pátek 31. srpna 2012

MODLY V SRDCI

Někteří izraelští starší přišli za prorokem Ezechielem a hledali Boží vedení. Tito muži nebyli jako většina Izraelců, kteří se otevřeně klaněli modlám. Nepotkali byste je ve svatyni, jak obětují falešným bohům. Byli vůdci lidu a chtěli přede všemi vypadat jako zbožní muži.

Navenek se jevili tito starší jako muži, kteří mají srdce pro Hospodina a chtějí znát Jeho slovo pro své životy. Takto se objevili před Ezechielem, Bůh mu však odhalil, co mají tito starší ve svých srdcích. Řekl prorokovi: „Lidský synu, tito mužové nosí v srdci své hnusné modly a kladou před sebe svou nepravost“ (Ezechiel 14,3). Pán tím myslel: „Tito muži za tebou přišli s tím, že chtějí slyšet mé slovo – že chtějí kráčet v poslušnosti s Mými nařízeními. Oni však lžou! Mají ve svých životech skryté hříchy.

Všichni tito starší byli skrytými, tajnými modláři. Jejich srdce byla svázána hříchy, kterým se oddávali za zavřenými dveřmi. Navenek by to o nich nikdo neřekl. Nikdo by si nepomyslel, že jsou pohany či modloslužebníky. Naopak, působili dojmem, že své úřady vykonávají coby vážení Boží muži.

Špatností a nepravostí je každá zlá věc, která stojí mezi vámi a Bohem – každé lákadlo, jež vás svádí mimo pevnou cestu s Ním. Je to každý zakořeněný hřích, který způsobuje, že kolísáte ve víře; každá touha v srdci, jež vás hanbí před Kristem; každý hřích, kterého se držíte, když přicházíte k Pánu a hledáte Jeho vedení. Můžete přijít do Božího domu, zvedat ruce a hlasitě Ho chválit, a stále mít srdce blokované špatností.

Pouze když se odvrátíte od své modly a budete činit pokání celým svým srdcem, můžete uslyšet pravé slovo od Pána a dostat Jeho jasné vedení. Když činíte pokání, jako první se vám vrátí vaše schopnost rozlišovat dobré od zlého, a čím víc daleko za sebou necháte svůj hřích, tím jasněji uvidíte a uslyšíte Boží hlas. Stane se zřetelným a jistým a bude mluvit v moci pravdy.

čtvrtek 30. srpna 2012

DRUH PROBUZENÍ, KTERÝ BYCH CHTĚL VIDĚT

Náš sbor tráví mnoho času modlitbami. Nedávno jsme se rozhodli udělat dvaceti čtyř hodinový, třicet jedna dnů dlouhý modlitební řetězec. Za co jsme se přesně modlili? Co jsme očekávali?

Když jsem vyrůstal v církvi, můj dědeček a otec stále mluvili jen o tom, že se brzy nastane velké probuzení. Evangelisté o tom mluvili na různých setkáních: „Přichází probuzení. Bůh se chystá získat mnoho lidí do svého království!“

Ale jádrem všech těch řečí o probuzení byla základní myšlenka: „Nemusíme jít do ulic. Stačí zůstat zde a modlit se a Duch svatý lidi přivede.“

Podle definice je probuzení „Procitnutí a oživení něčeho, čemu hrozí, že zemře.“ Znamená to „probudit mrtvou církev – oživit a vzkřísit ji, přivést ji znovu k životu – aby to nevěřící lidi táhlo k jejím dveřím“.

Milovaní, úkolem církve není být probuzena ze smrti k životu. Neměli bychom se modlit za nějaké velké probuzení. Zatímco jsme to dělali, v naší zemi se děly hrozné věci.

Města jsou téměř v plamenech. Národ je přesycen sexem, zábavou a modlářským uctíváním sportu. Každé druhé manželství končí rozvodem. Celá generace mladých lidí je ztracena v cynismu, tvrdosti a deziluzi.

Vzlykot hladových, týraných dětí burácí z našich měst. Homosexuálové žádají manželská práva. Stovky zoufalých otců a matek bloudí po ulicích a hledají práci.

Co má s těmito věcmi dělat církev? Bible říká, že když uspokojíme lidské potřeby – když budeme poslušni přikázání mít se světem soucit a dáváme sami sebe pro potřeby druhých – pak budeme zavlažovanou zahradou. „Když se rozdělíte o svůj chléb s chudým…když obléknete nahého…když neodvrátíte svůj obličej od chudých a nasytíte ztrápené…tehdy vás Hospodin povede neustále a bude sytit vaši duši“ (viz Izajáš 58, 5 – 12). „Budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí“ (viz verš 11).

Bůh chce, aby každý z nás byl součástí jeho soucitného srdce k tomuto světu.

středa 29. srpna 2012

ZAMĚŘEN NA POMOC DRUHÝM

Nesmíme si všímat našeho vlastního okolí jen pro naše pobavení. Bůh říká, že pokud budeme dávat chléb chudým, máme je přivést do našeho domu, obléci nahé obětovat se pro trpící a hladové, On nás bude vést a vždy se o nás postará.. Budeme jako dobře zalévaná zahrada – pramen, který nikdy nevyschne (viz Iz 58,10-11)

Bůh nám říká,“ Zaměřte se na pomoc druhým! Oslovte chudé, zraněné a já vám odpovím, povedu vás , a učiním vás šťastnými. Budete jako pramen života pro ostatní a vaše požehnání nepřestane.“

„Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách a neujali jste se mě, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení a nenavštívili jste mě.“ Tehdy odpoví i oni: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení a neposloužili jsme ti?“ On jim odpoví: „Amen pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili. A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ (Mt 25,42-46)

Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, a bez soucitu se od něho obrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1 J 3,17)

Těď možná podotknete, „ Chtěl bych být soucitný s lidmi v nouzi. Jak to mohu změnit?“

Můžu Ti pouze říct, že Bůh Ti odpoví na tuto modlitbu: „Pane, vidím všechny lidské potřeby kolem sebe. Vím, že Ježíš, jediný, kterého moje město, kdy vidělo je jediný, který uvidí skrze mne a moji církev. Bože, smíš mě vyslat. Jsem připraven se svojí peneženkou, domem, se svým časem, tak mi ukaž, kam mám jít, Pane“ Ujišťuji vás, že Bůh přinese lidi v nouzi k vám, na dosah ruky.

úterý 28. srpna 2012

JEŽÍŠ A SOUCIT

Během svého dění na zemi byl Ježíš ztělesněním Božího soucitu. V Písmu se často píše jak byl Kristus „pohnut soucitem“ (viz Marek 6:34, 8:2). Pokud se tomu tak dělo v prvním století, jaký zármutek musí asi být v srdci našeho Pána dnes.

Domnívám se, že jedinné co Bůh v tomto ohledu může udělat, je, že by krotil sám sebe před tím, že přijde dřív před koncem věků a skoncuje tak s tím vším. Nevěřím tomu, že se jedná jen o nějakého vlídného ducha, který sedí v nebi a bez pohnutek přihlíží odporným démonům pohybujícím se v tomto světě. Ne - On je soucitným Otcem, který zoufá nad utrpením vlastních dětí.

Písmo nám říká, že „Jeho soucit nikdy nekončí“ (Pláč 3:22). „Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý. “ (Žalm 86:15).

V tomto nádherném příběhu se dočítáme: „Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval. “ (Matouš 15:30).

Dokážete si něco podobného představit? Všude kolem Ježíše seděly a ležely na zemi stovky postižených lidí – maličké děti příliš nemocné na to, aby se posadili, lidé hlasitě křičící o pomoc, sténající bolestí, v horečkách a posedlí, nemocní či zoufalí.

Ježíš je neodmítal. Konal zázraky –uzdravoval a vysvobozoval. Němý tak promluvil, zmrzačený skákal, slepý viděl, nemocní a postižení byli uzdraveni. A s každým uzdravením lidé přicházeli blíž a blíž. Dovedu si představit, jak lidé postrkovali dopředu své nemocné děti – a pro učedníky bylo těžké udržet pořádek.

Tito lidé byli v poušti po tři dny bez jídla a omdlévali hladem. Tehdy Ježíš pravil: „Je mi těch lidí líto…. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“ (Matouš 15:32).

Bůh touží po tom, abychom se i my stali součástí Jeho soucitného srdce, jež miluje tento svět. A pokud jste ochotni ho poslechnout, bude vám posílat potřebné na dosah. Ukažte Pánu, že toužíte po tom, aby si vás použil a on vám otevře dveře. Pak doopravdy poznáte Jeho soucitné srdce.

pondělí 27. srpna 2012

PŘEKONEJ SVŮJ STRACH Z VÍRY by Gary Wilkerson

Lidé zažívají široké spektrum různých druhů strachu. Psychologové říkají, že téměř všichni se bojíme smrti; jiní mají strach ze samoty a mnohým zase nahání strach davy. Veřejné promluvy jsou taktéž častým zdrojem strachu.

Někteří z nás přichází o největší dary v životě kvůli strachu. Bůh chce ve tvém srdci tvořit určité věci a ty o ně přicházíš, protože se bojíš podstoupit riziko víry, potřebné k zapojení se do toho, co Bůh připravil.

Před několika lety jsme s manželkou žili v New York City a sloužili jsme v Time Square Church. Bůh k nám jasně mluvil o tom, abychom založili sbor v Londýně, Anglii. Byl to velký risk a dost nám to nahánělo strach. Neměli jsme příliš mnoho zdrojů a v Anglii jsme znali jenom pár lidí, ale zavázali jsme se k důvěře Bohu.

Bylo pro nás postaráno o místo na bydlení, jenomže pouhých pár týdnů před naším odjezdem se tato nabídka zrušila. Co jsme si měli počít?

Měli jsme v plánu jet na dva týdny do Jižní Afriky na krátkodobou misijní cestu, než se přestěhujeme do Londýna. Během svého pobytu tam jsme s manželkou bydleli u jednoho jihoafrického podnikatele. Jedno ráno se mě ten muž zeptal: „Jsi v pořádku?“ „Mám z něčeho trochu obavy,“ odpověděl jsem mu. Poté jsem mu vylíčil náš plán přestěhovat se do Londýna a svěřil jsem se mu také s problémem bydlení.

„Londýn mám rád a vlastně tam vlastním dům,“ sdělil podnikatel. Pár dní poté mi řekl: „Tady jsou klíče k mému domu. Můžete tam jít kdykoliv budete potřebovat.“

Bál jsme se, že budeme muset zrušit naše plány, ale Bůh byl přítomen! Manželský pár z New Yorku musel jet do Jižní Afriky, aby našel dům v Londýně! Jedině Bůh dokáže něco takového zorganizovat!

Věřím tomu, že Bůh nás posílá dělat věci, jež se zdají v dané chvíli složité, ale nakonec se ukáže, že Bůh všechno zázračně zařídil. Takový zážitek nám dodá odvahu a posilní naši důvěru v to, že Bůh se postará.

pátek 24. srpna 2012

POHNUT LÍTOSTÍ

Slitování to není pouze soucit či lítost. Je to více než být pohnut k slzám či cítit emoce. Slitování znamená soucit a milosrdenství doprovázené touhou pomoci věci změnit. Pravé slitování nás nutí něco udělat.

Na jednom místě Ježíš odešel na poušť, aby se tam modlil. Když zástupy lidí objevily toto místo, následovali ho a přinášeli mu své chromé, slepé, umírající, posedlé ďáblem. Bible nám říká: „Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. (Mt 14,14)

Kdyby byl Ježíš spoután naším moderním myšlením, možná se sešel apoštoly na zasedání výboru, aby s nimi projednal problémy a mluvil o hříších, které dovedly společnost až sem. Musel by poukázat na démony a se slzami v očích poznamenat: „Podívejte na to, co hřích s lidmi dělá. Není to tragické?“

Nebo by mohl říci stejně jako mnoho pokrytců: „ Cítím tvou bolest, ale pracoval jsem velmi tvrdě, abych tě doprovázel, ale teď jsem vyčerpán a potřebuji mluvit ke Svému Otci. Později svolám učedníky na modlitbu a budeme se za tebe modlit. Teď jdi v pokoji.

Toto je slupka moderní teologie. Každý má vůli modlit se – ale malokterý z nás jedná.

Matouš v 9. kapitole říká o Ježíši: Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře (9,36). Spojení bylo mu jich líto zde znamená „ byl povzbuzen k jednání.“

Takže, co Ježíš udělal? Nejenom mluvil. Jeho srdce bylo pohnuto tím, co viděl a měl opravdovou touhu věci změnit. Pocity soucitu a lítosti jej pohnuly k jednání.

„Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu (verš 35) Toto nebyla žádná prázdná teologie. Ježíš neudělal pouze to, že by prosil Svého Otce: „Pane pošli dělníky na Svá pole.“ Ne, Ježíš přišel sám. Byl hluboce, prakticky důvěrně zapojen.

čtvrtek 23. srpna 2012

BUDE TI OTCEM

Můj pozemský otec mě vždycky, když jsem něco provedl, laskyplně káral. Ale pokaždé když mi naplácal, chtěl, abych ho poté objal. Stejně tak jako jsem ho nechtěl obejmout, tak nikdy nezapomenu i na to, kdy jsem mu pokládal svou hlavu na ramena, na které stékaly mé slzy. Vždycky mi říkal: „Mám tě rád, Davide. Bůh má nad tebou svou ruku a já nedovolím ďáblovi, aby tě dostal.“

Stejně tak i v Pavlově druhém dopise Korintským, slyšíme milující pokárání od nebeského Otce, kde nás napomíná: „Vyhýbejte se hříchu a světu jak jen můžete. Utečte od zlého!“

„Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás. Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán.“ (2. Korintskym 6:17-18).

Bůh nám zde říká: „Rozhodl jsem se stát váším Otcem a nebudu svou roli sdílet s ďáblem. Pokud se chcete mísit se světem, nebo si ponechat nečisté věci ve svém životě, pak naše přátelství nebude fungovat. Pokud se mám stát vaším jediným Otcem, pak musíte opustit svět s jeho radostmi - odložit svůj hřích. Neponechávejte si nic nečistého ve svém životě.“

Dále říká: „Chci vás vést a provázet. Chci vám prokazovat přízeň a být nakloněn jak jen mohu pro své děti. Proto si nepřeji, abyste ke mně přicházeli poté, co se vaše ruce dotýkaly něčeho nečistého. Držte se od toho všeho dál a já vás pak přijmu jako syna a dceru. Toužím být vaším Otcem!“

Pokud chcete Ježíše následovat, nepřicházejte k Němu napolovic. Vyjděte až na samotný konec ze světa. Váš Otec praví: „Pokud mi věříte jako svému Otci, že vás vysvobodím a sešlu vám Ducha svatého, aby vám dal moc a autoritu. Dám vám naději v těžkých situacích a převedu vás skrze ně.“

středa 22. srpna 2012

SKUTEK LÁSKY

Bůh nečekal na to, až budu „dost dobrý“ na to, abych mohl být jeho synem. Nečekal ani na to, až pochopím všechny nauky. Ne, On řekl: „I když jsi byl ztracen v hříchu, dal jsem ti smíření. Miloval jsem tě, když sis liboval v neřestech. Povolal jsem tě, vybral jsem si tě a přijal tě z jediného důvodu – protože tě miluji.“

Někdy žasnu nad tím, jak by na nás vůbec mohl Hospodin shlédnout a milovat nás. Jsme tak nesympatičtí, tak zlí, tak nehodní. Ale on ve své milosti každému říká: „Chci tě a vybírám si tě, protože ti chci být Otcem!“

„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími“ (1. list Janův 3,1)

„V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1. list Janův 4,10)

Nevybral si mě proto, že jsem ho miloval dříve, nýbrž protože on mě miloval jako první. Přijal mě za své dítě jedině proto, že mě miluje.

Toto všechno mě vede k nádhernému závěru: Nemusím to celé pochopit. Nemusím rozumět hlubokým naukám o ospravedlnění, posvěcení, ponížení a velebení. Vše, co potřebuji vědět, je to, že Bůh si mě vybral za svého syna, což znamená, že jsem milován nebeským Otcem.

Je jedno, co se na mě peklo snaží nachystat. Nic nepohne s úžasným vědomím, že jsem milován a mohu spočinout v této lásce. Ten, který si mě vyvolil a který mě miluje, mě podrží a ponese – a nikdy se mě nezřekne. Nikdy nepustí mou ruku, neboť je to Abba Otec – můj Otec!

Milovaní, jsem lidským otcem a neexistuje žádný důvod na nebi či na zemi, pro který bych se někdy některého ze svých dětí zřekl nebo ho opustil. Ptám se vás: Oč více bude s vámi váš nebeský Otec ve všech vašich souženích?

úterý 21. srpna 2012

BŮH SI VYBRAL, ŽE MI BUDE OTCEM

„Vybral jsem si, kým chci pro Tebe být, jak chci, abys mě viděl. Chci, abys mě znal jako svého milujícího nebeského Otce.“ Já jsem si nevybral Jeho, ale On si vybral, kým mi bude – Otcem.

Je Hospodin vládcem nebe i země? Je velký a všemohoucí? Je králem všeho? Odpověď na tyto otázky je samozřejmě ano. Ale v těchto posledních dnech Bůh chce, abychom ho poznali ještě jinak. „Chci vám být Otcem a chci, abyste byli mými syny a dcerami.“

Celý čas, kdy Ježíš kráčel po zemi, věděl, kdo je Otec, znal Jeho vůli a slyšel Jeho hlas. Každý okamžik žil ve světle Jeho lásky, bez zmatku či pochyb. Tak mohl čelit všemu, co na něj nepřítel nachystal – každé zkoušce i strasti – protože věděl, že jeho Otec je s ním. Mohl říci: „Vím, že mám Otce, který mě poslal. Vybral si mě a ustanovil mě. A je stále se mnou, nikdy nejsem sám!

„aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“ (Jan 17,21)

Ježíš říkal: „Říkáte, že mě chcete znát, a to je správné a dobré. Ale teď chci já, abyste poznali mého Otce. Chci, abyste ho znali tak, jako jsem ho znal já – jako Otce!“

Otec nám říká: „Chci se nad vámi vznášet, být vaším ochráncem, zahnat útoky toho zlého, naplnit každou vaší potřebu, pomoci vám ve všech zkouškách. Dovolte mi být vaším Otcem!“

Přemýšlejte o tom: Vybral si vás ze stovek milionů lidí na planetě Zemi. A nejenže si vás vybral, ale přijal vás také za své dítě. Jeho Duch vám říká, že máte volat: „Abba! Jsi mým Otcem. Nejsi jen Otcem Abrahamovým, Petrovým nebo Pavlovým, ale i mým. A učinil jsi mě Ježíšovým spoludědicem a bratrem. Jsi opravdu mým!“

pondělí 20. srpna 2012

DOBRÁ ZPRÁVA O JEŽÍŠI by Gary Wilkerson

„Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Lukáš 3:15-16)

Jan Křtitel popisuje, co se bude dít, když přijde evangelium. Jemu bylo o evangeliu zjeveno více, než kterémukoliv starozákonnímu prorokovi a dle jeho proroctví, evangelium bude evangeliem Ducha Svatého a ohně.

A pak přichází Ježíš se svým ohněm a říká: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť On mě pomazal, abych hlásal dobrou zvěst.“
To je evangelium! Ježíš říká: „Toto evangelium je moje a já ho chci přinést těm, kteří ho nemají. Chci ho přinést chudým.“

„Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“ (Lukáš 4:18-19)

Léto Hospodinovy milosti – Bible tomu říká Svatý rok. Ve Starém Zákoně, byli otroci každých 70 let propuštěni a všechny dluhy byly odpuštěny. Byl to rok milosti a odpuštění, neboli Svatý rok. Lidé toužili po příchodu tohoto léta a nyní Ježíš říká, že evangelium je tady a hlásá léto Hospodinovy milosti.“

Víš, čím evangelium je? Je Svatým rokem!

Víš, čím evangelium je? Je osvobozením zajatců!

Víš, čím evangelium je? Je vyhlášením léta Hospodinovy milosti. Je vyhlášením dobré zvěsti o Ježíšově příchodu. Mesiáš je tady a svět byl obrácen vzhůru nohama.

O tomto je evangelium!

pátek 17. srpna 2012

VÝZNAM DŮVĚRNÉHO VZTAHU S JEŽÍŠEM

Smyslem důvěrného vztahu s Ježíšem je poznat Otce. Nemáte-li otevřené oči a nevidíte-li Otce, nevstoupili jste do plné blízkosti s Kristem.

Ježíš řekl učedníkům: „Potřebujete odhalit, kdo je váš Otec. Musíte být schopni učit druhé, kteří jsou nyní jako ovce bez pastýře. Myslí si, že se o ně nikdo nestará, že nejsou pravými dětmi. Musíte tedy dělat to, co jsem konal já a mluvit tak, jak jsem mluvil já. Lidé potřebují vědět, že mají v nebesích milujícího Otce.“ (viz Jan 14,6-9)

Milovaní, my všichni potřebujeme toto odhalení. Musíme být schopni říci světu: „Sledujte můj život. Poslouchejte, co říkám. Podívejte se na práci, kterou dělám. To vše je o mém nebeském Otci.“

Představuji si, že Ježíš řekl učedníkům následující: „Tak vy po Mně chcete, abych vám ukázal Otce? Jen si vzpomeňte na svatbu v Káni galilejské, kde jsem proměnil vodu ve víno. To byl projev mého Otce. Ukázal tím, že stará i o nejmenší, nevýznamné potřeby Svých dětí. Ukazoval svou péči o rodinu, o svatbu i o jídlo pro Své děti. To byla Otcova práce! Nikdy jsem neudělal nic sám, nýbrž dělal jsem jen to, co mi On řekl.“ (viz Jan 14,10-11)

Ježíš pokračuje: „Pamatujete si nasycení čtyř tisíců a potom pěti tisíců? Ti lidé byli téměř tři dny bez jídla. Viděli jste, jak hladoví byli, a ptali jste se: ‚Jak je nakrmíme?‘ A tak jsem lámal chleba a ryby a rozděloval je. Viděli jste, jak se lidé chopili toho velkého množství jídlo. Pamatujete si i ty koše plné zbytků.“

Proč Ježíš řekl, že Duch Svatý nám všechny věci připomene? Abychom mohli objevit Otce. Můžeme si v duchu znovu promítnout každý zázrak, který udělal v našich životech – každé vysvobození, každý úžasný čin. Tím vším Ježíš říká: „Všechno, co jsem pro vás udělal, je projevem nebeského Otce – tím, kdo je a tím, čím chce být pro vás!“

čtvrtek 16. srpna 2012

JAK MŮŽEME ZNÁT CESTU?

Ježíše musela šokovat Tomášova slova: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ (Jan 14,5). Tomáš tím myslel: Ježíši, mluvíš tak důvěrně o tom, že jdeš ke svému Otci, ale my Ho neznáme tak jako Ty. Jak můžeme znát cestu k Němu?“

Bylo to přiznání. Tomáš doznával: „Pane, známe Tě. Poslední tři roky jsme si byli s Tebou velmi blízcí, ale nevíme, kdo je Otec – neznáme Jeho lásku, péči a něhu. Než odejdeš, ukaž nám, prosím, Otce.“ Přesně to ale Ježíš dělal celé tři roky. Jeho učedníkům toto odhalování uniklo.

Když plně chápeme, že máme milujícího a starostlivého nebeského Otce, proč bychom měli klesat na mysli, když se proti nám staví nepřítel? Proč bychom si měli zoufat nad finančními těžkostmi, i když se zdá, že nás zavalují?

Poslouchejte pozorně Ježíšovu odpověď na Tomášův dotaz. Velmi se nás týká: „Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce“ (Jan 14,7).
Potom se ozývá Filip: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ (verš 8). Ježíš nemohl uvěřit tomu, co slyší. Téměř slyšíte nevěřícnost v Jeho hlase, když Filipovi odpovídá: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“ (verš 9).

Jinými slovy: „Tomáši, Filipe, mí drazí učedníci, jak se můžete takto ptát? Říkáte, že Mě znáte, že jsme si blízcí. Jak vám však mohlo uniknout to, co jsem vám odhaloval celé tři roky? Stále ještě nechápete, že všechny mocné činy, které jsem konal, konal ve Mně můj Otec a tak odkrýval, jaký je a čím vám chce být? Všechno, co jsem vás naučil, bylo z Jeho srdce, nikoliv z Mého.“

Celý Ježíšův život byl kázáním. Den za dnem, každým zázrakem, který vykonal, i každým podobenstvím, které učil, vyjadřoval Pán Ježíš, kdo je Otec. A poslal Svého Svatého Ducha, a tak mohou Jeho následovníci dělat ještě mocnější věci a odhalovat Otcovu lásku novým generacím.

středa 15. srpna 2012

ILUSTROVANÁ UKÁZKA

Vše, co Ježíš činil a říkal, mělo znamenat:„Takhle se chová můj Otec. Takový je.“ Vše počínaje proměněním vody ve víno až po vzkříšení z mrtvých, bylo ilustrovanou ukázkou , která měla odhalit nebeského Otce.

„Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ (Jan 8:28-29).

Jinými slovy: „Promlouval jsem k vám svobodně, když jsem tudy procházel. Když jsem kráčel ulicemi Jeruzaléma, Betléma a Judey, čas od času jsem vám říkal, že vše co dělám, je z Otce.

Kdybyste jen bývali otevřeli své oči, naslouchali mi a přijali mé slovo, ukázal bych vám Ho.“
Náboženští vůdcové prohlašovali: „Abraham byl náš otec.“ A když jim Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30), rozčílilo je to natolik, že ho nazvali dáblem a chtěli jej ukamenovat.

Ježíš jim odpověděl: „Říkáte, že se rouhám, přesto byste ukamenovali právě toho, kterého si Otec sám vybral, aby poslal na tento svět? Nejde mi o vlastní slávu. Ctím svého Otce. Znám ho a držím se slova, nebot On a já jsme jedno.“

Pro Ježíše to bylo velmi důležité. Věděl, že Jeho čas na zemi je krátký a pokud by se během této doby nedostalo lidem zjevení o nebeském Otci — Jeho lásce, Jeho milosti a Jeho milosrdenství— byli by zde zanecháni s mrtvým náboženstvím, mrtvými předky a ničím živým, čeho by se dalo chytit. Neměli by žádné nasměrováni, žádnou naději, žádnou vizi.

úterý 14. srpna 2012

JEŽÍŠ NÁM PŘIŠEL ZJEVIT NEBESKÉHO OTCE

Ježíš přišel na zem jako člověk, aby vykoupil lidstvo z hříchu a z každého druhu povázanosti. Tento fakt je známý většině křesťanů. Jenomže Ježíš přišel také proto, aby nám zjevil nebeského Otce.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec.“ (Jan 5:36) Prohlásil: „Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.“ (30.v.) Nakonec pověděl: „Odcházím k Otci.“ (14:12)

Poslouchej pozorně, co tím Ježíš říká: „Přišel jsem od Otce, a dokud jsem tady, konám pouze podle Jeho vůle. Brzy se vrátím ke svému Otci.“

Ježíš řekl, že celý Jeho život byl o nebeském Otci: Jeho příchod na zem, Jeho záměr během života na zemi a také Jeho návrat – cílem toho všeho bylo zjevení Otce.

„Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli.“ (Jan 5:19-20)

Kristus řekl farizejům: „Dívejte se na můj život, na mou službu, na všechny zázraky a dobré skutky, jež dělám, a uvidíte nebeského Otce. Všechno, co konám, je odrazem toho, kým On je; dělám to, aby vám byl zjeven.“

„Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“ (Matouš 11:27)

Ježíš tím říká: „Není pro vás možné znát Otce, nezjevím-li vám Jej já. Toto zjevení nemůžete získat sami, jenom na základě čtení Bible nebo navštěvování církve. Já vám Jej musím zjevit.“

„Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6)

pondělí 13. srpna 2012

ZDARMA JSI DOSTAL by Gary Wilkerson

Jako Boží děti bychom měli mít zájem na Otcově dění — Božím poslání.

Někdy se stane, že lidé nechápou, o co se snažíme. Dokonce i lidé v naší vlastní církvi nebo blízcí přátele nás mohou špatně chápat a říct: "Jsi povrchní a nestaráš se o mé potřeby."

Je pravda, že pokud se zaměřujeme jen okrajově a nejsme schopni uspokojit potřeby lidí okolo nás, pak je něco špatně. Jako církev máme fungovat stejným způsobem jako Ježíš, když byl zde na zemi. Máme uspokojovat potřeby druhých. Pokud jsi zraněný, zlomený, svázaný, potřebuješ být od něčeho osvobozen nebo hledáš naplnění Duchem svatým, církev je zde, aby ti sloužila v bodě tvé potřeby.

V momentě kdy jsou tvé potřeby uspokojeny, měl by ses naučit chápat toto očekávání “zdarma jsi dostal, zdarma dej.” Když vyslal Ježíš své učedníky do světa, řekl jim: "Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘ Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte." (Matouš 10:7-8)

Chceš od Boha víc? Tak pokud jsi obdržel první porci, pošli ji dál. Vrať se pro druhou a také ji rozdej dál - a následně si přijď pro třetí porci a pokračuj podle stejného vzorce.

Zde je princip Božího poslání: "Čím víc rozdáš, tím víc dostaneš." Čím víc jsi požehnaný, o to víc můžeš rozdávat. Čím víc rozdáš, o to víc může Bůh tobě přilévat, abys mohl rozdávat ještě mnohem víc.

Jako Boží lid jsme povoláni k tomu, abychom odráželi Boží slávu, moc a lásku. Máme ji od Pána příjmout a rozdávat dále ostatním.

Stejně tak jako jsme zadarmo dostali, máme i rozdávat.

pátek 10. srpna 2012

KRIZE U KŘÍŽE

Jak dosáhneme toho, aby se Ježíšovo vítězství a moc projevila v našem životě? Jak si přivlastníme Jeho zmrtvýchvstání a novost života?

Zaprvé, dovol mi se zeptat: Jak víš, že jsi spasený? Skrze víru, samozřejmě. Vědomí spasení přichází pouze skrze víru v Boží Slovo.

Rovněž, musíme zvednout kříž, přijmout jej a obdržet vítězství skrze víru v přemáhající moc Ježíšově prolité krvi. Musíme připustit: „Bože, já jsem bezmocný. Nejsem schopný se vykoupit, ani se ukřižovat nebo přemoci hřích. Vzdávám se veškeré své snahy zemřít hříchu.“

Skrze víru jsme „v Kristu“ a máme si užívat výhod toho, co vykonal. Víš, již od momentu našeho znovuzrození jsme v Kristu – a to znamená, že jsme vstoupili do všeho, čím si On prošel. Zahrnuje to Jeho vítězství, ale také Jeho ukřižování. Souhlasíme-li s Božím Slovem v tom, že jsme hříšní, musíme také souhlasit s dobrými věcmi, jež kříž nabízí. Jsou naše – neboť je Ježíš vydobyl pro nás.

Boží Slovo říká, že jakmile přijmeme kříž, jsme ukřižováni s Kristem a vzkříšeni s Ním do nového života. Jsme osvobozeni! Můžeme poddat svá těla službě Hospodinu a být nástroji spravedlnosti.

Občas třeba poklesneš kvůli nevíře, ale můžeš se držet pravdy, že konec konců vítězství je tvoje, neboť voláš: „Hospodine, budu Ti důvěřovat, dosud nepřijde vítězství.“

Jsem vděčný Bohu za Kristův kříž a jsem vděčný i za krizi, jež je s ním spojena. Vím z vlastní zkušenosti, že nejsilnější kázání o milosti je to, když se káže o kříži. I pro tebe dnes existuje vykoupení, ale nepřijde do té doby, než poklekneš před Ježíšem a prožiješ svou krizi u Jeho kříže. Tam musíš prohlásit: „Já už nemůžu dál žít ve svém hříchu, ani o hodinu víc. Bože, přináším jej teď k Tobě!“