čtvrtek 26. května 2016

V DOBÁCH SOUŽENÍ

Bůh neustále pracuje, i když nevidím důkaz. V každou denní chvíli, v každou hodinu mého spánku, pro mne připravuje cestu. A Jeho plán je pokaždé přesně načasován, i když se mi může zdát, že Jeho svatá práce se opožďuje. Hluboko v mém nitru činí věci, které tam musí být, aby mohl naplnit svá zaslíbení.

Jednou se ohlédnu zpět a řeknu: „Pane, teď tomu rozumím. Po celou dobu jsi tam byl a pracoval na zázraku!“ Ti, kdo jsou zoufalí, mohou být v pokušení stranit se obecenství s Bohem. Přestože se taková věc může stát osudnou. V Žalmu 88 naleznete popis toho, čím procházíte. Zbožný muž jménem Héman nám říká o své beznadějné situaci: „Má duše je plná trápení. Spěji k podsvětí, jsem mezi mrtvými. Bůh mne odložil do nejhlubší temnoty a jeho hněv na mně těžce spočívá. Mí přátelé mne zradili; zhnusili si mě; jsem uvězněn. Truchlím kvůli svému utrpení“ (moje parafráze).

Héman potom vyzývá Boha: „Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění?“ (Žalm 88:11-13).

Héman v podstatě říká: „Potřebuji zázrak ihned, Pane, a ne až při vzkříšení. Je to má poslední naděje. Brzy bude příliš pozdě, protože zemřu. Musíš to vykonat do termínu, Bože. Pomoz mi! Proč mne odvrhuješ? Proč přede mnou skrýváš svou tvář? Proč mi neodpovídáš, když volám?“

Jedná se o beznaděj, zoufalství, zjevně nesnesitelnou krizi.

Co může udělat zbožná duše? Jak reaguje spravedlivý? Stejně jako Héman máme volat dnem i nocí: „Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím; kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování! … Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě“ (Žalm 88:2-3, 14).

Ve velikém soužení dělám tyto tři věci:
  1. Naslouchám a věřím v lásku a potěšení od mého nebeského Otce.
  2. Vylévám před Ním své srdce a v tichosti k Němu volám.
  3. Denně se povzbuzuji Jeho zaslíbeními.