PEVNĚ A S DŮVĚROU
„Kristus ... Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky po čtyřicet let.“ (Židům 3:6‑9, moje kurzíva)
„Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“ (3:12-14, moje kurzíva)
Věřím, spolu s dalšími strážnými, že žijeme ve dnech, o nichž Ježíš prorokoval. Na celém světě lidská srdce ochabují ze strachu při sledování děsivých věcí, které přicházejí na zemi.
Přesto uprostřed vší té úzkosti a strachu my, kteří důvěřujeme Pánu, slyšíme Jeho Slovo, jež nám říká: „Buď pevný a důvěřuj až do konce.“
Faktem je, že když narůstá strach, Bůh volá k větší neochvějnosti. Kdykoliv nastává velký útisk a odpadlictví, On vyzývá k větší důvěře. Když je okolo deprese a zoufalství, On po nás žádá rozhojnění se ve vděčnosti a radosti.
To je přirozenost našeho nebeského Otce. On dal svému lidu zaopatření, aby udrželi a zachovali svou radost v nejtěžších chvílích nepokojných dnů.
Existuje však podmínka pro toto zaopatření - je to velké pokud.
„Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce. (ČSP) … Kristus ... Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.“ (Židům 3:14, 6, moje kurzíva)
Proč je nám dáno toto varovné slovo? Je to proto, že jsou dnes činné mocné síly proti všem věřícím, kteří by zachovávali svou pevnou důvěru.
„Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“ (3:12-14, moje kurzíva)
Věřím, spolu s dalšími strážnými, že žijeme ve dnech, o nichž Ježíš prorokoval. Na celém světě lidská srdce ochabují ze strachu při sledování děsivých věcí, které přicházejí na zemi.
Přesto uprostřed vší té úzkosti a strachu my, kteří důvěřujeme Pánu, slyšíme Jeho Slovo, jež nám říká: „Buď pevný a důvěřuj až do konce.“
Faktem je, že když narůstá strach, Bůh volá k větší neochvějnosti. Kdykoliv nastává velký útisk a odpadlictví, On vyzývá k větší důvěře. Když je okolo deprese a zoufalství, On po nás žádá rozhojnění se ve vděčnosti a radosti.
To je přirozenost našeho nebeského Otce. On dal svému lidu zaopatření, aby udrželi a zachovali svou radost v nejtěžších chvílích nepokojných dnů.
Existuje však podmínka pro toto zaopatření - je to velké pokud.
„Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce. (ČSP) … Kristus ... Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.“ (Židům 3:14, 6, moje kurzíva)
Proč je nám dáno toto varovné slovo? Je to proto, že jsou dnes činné mocné síly proti všem věřícím, kteří by zachovávali svou pevnou důvěru.