PŘEVLÁDAJÍCÍ POKOJ - Gary Wilkerson
Není hřích říkat: „Pane, tato chvíle v mém životě je zdrcující a nepříjemná. Potřebuji Tvou sílu a odvahu.“ Takové vyznání a modlitba jsou pro Něho vítané. Bůh má ale problém s křesťany, kteří říkají: „Jednal jsem s vírou, když jsem však pocítil nedostatek pokoje, poznal jsem, že nejednám podle Boží vůle, a tak jsem přestal.“
Problém je v jejich uvažování: Jestliže přestaneme chodit ve víře pokaždé, když pocítíme nedostatek pokoje, nikdy neučiníme nic v souladu s Pánovými příkazy.
Ano, měli bychom mít převládající pokoj při všem, co děláme. Takový pokoj přichází z Božího neochvějného Slova. Musíme ale vědět, že budeme-li činit Otcovu vůli, bude náš pokoj čas od času potlačen. To mohlo otřást dokonce i s takovým mužem víry, jako byl Jozue. Proto mu Bůh řekl: „Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se“ (viz Jozue 1: 6, 7 a 9).
Vím, že by můj otec David Wilkerson nikdy neodešel do New Yorku, aby pracoval se členy gangů, kdyby si myslel, že každým nedostatkem pokoje mu Bůh říká, aby přestal. Jsou chvíle, kdy musíme naslouchat Božímu hlasu vprostřed vnitřního zmatku. Bůh touží, abychom se v takové chvíli nevzdali, nýbrž rozpoznali hlas Ducha. Tak nalezneme pokoj, když se náš svět otřásá.
V Číně v minulém století se mnoho věrných misionářů desetiletí za desetiletím namáhalo, a byli odměněni velice nepatrnými výsledky. Někteří obrátili pouze jednoho člověka, někteří vůbec nikoho. Trpěli po několik desetiletí kruté zacházení, utlačování a mnozí zemřeli anebo byli vyhoštěni. Neměli jediný důvod, aby věřili, že jejich úsilí přineslo více než jedno veliké selhání.
Dnes desítky milionů čínských křesťanů uctívají Boha v podzemní církvi. Sociologové říkají, že do roku 2050 církev v Číně svým počtem členů převýší zbytek křesťanů z celého světa.
Bylo úsilí těchto misionářů jedním velikým selháním? Vůbec ne. Tito služebníci věrně sázeli a nevěděli, jaký bude výsledek. A většina z nich zemřela, aniž by se o výsledku dozvěděla. Naléhám na vás, vezměte si jejich příklad k srdci. Kdykoli čelíme negativním okolnostem, je naším povoláním poslechnout Boha. Výsledky závisí na Něm.
Problém je v jejich uvažování: Jestliže přestaneme chodit ve víře pokaždé, když pocítíme nedostatek pokoje, nikdy neučiníme nic v souladu s Pánovými příkazy.
Ano, měli bychom mít převládající pokoj při všem, co děláme. Takový pokoj přichází z Božího neochvějného Slova. Musíme ale vědět, že budeme-li činit Otcovu vůli, bude náš pokoj čas od času potlačen. To mohlo otřást dokonce i s takovým mužem víry, jako byl Jozue. Proto mu Bůh řekl: „Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se“ (viz Jozue 1: 6, 7 a 9).
Vím, že by můj otec David Wilkerson nikdy neodešel do New Yorku, aby pracoval se členy gangů, kdyby si myslel, že každým nedostatkem pokoje mu Bůh říká, aby přestal. Jsou chvíle, kdy musíme naslouchat Božímu hlasu vprostřed vnitřního zmatku. Bůh touží, abychom se v takové chvíli nevzdali, nýbrž rozpoznali hlas Ducha. Tak nalezneme pokoj, když se náš svět otřásá.
V Číně v minulém století se mnoho věrných misionářů desetiletí za desetiletím namáhalo, a byli odměněni velice nepatrnými výsledky. Někteří obrátili pouze jednoho člověka, někteří vůbec nikoho. Trpěli po několik desetiletí kruté zacházení, utlačování a mnozí zemřeli anebo byli vyhoštěni. Neměli jediný důvod, aby věřili, že jejich úsilí přineslo více než jedno veliké selhání.
Dnes desítky milionů čínských křesťanů uctívají Boha v podzemní církvi. Sociologové říkají, že do roku 2050 církev v Číně svým počtem členů převýší zbytek křesťanů z celého světa.
Bylo úsilí těchto misionářů jedním velikým selháním? Vůbec ne. Tito služebníci věrně sázeli a nevěděli, jaký bude výsledek. A většina z nich zemřela, aniž by se o výsledku dozvěděla. Naléhám na vás, vezměte si jejich příklad k srdci. Kdykoli čelíme negativním okolnostem, je naším povoláním poslechnout Boha. Výsledky závisí na Něm.