OPOUŠTĚNÍ A ZAPOMÍNÁNÍ

Ve 45.žalmu bylo poselství Ducha svatého Kristově nevěstě: „Zapomeň na svůj lid, na otcův dům “ (verš 11). Ten jemný tichý hlas šeptal: „Nestačí pouze nechat všechno za sebou. Musíš na to také zapomenout – vytěsnit to ze své mysli – veškeré minulé lásky a rozptylování se!“

Posel zde říká nevěstě: „Spočetla sis cenu, když ses připravovala spojit se s Ním? Nebo se ho chystáš po svatbě podpořit pouze slovně? Zavázala ses, že ochotně skoncuješ se svou minulostí – starými přáteli, starými zvyky, starými láskami? Pokud vstoupíš do tohoto manželství, nesmíš pouze opustit svou minulost, musíš na ni úplně zapomenout!“

Když Ježíš mluví k někomu, kdo „neopustil všechno“ (Lukáš 14:33), mluví k těm, kteří se od něj odvracejí a lnou k modlám. Modla je cokoliv, co se stane centrem našeho zaměření – cokoli, čemu věnujeme náš čas, naši pozornost, naše peníze, naši lásku, náš zájem.

Mnoho manželů může právem říci, že jsou dobrými živiteli. Pracují dlouho a pilně, svými penězi neplýtvají a tráví čas se svou rodinou. Ale kolik času věnují Ježíši? Mají to, co nazývám „čas opuštění a zapomenutí“- čas, kdy ve svém nitru opustí vše a vyhradí si čas jen na Ježíše? To je čas, kdy opustí veškeré úvahy o práci, rodině, dětech a kdy řeknou: „Toto je tvůj čas, Ježíši. Teď jsem jen tvůj!“

Problémem není byznys, rodina či kariéra. Spíše je to „lelkování“ – bezcílné bloumání a plýtvání časem. Zástupy Božího lidu tráví svůj čas nekonečným lelkováním – tráví čas zahálením s přáteli či rozvalováním se u televize. Tolik vzácných hodin promarníme a zanedbáváme tak našeho Pána a Spasitele!

Nyní chci hovořit k manželkám: Dáváš svému manželovi a dětem nejlepší roky svého života. Jsi pilná a věrná a dobře se staráš o svou rodinu. A přece, kolik „času opuštění a zapomenutí“ dáváš Ježíši? Kolik hodin týdně se uzavíráš před světem a přibližuješ se k Němu?

Jak je Pán žárlivý na všechny naše ostatní lásky, na všechny věci, které vyžadují náš čas a naši pozornost! Je pravdivé staré rčení: Nepřítelem křesťana není to „špatné“, nýbrž to „dobré.“ Tím je rodina, kariéra, zaměstnání, děti. A přesto tyto věci samy o sobě nestojí mezi námi a Pánem. Ne – to, co vadí, je lelkování!

Nyní před námi stojí Pán a ptá se: „Miluješ mne více než tyto?“ (Jan 21:15).