MILOVAT JEDEN DRUHÉHO - Gary Wilkerson
Kdyby se vás někdo zeptal, co je vrcholem Ježíšova učení, co byste odpověděli? Můžeme tomu lépe porozumět při Ježíšově poslední večeři s učedníky předtím, než šel na kříž. Zbývalo mu jen několik hodin s jeho nejbližšími přáteli, takže soustředil všechno, co je naučil, do jednoho slova: láska. „Toto je mé přikázání: ‚Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás'“ (Jan 15,12).
Když mluvíme o lásce v církvi – totiž když čteme tento verš – vyvstanou nám na mysli příjemné věci. Myslíme na vlídnost, štědrost a laskavé chování. Nový zákon skutečně hodně mluví o tomto druhu lásky. Spojení „jeden druhého“ zde najdeme asi padesátkrát a nařizuje chovat se k druhým s trpělivostí, povzbuzením a velkorysostí. Kniha Efezským používá často slovo „společně“, čímž zdůrazňuje Ježíšovo velké přikázání ke vzájemné lásce.
S tímto přikázáním by Ježíšovi učedníci neměli žádné problémy – dokonce si pravděpodobně mysleli, že už jsou v něm dost dobří. Strávili tři poslední roky v plné službě se svým Mistrem, který je učil, jak mají jednat.
Ale v této scéně mluví Ježíš o lásce ve zcela jiném kontextu. Začíná to být jasné v jeho následující větě: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 15,13). Tohle je závažný druh lásky. Představuji si, jak se učedníci dívají jeden na druhého a přemýšlejí: „Zemřel bych pro tohoto člověka vedle mě? Někdy mě opravdu štve.“ Možná nemilovali jeden druhého tak moc, jak si mysleli.
To, co chci říct, je, že když nám Ježíš přikazuje, abychom milovali tak, jak miluje On, není to žádná lehká věc. Není to nějaká romantická představa lásky založená na pocitech a ideálech. To, co nám nařizuje, je evangelium lásky – mocná, bezpodmínečná a obětavá láska, která má kořeny v Kristově kříži. Ježíš se chystal učedníkům ukázat ten nejmocnější akt lásky, jaký si jde představit. A to tím, že půjde na kříž pro naše hříchy. Tak ukázal, že tato láska se vztahuje i na naše nepřátele – neboť on položil život i za ně.
Když mluvíme o lásce v církvi – totiž když čteme tento verš – vyvstanou nám na mysli příjemné věci. Myslíme na vlídnost, štědrost a laskavé chování. Nový zákon skutečně hodně mluví o tomto druhu lásky. Spojení „jeden druhého“ zde najdeme asi padesátkrát a nařizuje chovat se k druhým s trpělivostí, povzbuzením a velkorysostí. Kniha Efezským používá často slovo „společně“, čímž zdůrazňuje Ježíšovo velké přikázání ke vzájemné lásce.
S tímto přikázáním by Ježíšovi učedníci neměli žádné problémy – dokonce si pravděpodobně mysleli, že už jsou v něm dost dobří. Strávili tři poslední roky v plné službě se svým Mistrem, který je učil, jak mají jednat.
Ale v této scéně mluví Ježíš o lásce ve zcela jiném kontextu. Začíná to být jasné v jeho následující větě: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 15,13). Tohle je závažný druh lásky. Představuji si, jak se učedníci dívají jeden na druhého a přemýšlejí: „Zemřel bych pro tohoto člověka vedle mě? Někdy mě opravdu štve.“ Možná nemilovali jeden druhého tak moc, jak si mysleli.
To, co chci říct, je, že když nám Ježíš přikazuje, abychom milovali tak, jak miluje On, není to žádná lehká věc. Není to nějaká romantická představa lásky založená na pocitech a ideálech. To, co nám nařizuje, je evangelium lásky – mocná, bezpodmínečná a obětavá láska, která má kořeny v Kristově kříži. Ježíš se chystal učedníkům ukázat ten nejmocnější akt lásky, jaký si jde představit. A to tím, že půjde na kříž pro naše hříchy. Tak ukázal, že tato láska se vztahuje i na naše nepřátele – neboť on položil život i za ně.