úterý 11. října 2016

BOŽÍ POSILA

David a jeho muži prchali před králem Saulem, jenž se je pokoušel zabít. Jednou tato malá armáda tábořila ve městě Siklagu, kde sídlily jejich rodiny. Odsud odešli do bitvy a zanechali zde své ženy a děti ve zdánlivém bezpečí.
Po bitvě se vydali na třídenní cestu zpět domů, a uviděli, že do města vpadli Amálekovci. Tito krutí nepřátelé unesli jejich rodiny a celé město vypálili.
„Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati“ (1. Samuelova 30:3).
ZREKAPITULOVÁNÍ POŽEHNÁNÍ
David však při této kalamitě „našel posilu v Hospodinu, svém Bohu“ (30:6). Věřím, že se tak stalo při vzpomínkách na předcházející Boží vysvobození. Jako mladý chlapec zabil medvěda a lva a skolil obra Goliáše. Nyní, když se trápil nad ztrátou, vzpomínal na tyto i mnohé jiné vyhrané zápasy.
POUHÉ SLOVO
David říkal: „Potřebuji slovo od Hospodina.“ Věděl, že nic jiného jej nemůže posílit – ani nejmoudřejší velitelé, kterým udílel rozkazy, ani žádný rádce. David potřeboval slovo přímo od Toho, který jej už dříve zachránil ze všech hrozných situací, jimž čelil.
Milovaní, totéž platí pro vás i pro mne. Není prostě na zemi nikdo, kdo dokáže pozvednout vaši duši ze zoufalství nebo uchovat vaši duši posílenou i během vašich krizí. Všichni musíme slyšet slovo od Hospodina. Stejně jako David jsme i my povoláni, abychom se posilovali tím, že si budeme připomínat Boží vysvobození ve svých životech. A musíme si vzpomenout také na věci, které Bůh učinil předešlým generacím.