ŽÁDNÉ DĚDICTVÍ

Pavel nám poskytuje výčet těch, kteří nezdědí Království Boží:

„Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani homosexuálové, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, rváči nebudou dědici Božího království“ (1.Korintským 6:9-10).

Potom však apoštol dodává: „A takoví jste byli, ale jste omyti, nadto posvěceni, ano ospravedlněni jménem Pána Ježíše a Duchem našeho Boha“ (verš 11).

Jak se tito lidé, kteří byli zachráněni z tak příšerného hříchu, mohli stát před Bohem spravedlivými? Co se s nimi stalo, že již nejsou zlí, ale naopak jsou pro Boha přijatelní?

Zaprvé, Bůh není žádným příznivcem osob. Není vůbec unešen lidskými tituly či pozemskými poctami – ať se jedná o krále, královnu, prezidenta, nebo předsedu vlády. A zadruhé, Bůh není okouzlen žádnou naší dobrotivostí. Dlouhé modlitby, půst, studium Bible, dobročinnost – nic z toho nás nečiní spravedlivými a pro Boha přijatelnými. I naše „dobrá“ povaha – dobré vlastnosti, řeč, myšlenky a činy – jsou v jeho nose zápachem, pokud jsou použity jako žádost o naše ospravedlnění.

Ježíš na kříži ukřižoval naši „starou přirozenost.“ Existuje pouze jeden Člověk, který zůstal, pouze Ten, s kým bude Bůh jednat – a tím je jeho Syn. Když Ježíš dokončil své poslání na zemi a usedl po pravici Otce, Bůh řekl: „Od nynějška budu znát pouze jednoho Člověka, pouze jednu spravedlnost. Kdokoli přichází ke mně, musí přijít skrze Něho – mého Syna. Všichni, kdo budou ospravedlněni, musí přijmout Jeho spravedlnost a žádnou jinou!“

V očích Boha jsme přijatelní pouze vírou v Krista a Jeho dílo: „Učinil nás přijatelnými v Nejmilejším“ (Efezským 1:6).

Chápeš, jak je důležité zůstávat v Ježíši a rychle k němu přijít, kdykoli selžeš? Musíš se učit za ním běžet a volat: „Ježíši, zklamal jsem Tě! Nemohu to vyřešit. Ať učiním cokoli, nikdy nemohu být uznán Otcem, ledaže bych k Němu přišel v Tobě!“