středa 4. května 2016

NÁSLEDOVÁNÍ BOŽÍHO ZASLÍBENÍ

Bůh vyžadoval po Abrahamovi neuvěřitelný skutek poslušnosti: Požádal ho, aby vykročil do neznámé budoucnosti. Abraham byl ochotný učinit tento krok s ničím více hmotným, než s tímto slibem: „ Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu“ (Genesis 12:1). Autor listu Židům napsal, „Abraham jakmile byl povolán, aby vyšel ...poslechl a šel, ačkoli nevěděl kam šel“ (Židům 11:8). Pán nepoložil před Abrahama úhledný, detailní cestovní plán. Místo toho řekl prostě, „Shromáždi svou rodinu, sbal své věci, opusť své příbuzné a běž na místo o kterém ti řeknu.“

Ve sedmdesáti pěti letech byl Abraham požádán, aby se spolehl cele na Boží věrnost. Nebylo mu dáno žádné vysvětlení nebo varování o možném nebezpečí. A tak Abraham vyšel a nevěděl. Vše o co se mohl opírat byl tento slib: „Ukážu ti. A požehnám ti.“

Jeho žena Sára pravděpodobně nebyla jiná, než jakákoli moderní žena. Možná se ptala otázky, které by kterákoli žena položila: „Jdeme na sever nebo na jih? Jaké oblečení si mám zabalit? Usadíme se nebo budeme kočovat?“ Vše co mohl Abraham odpovědět bylo, „Bůh řekl abychom šli, tak jdeme. Ukáže nám další krok, jakmile se pohneme.“

Někdy myslíme, že když nám Bůh přikáže něco udělat a my poslechneme všechno bude klidná plavba. My myslíme, že bude vděčný za naši poslušnost, takže nás postaví na čtyřproudovou dálnici požehnání. Abraham poslechl Boží Slovo, ale skutečnost je, že jeden skutek poslušnosti neznamená chození v poslušnosti.

Abraham dostal slib od Boha, ale po cestě musel jít skrz Negevskou poušť, skrze sněhem pokryté hory, skrze jinou poušť a okolo válčících lidí Kenaánu. Potom skončil uprostřed hladomoru v Egyptě. Jsem rád, že Bůh neřekl Abrahamovi o cestě, kterou půjde!

Tato přesně daná cesta byla jako žádná jiná, kterou Abraham šel. Přesto navzdory všemu, nebyl v žádném nebezpečí. Nikdo mu nemohl ublížit. Bůh byl jeho štítem a ochráncem každý den. A díky jeho víře se Abraham stal Božím přítelem.