ILUSTROVANÁ UKÁZKA
Vše, co Ježíš činil a říkal, mělo znamenat:„Takhle se chová můj Otec. Takový je.“ Vše počínaje proměněním vody ve víno až po vzkříšení z mrtvých, bylo ilustrovanou ukázkou , která měla odhalit nebeského Otce.
„Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ (Jan 8:28-29).
Jinými slovy: „Promlouval jsem k vám svobodně, když jsem tudy procházel. Když jsem kráčel ulicemi Jeruzaléma, Betléma a Judey, čas od času jsem vám říkal, že vše co dělám, je z Otce.
Kdybyste jen bývali otevřeli své oči, naslouchali mi a přijali mé slovo, ukázal bych vám Ho.“
Náboženští vůdcové prohlašovali: „Abraham byl náš otec.“ A když jim Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30), rozčílilo je to natolik, že ho nazvali dáblem a chtěli jej ukamenovat.
Ježíš jim odpověděl: „Říkáte, že se rouhám, přesto byste ukamenovali právě toho, kterého si Otec sám vybral, aby poslal na tento svět? Nejde mi o vlastní slávu. Ctím svého Otce. Znám ho a držím se slova, nebot On a já jsme jedno.“
Pro Ježíše to bylo velmi důležité. Věděl, že Jeho čas na zemi je krátký a pokud by se během této doby nedostalo lidem zjevení o nebeském Otci — Jeho lásce, Jeho milosti a Jeho milosrdenství— byli by zde zanecháni s mrtvým náboženstvím, mrtvými předky a ničím živým, čeho by se dalo chytit. Neměli by žádné nasměrováni, žádnou naději, žádnou vizi.
„Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ (Jan 8:28-29).
Jinými slovy: „Promlouval jsem k vám svobodně, když jsem tudy procházel. Když jsem kráčel ulicemi Jeruzaléma, Betléma a Judey, čas od času jsem vám říkal, že vše co dělám, je z Otce.
Kdybyste jen bývali otevřeli své oči, naslouchali mi a přijali mé slovo, ukázal bych vám Ho.“
Náboženští vůdcové prohlašovali: „Abraham byl náš otec.“ A když jim Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30), rozčílilo je to natolik, že ho nazvali dáblem a chtěli jej ukamenovat.
Ježíš jim odpověděl: „Říkáte, že se rouhám, přesto byste ukamenovali právě toho, kterého si Otec sám vybral, aby poslal na tento svět? Nejde mi o vlastní slávu. Ctím svého Otce. Znám ho a držím se slova, nebot On a já jsme jedno.“
Pro Ježíše to bylo velmi důležité. Věděl, že Jeho čas na zemi je krátký a pokud by se během této doby nedostalo lidem zjevení o nebeském Otci — Jeho lásce, Jeho milosti a Jeho milosrdenství— byli by zde zanecháni s mrtvým náboženstvím, mrtvými předky a ničím živým, čeho by se dalo chytit. Neměli by žádné nasměrováni, žádnou naději, žádnou vizi.