úterý 17. května 2016

VÍRA, JEŽ SE BOHU LÍBÍ

„Neochabl (Abraham) ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě“ (Římanům 4:19).

V tomto jediném verši nalézáme podstatu opravdové víry. Bůh právě Abrahamovi zaslíbil, že mu dá syna, z něhož vzejde mnoho národů. Je pozoruhodné, že Abraham tomu slibu uvěřil, i když mu již dávno minul věk, kdy mohl zplodit děti. Místo toho Abraham toto slovo od Hospodina přijal „i když pomyslil na své již neplodné tělo … i na to, že Sára již nemůže mít dítě.“

Pro běžnou mysl je nepředstavitelné, jak se takové zaslíbení může naplnit. Abraham však tuto neuskutečnitelnost nerozebíral. Pavel říká, že tento patriarcha vůbec nepřemýšlel o tom, jak by Bůh mohl dodržet svůj slib. Nepřesvědčoval Boha: „Ale, Pane, nemám již žádné semeno. A Sára nemůže ve své děloze počít život. Mé manželce již minul věk, kdy mohla rodit děti. Jak to tedy, Pane, uděláš?“ Místo toho, aby se zaobíral těmito otázkami, Abraham si takové věci nepřipouštěl.

Ve skutečnosti, když Bůh způsobuje víru, která je osvědčená a lepší než zlato, nejprve umrtvuje všechny lidské zdroje. Zavírá dveře veškerému lidskému uvažování a vyhýbá se všem prostředkům racionálního uskutečnění.

Víra, která se Bohu líbí, se rodí v umrtvení. Hovořím zde o umrtvení všech lidských možností. Jedná se o stav, kdy lidské plány nejprve vzkvétají, ale potom zemřou. Je to stav, kdy lidské naděje přinášejí dočasnou úlevu, ale brzy ztroskotají a přijde beznaděj. Již jsi byl takto umrtven? Zdálo se ti, že nezbývá žádná možnost? Nemůžeš se s nikým poradit. Když se modlíš, nebesa jsou jako mosaz a tvé prosby padají na zem.

Tvrdím ti, že tak pracuje Bůh. Jeho Duch pracuje, aby ses přestal zaobírat nemožností – přestal hledět na lidské způsoby a prostředky – přestal přemýšlet o svých způsobech, jak se ze své situace dostat. Duch svatý tě pobízí: „Přestaň hledat lidskou pomoc. A přestaň se zaměřovat na beznadějnost své situace. Brání ti to ve víře.“