NEZNÁMÁ SLABOST

„Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?… Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí“ (Žalm, 42,6-7)

Badatelé nevědí jistě, kdo je autorem tohoto žalmu. Jisté ale je, že se něčím trápí. Jeho duše je hluboce narušená a on neví, proč!

Tento žalmista hoří pro Hospodina. Dychtí po Bohu tak, jako laň dychtí po bystré vodě (viz verš 2) – žízní po Něm a touží po Jeho blízkosti. Táže se: „Kdy se smím ukázat před Boží tváří?“ (verš 3)

Nedozvíme se, proč se žalmista trápil. Zažili jste někdy takový nevysvětlitelný smutek, nečekanou, nepojmenovanou duševní skleslost? Daří se vám dobře, nevíte o žádném hříchu ve svém životě. Ale jednoho dne se probudíte rozrušeni do hloubi duše. Přepadnul vás nějaký druh deprese, ale nemůžete přijít na to, jaký.

Mám pro vás dobrou zprávu. Je to slabost spravedlivých! Zakoušejí ji jen ti, kdo touží po Ježíši. Nemusíme se jí obávat, protože se jí účastní Duch svatý.

Prožil jsem už velký kus života a vím, že se to stane každému křesťanovi. Nesnažme se to vysvětlit – protože to vysvětlit nemůžeme! Žalmista nikdy nedostal odpovědi na své otázky „proč?“. A na světě neexistuje kniha, poradce ani psycholog, který by vám dokázal objasnit, proč na vás přišla takováto nepojmenovatelná slabost.

Věřím, že tato zvláštní slabost je „nářek Svatého Ducha“ uvnitř nás. Duch svatý nás nechává zakusit, jaké to je být bez Boha – být sám, bez útěchy, bez naděje a vedení. Připouští to, abychom v náznaku poznali, jak vypadá tento hrozný, strašlivý stav.

Naše těla jsou chrámem Ducha svatého a On byl poslán, aby nás připravil jako neposkvrněnou Kristovu nevěstu. Ví, jak je těžké udržet nás dokonalé pro ženicha. A také ví, jak je pro nás důležité volat k Bohu pro sílu do každého dne. Jednoduše v tomto čase můžeme obstát, jen když jsme v důvěrném obecenství s Pánem – když mu plně důvěřujeme a stále chceme být v Jeho přítomnosti.