středa 25. května 2016

UČEBNA MODLITBY

Někdy se o modlitbu moc nestaráme. Avšak, když přijdou potíže, shledáme, že zápasíme na modlitbách s Pánem každý den, dokud nejsme ve svém duchu ujištěni, že Bůh má všechno pod kontrolou. Čím více chceme být o této jistotě zpraveni, tím více chodíme do své modlitební komůrky.

Je pravdou, že Bůh nikdy nepřipustí, abychom se trápili, vyjma skutku lásky. Můžeme to vidět na izraelském kmeni Efrajim. Na lidi přišlo obrovské trápení, a tak v zármutku volali k Bohu. Ten jim odpověděl: „Zřetelně jsem slyšel Efrajima, jak si stýská“ (Jeremjáš 31:18).

Efrajim dosvědčil – podobně jako David: „Potrestal jsi mě … býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, … vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh“ (31:18). Jinými slovy: „Hospodine, odůvodněně jsi nás potrestal. Byli jsme jako nezkrotný býček, plný energie, ale ty jsi nás odůvodněně potrestal, abys nás zkrotil pro svou službu. Podmanil sis naši divokost.“

Pochopte, že Bůh měl s kmenem Efrajim veliké plány, plodné a uspokojující. Nejprve mu však musel dát instrukce a vyškolit ho. A tak Efrajim prohlásil: „Po svém návratu chci činit pokání, po svém poučení …“ (31:19). V podstatě řekl: „V minulosti, když nás Bůh v učebně připravoval pro svou službu, jsme se nenechali napravit. Utekli jsme pryč s křikem: „Je to příliš těžké.“ Byli jsme tvrdohlaví a neustále jsme vyklouzávali z jha, které na nás vložil. Potom na nás Bůh vložil těsnější jho a použil svůj milující prut, aby zlomil naši tvrdohlavost. Nyní jsme se jeho jhu podvolili.“

Jsme stejní jako Efrajim: sebestřední býčci, kteří nechtějí žádné jho. Vyhýbáme se disciplíně a zažíváme bolest, protože jsme kázněni prutem. A očekáváme, že teď budeme mít všechno – vítězství, požehnání, úspěch – pouhým domáháním se Božích slibů nebo „uchopením vírou.“ Jsme podráždění, že se školíme v soukromé komůrce a že musíme zápasit s Bohem, dokud se Jeho zaslíbení v našich životech nenaplní. A pak, když přijde trápení, myslíme si: „Jsme Božím vyvoleným lidem. Proč se to děje?“

Modlitební komůrka je naší učebnou. A nemáme-li „čas o samotě“ s Ježíšem – jestliže jsme polevili ve své důvěrnosti s Ním – nebudeme připraveni, až přijde povodeň.