OSPRAVEDLNĚNI PŘED BOHEM

Představte si sami sebe, jak stojíte před Božím trůnem a nemáte žádnou omluvu ani alibi. Satan, váš soudní odpůrce, čte seznam vašich hříchů, kdy a kde se staly, každý ohavný detail. Obviňuje vás z pýchy, nemodlení se, žádostivosti a nevěrnosti a vám zběsile tluče srdce, protože musíte přiznat: „Ano, opravdu jsem to všechno udělal.“

Vypadá to pro vás beznadějně. Víte, že Boží oči jsou příliš svaté, než aby mohly pohledět na hřích, a jeho spravedlnost žádá, abyste zaplatili za to, že jste zhřešili proti Jeho svatosti. Jste bezmocní.

Vtom však přichází váš Advokát, váš Obhájce. Roztáhne své dlaně zjizvené po hřebech a vy víte, že se něco stane. Usměje se a zašeptá: „Neboj se. Nic z toho seznamu neobstojí. Ze soudní síně odejdeš svobodný a úplně omilostněný. Až skončím, tvému žalobci nezbyde jediné obvinění.

A nejlepší je, že vám říká, že vás přijal za svého bratra. A dodává, že je synem Soudce, takže tím pádem teď patříte také do Soudcovy rodiny!
Ale pořád je tu věc spravedlnosti. Co s obviněními, která byla proti vám vznešena? Ve vrcholném ohromení posloucháte, jak Advokát hájí váš případ:

„Soudce, víš, že jsem svým životem bez hříchu naplnil zákon. Vzal jsem na sebe veškerý trest za hříchy tohoto obžalovaného. Mými zjizvenými dlaněmi a probodnutým bokem vytryskla krev, která zahladila všechna jeho přestoupení. Všechny hříchy jsem vzal na sebe a za každý jsem zaplatil.“

Potom váš Obhájce pohlédne na žalobce a řekne: „Satane, už nemáš nic, z čeho bys mohl mé dítě obvinit. Všechny jeho hříchy jsem vzal na sebe a za všechny zaplatil. Je nevinen, neboť jeho víra ve vítězství mé oběti ho plně omilostňuje. Případ skončil.“

Ďábel se plazí pryč z Boží dvorany a je slyšet Pánovo mohutné volání: „Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!“ (Římanům 8,33)