NÁSLEDUJTE BOHA

Zkušenosti konvertitů jsou často výrazně emocionální, protože se u nich jedná o něco nového a až neuvěřitelně zvláštního. Změna v jejich duši je tak náhlá, že ji lze takřka viditelně prožít a popsat. Je úžasné obrátit se najednou od hříchu a svázanosti k celému novému životu v Kristu.

S naším počátečním duchovním růstem je to jako s dítětem, které se učí chodit. Je úžasné a vzrušující, když dítě udělá první krůčky. Táta s mámou se usmějí a pobídnou je: „Pojď k nám – dokážeš to!“ Na vratkých nožkách udělá dva kroky, tři kroky, a potom spadne. Okamžitě ho zvednou a pochválí. Jeho sourozenci ho povzbuzují: „Šlo ti to.“ Je středem pozornosti a nakonec, když přejde přes celý pokoj, všichni se radují. Jaká je to pro dítě emocionální zkušenost.

Brzy ale již není středem pozornosti. Kdykoli nyní upadne, samo se zvedne a chodí po celém domě a za ním je spoušť. Ničí kytky, vytahuje hrnce a pánve, tahá oblečení z prádelníků. A je za to trestáno. Najednou se mu už samostatná chůze nezdá být tak senzační. Jeho první krůčky byly přijaty se smíchem a radostí, nyní však již chození není tak velkolepé a vzrušující.

S tvým duchovním růstem je to podobné. Když jsi byl v Pánu novorozeně, cítil jsi zvláštní Boží pozornost. Pokaždé, když jsi padl, byl tu Bůh a zvedl tě. A přece Pavel píše, že nemáš věčně zůstat dítětem. Jako je batole nabádáno, aby nechodilo na ulici, byl jsi i ty nabádán, abys nechodil do duchovní palby. Nyní, kdykoli upadneš, rozhlédneš se, zda by tě někdo zvedl, ale nikdo tam není. Bůh tě učí stát na jeho Slově a chodit vírou a již se neplazit jako dítě.

„Jakožto milované děti tedy následujte Boží příklad a choďte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a líbezně vonnou oběť Bohu.“ (Efezským 5:1-2).