POHNUT LÍTOSTÍ
Slitování to není pouze soucit či lítost. Je to více než být pohnut k slzám či cítit emoce. Slitování znamená soucit a milosrdenství doprovázené touhou pomoci věci změnit. Pravé slitování nás nutí něco udělat.
Na jednom místě Ježíš odešel na poušť, aby se tam modlil. Když zástupy lidí objevily toto místo, následovali ho a přinášeli mu své chromé, slepé, umírající, posedlé ďáblem. Bible nám říká: „Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. (Mt 14,14)
Kdyby byl Ježíš spoután naším moderním myšlením, možná se sešel apoštoly na zasedání výboru, aby s nimi projednal problémy a mluvil o hříších, které dovedly společnost až sem. Musel by poukázat na démony a se slzami v očích poznamenat: „Podívejte na to, co hřích s lidmi dělá. Není to tragické?“
Nebo by mohl říci stejně jako mnoho pokrytců: „ Cítím tvou bolest, ale pracoval jsem velmi tvrdě, abych tě doprovázel, ale teď jsem vyčerpán a potřebuji mluvit ke Svému Otci. Později svolám učedníky na modlitbu a budeme se za tebe modlit. Teď jdi v pokoji.
Toto je slupka moderní teologie. Každý má vůli modlit se – ale malokterý z nás jedná.
Matouš v 9. kapitole říká o Ježíši: Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře (9,36). Spojení bylo mu jich líto zde znamená „ byl povzbuzen k jednání.“
Takže, co Ježíš udělal? Nejenom mluvil. Jeho srdce bylo pohnuto tím, co viděl a měl opravdovou touhu věci změnit. Pocity soucitu a lítosti jej pohnuly k jednání.
„Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu (verš 35) Toto nebyla žádná prázdná teologie. Ježíš neudělal pouze to, že by prosil Svého Otce: „Pane pošli dělníky na Svá pole.“ Ne, Ježíš přišel sám. Byl hluboce, prakticky důvěrně zapojen.
Na jednom místě Ježíš odešel na poušť, aby se tam modlil. Když zástupy lidí objevily toto místo, následovali ho a přinášeli mu své chromé, slepé, umírající, posedlé ďáblem. Bible nám říká: „Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. (Mt 14,14)
Kdyby byl Ježíš spoután naším moderním myšlením, možná se sešel apoštoly na zasedání výboru, aby s nimi projednal problémy a mluvil o hříších, které dovedly společnost až sem. Musel by poukázat na démony a se slzami v očích poznamenat: „Podívejte na to, co hřích s lidmi dělá. Není to tragické?“
Nebo by mohl říci stejně jako mnoho pokrytců: „ Cítím tvou bolest, ale pracoval jsem velmi tvrdě, abych tě doprovázel, ale teď jsem vyčerpán a potřebuji mluvit ke Svému Otci. Později svolám učedníky na modlitbu a budeme se za tebe modlit. Teď jdi v pokoji.
Toto je slupka moderní teologie. Každý má vůli modlit se – ale malokterý z nás jedná.
Matouš v 9. kapitole říká o Ježíši: Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře (9,36). Spojení bylo mu jich líto zde znamená „ byl povzbuzen k jednání.“
Takže, co Ježíš udělal? Nejenom mluvil. Jeho srdce bylo pohnuto tím, co viděl a měl opravdovou touhu věci změnit. Pocity soucitu a lítosti jej pohnuly k jednání.
„Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu (verš 35) Toto nebyla žádná prázdná teologie. Ježíš neudělal pouze to, že by prosil Svého Otce: „Pane pošli dělníky na Svá pole.“ Ne, Ježíš přišel sám. Byl hluboce, prakticky důvěrně zapojen.