SPASENI POUZE VÍROU

Když jsme se obrátili ke Kristu, uvěřili jsme tomu, že jsou nám odpuštěny hříchy, že nás přijal a že můžeme odložit všechnu vinu a strach a říct: „Jsem spasen pouze vírou v to, co pro mne Ježíš udělal na kříži.“

Pak, když jsme pokračovali v cestě s Pánem, dopustili jsme se nových skutků neposlušnosti. Naše hříchy nás zdrtily a rychle jsme ztratili představu očišťujícího kříže. Snažili jsme se získat Boží přízeň zpět vlastní spravedlností a usilovnější snahou, ale život se stal děsivým kolotočem hříchů a následných doznání.

Občas se chováme, jakoby nás mohlo zachránit to, že se sami budeme více snažit. Myslíme si, že kdybychom se sami zlepšili, Boha by to potěšilo. Brzo už soustavně pracujeme na svém starém člověku, snažíce se ho formovat ve vítězícího křesťana.

Někteří věřící možná řeknou: „Za vítězství, kterého jsem dosáhl, jsem zaplatil vysokou cenu. Prošel jsem velkou bolestí a utrpením. Postil jsem se, modlil se a úspěšně potlačil všechny své žádosti a hříšné touhy. Je můj zápas za poslušnost pro Boha ničím? Bere všechnu mou spravedlnost a těžkou práci jako nic?“ Ano! Všechno je to tělesné a nic z toho před Ním neobstojí. Je jen jedna spravedlnost, a to spravedlnost Ježíše Krista!

„Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.“ (Římanům 10,3)

Jedinou cestou k Boží milosti je přiznání si pravdy: „V mém těle není nic dobrého, ani v mém usilování o to, abych si spasení zasloužil. Nemohu se stát spravedlivý ničím, co udělám z vlastní síly. Má spravedlnost je v samotném Kristu.“ Pavel mluví o daru spravedlnosti: „Ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.“ (Římanům 5,17)