středa 18. května 2016

PEVNÁ JISTOTA

Abraham ve své víře nezakolísal. Naopak, „posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil“ (Římanům 4:20-21). Poznal, že Bůh dokáže učinit z ničeho. Vždyť náš Pán tvořil v prázdnotě. Zamysli se nad zprávou z Genesis: Bůh stvořil svět z ničeho. Tvořil pouhým slovem. A může pro nás učinit zázraky – z ničeho.

Když všechno ostatní selhává – když jsi již vyčerpal všechny své plány a možnosti – je čas, abys vše uvrhl na Boha. Je čas, aby ses vzdal veškeré sebejistoty a přestal hledat vysvobození jinde než u Boha. A potom, jakmile budeš připraven uvěřit, neuvidíš Boha jako hrnčíře potřebujícího hlínu, nýbrž Ho uvidíš jako Stvořitele, jenž tvoří z ničeho. Bůh bude pracovat způsoby, jaké by sis nikdy nedokázal představit. Nebude tvořit z něčeho z tohoto světa. Jak vážně bere Pán naši víru v Něho, když čelíme nemožnostem?

Odpověď na tuto otázku nacházíme v příběhu o Zachariášovi, otci Jana Křtitele. Zachariáše navštívil anděl a řekl mu, že se jeho ženě Alžbětě narodí zvláštní dítě. Ale Zachariáš – muž pokročilého věku srovnatelného s Abrahamovým – odmítl uvěřit. Samotný Boží slib mu byl málo.

Zachariáš andělovi odpověděl: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku“ (Lukáš 1:18). Jednoduše řečeno, Zachariáš se zabýval nemožnostmi. Říkal: „To není možné. Budeš mi to muset dokázat.“ To nebylo rozumné.

Zachariášovy pochybnosti se Hospodinu nelíbily. Anděl mu řekl: „Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi nevěřil mým slovům, která se svým časem naplní“ (1:20).

Sdělení je jasné: Bůh od nás očekává, že Mu uvěříme, když mluví. Petr píše: „A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli“ (1. List Petrův 4:19, zdůraznění přidáno).