pondělí 31. října 2016

TOU SKÁLOU BYL JEŽÍŠ - Gary Wilkerson

Znát Boha bylo pro Mojžíše dostačující. Raději než jít do zaslíbené země, prosil Boha: „Prosím, ukaž mi Svou slávu.“ (Exodus 33:18) Dovedu si představit, jak se z té prosby Bůh radoval. Každý otec na zemi zná prosby dětských hlásků žádající různé věci, ale nic tak nezahřeje otce u srdce, jako když slyší své dítě říkat: „Tatínku, miluji tě pro to, kým jsi“
Bůh byl tak potěšený Mojžíšovou touhou, že vyšel vstříc jeho přání, tak daleko jak jen to mohl připustit. „Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu.“ (Exodus 33:20) 
BOŽÍ INTENZÍVNÍ SVĚTLO
Boží nedosažitelné světlo je příliš intenzívní, aby ho člověk mohl zakusit cele; Jeho svatost je všepohlcující: „Jinak bych s tebou po cestě skoncoval.“ (33:3) Avšak On chtěl, aby Mojžíš zakusil Jeho slávu, alespoň částečně. Hospodin mu vlastně řekl: „Nemůžu ti ukázat svou tvář, ale můžu ti ukázat působení Mé přítomnosti a stezku milosti, kterou zanechávám za sebou.“ (viz 33:21-23)
„I stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny . . . dokud nepřejdu.“ (33:22, zvýraznění přidáno)
Bůh to Mojžíšovi řekl, aby ho ochránil. Tento verš nám říká vše o Boží úžasné milosti ve Starém zákoně. Ještě před křížem, předtím, než Kristus prolil svoji krev pro naši záchranu, Bůh skryl Mojžíše ve Své milosti, ve skalní trhlině. Jak vysvětluje Pavel „Tou skálou byl Kristus.“ (1. Korintským 10:4)
BOŽÍ PROMĚŇUJÍCÍ SLÁVA
Písmo říká, že Mojžíšova tvář byla proměněna Boží slávou – byla to tak silná změna, že si musel dávat „na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.“ (2. Korintským 3:13)
Každý, kdo se setkává s Ježíšem zakouší stejnou proměnu. Změnu tak hlubokou, že to vidí celý svět a je naplněn bázní.

čtvrtek 27. října 2016

BŮH ODMĚŇUJE TY, KDO MU DŮVĚŘUJÍ

Když jsem začal pracovat na tomto sdělení, zveřejnil The Wall Street Journal, že na celý svět padla obrovská lavina strachu. Ihned jsem se ve svých myšlenkách zaobíral těmi, kteří navštěvují církev Times Square Church. Na nich není žádný strach patrný. Místo toho všichni smýšlíme o této době střízlivě a máme také hlubokou a trvalou radost.
Přivedlo mne to k 37. žalmu, jehož pisatelem byl David:
„Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu“ (Žalm 37:18-19, kurzíva přidána).
Žalm 37 nám říká, že Hospodin povstane proti společnostem, jejichž hříchy dosáhly do nebes.
„Neboť svévolníkům budou přeraženy paže“ (37:17).
Davidovo úžasné proroctví ohledně Božích nepřátel se plní před našima očima. A přece tentýž žalm popisuje i obrovskou naději. Obsahuje neuvěřitelné zaslíbení pro ty, kdo plně důvěřují Hospodinu.
ČAS ODPLATY
Přichází doba popsaná Izajášem jako „den Hospodinovy pomsty, rok odplaty v soudní při Sijónu“ (Izajáš 34:8).
„Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly. Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí … Nebudu zticha, dokud neodplatím“ (Izajáš 65:2-3, 6).
Víme, že náš Bůh nespí. To, co se děje s naší ekonomikou, není pouze Jeho odplata, nýbrž to má co do činění se samotnou ctí a slávou Všemohoucího Boha. Nebude nečinně přihlížet, jak jsou Jeho cesty napadány bezbožnými.
Hospodin odmění ty, kdo mu důvěřují, ve stejnou dobu, kdy odplácí bezbožným.

středa 26. října 2016

DŮVĚŘOVAT BOHU

Uvažuj o tom, jaké vydáváme svědectví o našem velkolepém Pánu. Říkáme, že zaopatří, a nazýváme Ho Jehova Jireh. Oznamujeme Jeho zaslíbení týkající se Jeho dětí. Bůh slibuje: „Učinil jsem to pro svoje jméno, aby nebylo znesvěcováno před očima pronárodů, před jejichž zraky jsem je (Izrael) vyvedl“ (Ezekiel 20:14).
V podstatě říká: „Když jsem vysvobodil Izrael, nečinil jsem tak ve skrytu. Konal jsem kvůli nim zázraky před celým světem. A teď chci totéž učinit pro vaši generaci.“
Milý svatý, čelíš situaci, kterou jsi ještě nesvěřil Bohu? Je od tebe vyžadována zkouška víry, abys riskoval a vydal se do neznáma? Rozhodl ses, že „Pouze zázrak od Pána mě může vysvobodit“?
BOŽÍ LID NEBUDE ZAHANBEN
Asi nepřijdeme na to, jak nás Bůh vysvobodí; nikdo v Bibli na to nepřišel. S jistotou ale víme, že stačí jediný Jeho anděl a davy jsou zahnány na útěk. Pán nikdy nedopustí, aby byl Jeho lid zahanben!
Právě teď nám říká totéž, co řekl Izraelitům: „Vyvedl jsem vás z vašich hříchů a připravil jsem všem okolo vás podívanou, abych oslavil své jméno. Byl jsem to já, kdo vás vyvolil, a já vás kvůli svému jménu vysvobodím před zraky těch bezbožníků.“ Budeš tedy nyní chodit podle toho, co kážeš a o čem tvrdíš, že tomu věříš? Svěříš se Bohu kvůli Jeho Slovu, aby bylo Jeho jméno oslaveno před davy?
Kéž si všichni pro takové chvíle osvojíme Davidovu modlitbu:
„Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě“ (Žalm 109:21, kurzíva přidána).
Bůh nikdy nevydá potupě lid, který Mu důvěřuje. Splní při tobě své Slovo, protože je v sázce Jeho osobní čest.

úterý 25. října 2016

VSTAŇ A CHOĎ

Když Petr a Jan přicházeli k chrámu, procházeli kolem žebráka, který byl chromý od narození. Petr a Jan pravděpodobně prošli kolem tohoto muže nesčetněkrát, ale tentokrát se zastavili. Zástupy na náměstí slyšely Petra, jak říká žebrákovi: "Pohleď na nás!.......Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď." (Skutky 3:4; 6, Ekumenický překlad).
Petr vyzval Pána, aby jednal a dal tak v sázku Jeho vlastní slávu. Lidé v davu si museli mezi sebou říkat: "Jak pošetilý kazatel. Chce po muži, který je chromý po celý svůj život, aby vstal a chodil." Byli připraveni se Petrovi a Janovi  krutě vysmát. 
POSKAKOVÁNÍ A TANEC
Pak chromý muž dostal cit do chodidel. Nejprve mohl pohnout kotníkem. Pak se mu cit přesunul nahoru do lýtek a do stehen. Zvedl se do podřepu a postavil se. Pak k úžasu celého publika začal skákat a tančit. 
Zeptám se vás: Co kdyby Bůh nejednal? Petr se nestaral o to, co se stane, když Bůh nezasáhne. Bůh nikdy nezahanbí ty, kdo mu důvěřují!
Dnes jsme také povoláni dát v sázku Boží reputaci, čest i slávu.
BOŽÍ ZÁMĚRY PŘETRVÁVAJÍ
Přemýšlej o biblických příbězích, které jsme četli. V každém z nich bylo v sázce to, proč Ježíš přišel a zemřel. Napříč starým i novým zákonem Boží záměry, plány i lidé vždy přetrvali. A pokaždé Bůh vyzýval svůj lid, aby mu nejenom důvěřovali, ale i věřili tomu, že On bude dělat zázraky.
Teď mi odpovězte: bude Pán od současné generace požadovat něco menšího než toto?

pondělí 24. října 2016

USILOVNÉ HLEDÁNÍ BOHA - Gary Wilkerson

Izraelité se rychle obrátili k modlám, přestože je Bůh mocně požehnal. Zatímco Mojžíš rozmlouval s Bohem na hoře, lid roztavil své šperky a vytvořil zlaté tele.  Něco takového si v dnešní době nedovedeme představit, ale končí to stejně: Když usiluješ o Boží požehnání, aniž bys hledal Boha samotného, skončíš v modlářství – protože tvé úsilí je zaměřeno na něco světského. Jak říká Pavel:
„Vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli.“ (Římanům 1:25)
JAKÉ MÁŠ MODLY?
Díky Bohu v dnešní době většina z nás nemusí žádat o vodu či chléb. Stačí otočit kohoutkem nebo zajít do potravin. Zato však máme naše vlastní zlaté modly, věci, jež hledáme nezávisle na Bohu: pracovní úspěchy, finanční zabezpečení, materiální komfort. To nejsou špatné věci, ale pokud je chceme více než Boha a stanou se středem našeho životního úsilí, vystavěli jsme si modlu. A Bůh nám řekne: „Jen pokračuj, jdi za tím. Užij si to. Ale věz, že v tom Mou přítomnost nenalezneš.“
Miluji Mojžíšovu reakci: „Bože, zabij mě v poušti dříve, než mě povedeš na místo, kde Ty nejsi.“
Modlím se, aby takto církev volala: „Pane, můj život byl tak požehnaný, že jsem se nechal uvést ve špatný směr. Můj zrak byl upřený na tvou bezmeznou přízeň, na požehnání, která dáváš. Toužím po něčem jiném. Dovol, ať je můj život definován tím největším požehnáním – poznávat Tě kvůli tomu, kým jsi.“
STAČÍ TI BŮH?
Chci se tě zeptat: Stačí ti Bůh? Naplňuje tě uspokojením poznávat Ho? Je něco, co tě od Něj drží dál, modla, kterou sis dal před Něj? Jeho první přikázání je: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ (Exodus 20:3)

sobota 22. října 2016

BOHATÝŘI, PROBUĎTE SE!

Provolejte mezi pronárody toto: Vyhlaste svatý boj, probuďte bohatýry! Ať nastoupí, ať přitáhnou všichni bojovníci! Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy! Slaboch ať zvolá: „Jsem bohatýr!“ Pospěšte na pomoc, všechny okolní pronárody, a shromážděte se! – Přiveď sem, Hospodine, své bohatýry! – Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu, zasednu tam a budu soudit všechny pronárody vůkol. (Jóel 3, 9-12, EP)
Naléhavě vás žádám, aby jste se se mnou modlili! "Pane, přidej nám víry," ale také vás vyzývám, aby jste se rozhodli, že budete bohatýry pro Boha. Záměrně používám obrat "naléhavě žádat," protože to je odpovídající a úměrné vážnosti doby.
PLANOUCÍ VÁŠEŇ PRO BOHA
Apoštol Pavel měl oheň, který v něm hořel . Řekl korintským: "Kristova láska mne zavazuje." (2. Kor. 5,14) Záležitosti věčného království, které se ocitly v sázce, pro něj byly skutečné a naléhavé natolik, že se z něj vydral výkřik stejně intenzivní, jako když přímo do našich srdcí letí šíp, který překračuje staletí a kultury.
"Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem." (2. Kor. 5:20, B21).  
Burcující reálnost této vášně ve mně dnes hoří. Naléhavě vás žádám, smiřte se s touhami a záměry, které pro vás Bůh připravuje.
OPĚTOVNĚ PROBUZENÁ VÍRA
Je to víra, která opět probouzí a oživuje bohatýry. Často přemýšlím: co kdyby se, třeba i jen na zlomek sekundy, otevřelo nebe a byly by před námi odhaleny nesmír a intenzita Božích tužeb, lásky a záměrů pro lidstvo, to bychom pak museli opustit monotónní křesťanský způsob života. Nemohli bychom jen tak sedět na další bohoslužbě, nepřítomní myslí a bez zájmu, mezi všemi těmi seriály a nesmyslnými reality show v televizi. 
Vážený čtenáři, Boží hlas je slyšet v srdcích milionů věřících po celém světě: "Opět probuďte a oživte bohatýry!"

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church) v kanadském Montrealu, je častým řečníkem na Expect Church Vedení konferencí pořádaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením New Life Church rozrostla z hrstka lidí na více než 3500 v části Kanady s několika úspěšných protestantských církví.

pátek 21. října 2016

BŮH BRÁNÍ SVŮJ LID

Bible říká, že král Chizkijáš se bál Boha. Doslova, "Přilnul k Hospodinu" (2. Král. 18:6)
Během Chizkijášovy vlády byl Jeruzalém obklíčen Asyřany, tehdejší světovou velmocí. Jejich mohutná armáda už zabrala Samaří i judská města a teď oblehla Jeruzalém. A asyrský vojevůdce se hlasitě vysmívá: "My jsme přemohli bohy všech národů. Jak si myslíte, že vás váš bůh zachrání?"
BŮH PŘED SOUDEM
Tady vidíme samotného Boha na lavici obžalovaných. Jeho věrnost byla zpochybněna před celou zemí, před nepřáteli Izraele, před jeho vlastním lidem. Co kdyby nejednal?
Jak celá krize narůstala, Izajáš stál opodál a celé to sledoval. Dostal slovo od Hospodina a cele mu věřil. Teď nechal zodpovědnost na Bohu, aby na Svém slově jednal a obhájil svou pověst. V podstatě se modlil, "Bože, moje čest nic neznamená. Jestli ty Svou moc neprojevíš, já se vždycky můžu schovat v divočině. Je to Tvá čest, o kterou tu jde".
A s tím Izajáš klidně promluvil k Chizkijášovi:
"Proto toto praví Hospodin o asyrském králi: Nevejde do tohoto města, ani šíp tam nevystřelí, nevyjde proti němu se štítem ani proti němu nenavrší násep. Cestou, kterou přišel, se vrátí a do tohoto města nevejde, je Hospodinův výrok. Budu tomuto městu štítem, abych ho zachránil kvůli sobě..." (2. Král. 19:32-34)
Bůh nikdy nenechá své věřící zahanbit a oné noci učinil veliký zázrak. Podle Písma 185 tisíc asyrských vojáků záhadně zemřelo, což způsobilo obrovskou paniku, a mocná armáda se dala na útěk. A tak znovu Bůh zachránil svůj lid. Kvůli sobě. 

čtvrtek 20. října 2016

OHEŇ JIM NEMOHL UBLÍŽIT

Šadrak, Méšak a Abed-nego, na které je často odkazováno jako na „tři hebrejské děti“, odmítli ctít jiné bohy a poklonit se před Nebúkadnesarovou svatou zlatou sochou. Byli pevní i přesto, že byli odsouzeni k smrti v ohnivé peci. Přitom, co se zlomyslný král posmíval, „Kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou?“ (Daniel 3:15), se tito mladí muži zavázali Bohu v Jeho slibech.
 „Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (3:16-18)
ABSOLUTNÍ DŮVĚRA HOSPODINU
Tito mladí muži tak důvěřovali Hospodinu, že On se oslaví, že ochotně čelili určité smrti.
Přední vůdci ze všech koutů země se shromáždili k popravě: princové, správci, soudci, vládci z okolních provincií. A Nebúkadnesar nařídil oheň rozpálit sedmkrát více než obvykle. Byl to žár tak intenzivní, že spálil sluhy dbající o pec.
Davy byly zděšeny, vykřikujíc, „Tito muži nemůžou přežít! Umřou, než se dostanou do pece. Žádný Bůh je nemůže vysvobodit z tohoto osudu.“
VYCHÁZENÍ Z OHNĚ
Opět bylo Hospodinovo jméno v sázce. Kdyby nezasáhl, Jeho jméno by bylo zhanobeno napříč národy.
Ovšem Pán nikdy nezahanbí ty, kdo Mu plně důvěřují! Písmo říká, že Ježíš Sám se ukázal v ohnivé peci, aby ochránil a utěšil Jeho služebníky. A z ohně vyšli muži, kterým nebyl ani jeden vlas sežehnut.

středa 19. října 2016

VĚRNOST BOŽÍ

Jsou časy, kdy to vypadá, že se Bůh neukazuje – když jsou Jeho lidé zanecháni v hanbě a zoufalství – ale to ještě není celý příběh. (Kříž byl jedním z těch časů.) Co si neuvědomujeme uprostřed naší krize je, že Boží čest je v sázce.
Po celou dobu Bible měl lidi, kteří vírou tvrdou jako křemen dokázali Jeho věrnost v těch nejtěžších časech. Tito služebníci se nestyděli jednat. Byli cele oddáni Pánu. Vložili Jeho čest v sázku, zatímco Mu důvěřovali a doufali, že je vysvobodí.
NEZASTAVUJTE SE, KUPŘEDU!
Vzpomeňme na Mojžíšův příběh, stál před Rudým mořem, a byla to pro pouhého člověka situace, která nešla vyřešit. Izrael utíkal před Egyptskou armádou, sevřený z jedné strany mořem, z druhé horami. Mojžíš dříve prorokoval, že Bůh povede Izrael do Zaslíbené Země. Nyní byla Pánova pověst v sázce a to před všem na odiv.
Jaká byla Mojžíšova reakce na tuto krizi? Postavil se rozsáhlému moři a zavolal, „Kupředu!“
Mojžíš hodně věřil v Boží péči, důvěřoval Jeho slovu, že povede Izrael do Jeho zaslíbené země, a tak prohlásil, „Vím, že Pán je věrný a budu jednat podle Jeho slova.“
BÝT OCHOTNÝ NECHAT SE POVAŽOVAT ZA BLÁZNA
Přemýšlejte o následcích takové víry. Kdyby se Rudé moře zázračně neotevřelo, Mojžíš by byl považován za blázna. Izraelité by šli zpátky do zajetí a Bohu by už by více nedůvěřovali. Už víme co se stalo. Jako Mojžíš rozpřáhl své ruce, vody se rozdělily a lidé prošli přes Rudé moře po suché zemi. Řeknu ti, nikdo, kdo plně důvěřuje Bohu nebude nikdy zanechán v hanbě. Bůh dodrží Jeho slib, v Jeho vlastním zájmu.
„Hospodine, Bože zástupů, kdo je ti podoben, ó silný, Jáhu! A tvá věrnost je všude vůkol tebe.“ (Žalm 89:8).

úterý 18. října 2016

BŮH PLNÍ SVÁ SLOVA

„Spravedlivé Hospodin vždy podpírá … V čase zlém nebudou zahanbeni“ (Žalm 37:17, 19, zdůraznění přidáno).
Asi se zeptáte: „Co to vlastně znamená?“ Je to prosté: Bůh je věrný nejen při odškodňování strastí, ale i při plnění svých slibů. David v podstatě říká: „Rozhlédni se kolem sebe a uvidíš, jak Bůh plní svá slova. Jeho varování jsou zřetelná v novinových titulcích, jeho jednání ve všech v médiích. Nesplní Bůh také své slovo, že své vyvolené zachová?“
HROZIVÉ ZPRÁVY
Zamysli se: Ať se ve světě děje cokoli – ať jsou zprávy jakkoli hrozivé; ať se svět sebevíc otřásá; ať ekonomika balancuje na pokraji zhroucení – Boží lid nebude zahanben. Vskutku, Pán bude jednat prostřednictvím naší víry a splní při nás své slovo. Můžeme trpět, On ale přijde pro každého, kdo Mu plně důvěřuje. Svět nikdy nebude mít důvod říci: „Váš Bůh neplní své slovo.“
SVĚDECTVÍ OTUPENÉMU SVĚTU
Nemylte se, v nadcházejících dnech budeme čelit nemožnému. Náš Pán však říká, že On je Bůh činící nemožné a provádějící zázraky, když selhávají lidská řešení. Ve skutečnosti Bůh ochotně vkládá svou reputaci do rukou svého lidu a povolává nás, abychom předávali Jeho Slovo, k němuž se zavázal. Asi si pomyslíte: „Bůh ale může své jméno uhájit i beze mne.“ To ne! Bůh si vyvolil svůj lid, aby o Něm svědčil otupenému a nezasaženému světu.  A nás si povolává, abychom otevřeně oznamovali, že co slibuje, to také činí.

pondělí 17. října 2016

VRCHOLNÁ MILOST - Gary Wilkerson

„Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj“ (Exodus 33:15).
Mojžíš znal něco, co přesahuje Boží požehnání i Jeho nadpřirozené skutky. Věděl, že tam, kde končí Boží neomezená milost, je vrcholná Boží milost, milost, kterou nelze nalézt v tom, co Bůh činí, ale pouze v Bohu samém.
NEBESA BEZ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI
Jeden známý křesťanský spisovatel nadnesl otázku: „Co kdyby nebesa byla místem, kde byste mohli mít všechno, co chcete – všechny vaše sny by se splnily a každá touha uskutečnila – avšak nebyl by tam Bůh; chtěli byste tam jít?“ Tu otázku by si měl položit každý křesťan. Toužíme po Božích požehnáních, nikoli ale po Bohu, Dárci dobrých věcí? Anebo, stejně jako Mojžíš, bychom se raději obešli bez Božích požehnání, hlavně když neztratíme Boží přítomnost?

Neberu Boží požehnání na lehkou váhu – a nedělá to ani Boží Slovo. Sotva byste v Bibli nalezli knihu, která by nezmiňovala Boží zájem o chudé. Chudoba ovlivňuje každou oblast života a my máme dávat pokrm hladovým, naději sklíčeným, uzdravení zdrceným. Avšak těm z nás, kdo znají Boží hojná požehnání, sděluje Mojžíš něco důležitého: I denní chléb bledne ve srovnání s poznáním Boha.
BEZ JEŽÍŠE NEMÁME NIC
Ne, že by dnes nebyli křesťané vděčni za Boží požehnání. Problémem je, že u nich končíme. Říkáme: „Pane, Tvá neomezená milost mi stačí.“ Ale nestačí. Můžeme mít nejnádhernější manželství, nejkrásnější domov, tu nejvíce uspokojující práci, nejúžasnější děti – pokud ale vprostřed toho není Ježíš, nemáme nic.
Jsme ochotni prohlásit s Mojžíšem: „Pane, pokud tam nebudeš, já nepůjdu“?  Jestliže ano, Bůh nám odpoví stejně jako Mojžíšovi: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí“ (Exodus 33:14).

sobota 15. října 2016

ŽÍT V POŽEHNÁNÍ - Nicky Cruz

Krátce po svém velkém hříchu se David modlil:
„Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně... Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!“ (Žalm 51:3-4, 11-12)
Hřích Davida odvedl od Boží tváře dál, než si kdy dovedl představit. Ta největší bolest jeho života přišla během doby, kdy nebyl v Božích rukou požehnání a přízně. Nedokázal unést pomyšlení na to, že ztrácí svůj vztah s tím, kterého miluje nejvíce.
„Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.“ (verše 13-14)
HLEDÁNÍ BOŽÍHO ZÁMĚRU
David za svůj hřích draze zaplatil, ale nedovolil, aby ho omezil. Když přišel k rozumu, volal k Bohu za odpuštění a Bůh ho dychtivě přijal; nicméně to nevymazalo důsledky, které jeho hřích přinesl.
Kdybychom znali důsledky našich hříchů předtím, než upadneme do pokušení, kolik z nás by do toho nikdy nešlo? Kéž bychom mohli předem vidět tu škodu, kterou naše hříchy nakonec přinesou.
Abychom žili v Božím požehnání, musíme hledat záměr, který před nás Bůh klade, dívat se do budoucnosti a počítat s důsledky každého rozhodnutí. Musíme si udržet pevně upřený pohled na Jeho cestu a stát rozhodní a věrní. 

Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida WilkersonaPříběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona  Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej. 

pátek 14. října 2016

OBNOVA PO ZTRÁTĚ

Když David viděl Boží vedení po katastrofě v Siklagu (1. Samuelova 30:1-6, Ekumenický překlad), věřím, že tehdy uslyšel za sebou hlas, který šeptal: "To je ta cesta, jdi po ní." Milovaní, to stejné dnes platí i pro nás. 
Existuje stará gospelová chvála, která se jmenuje "On připraví cestu," a náš Pán přesně toto dělá. Vidíš, že On měl pro nás vždy připravený plán, který stále platí dokonce i teď bez ohledu na to, v jakém jsme se zrovna ocitli zmatku.
NA ČEM OPRAVDU ZÁLEŽÍ?
Jsem přesvědčená o tom, že slovo od Boha, které si David pořád dokola přehrával ve své mysli, bylo: "Jistě všechny vysvobodíš." David si plně uvědomoval, že nezíská zpět svůj dům v Siklagu a stejně tak jeho vojáci nezískají zpět svoje domy, zahrady a majetek. Tyto materiální věci byly všechny pryč, spálené a zničené. Ne, všechno, co mohli získat zpět, byla ochrana a bezpečí pro jejich rodiny. 
David a všech 600 jemu oddaných mužů se zabývalo v tuto chvíli jedinou myšlenkou: aby se jejich rodiny - to, na čem opravdu záleželo - ocitly v bezpečí. Pravděpodobně museli se svými ženami a dětmi po této události bydlet ve stanech. Bůh je ale ujistil, že budou v bezpečí.
ZAPOMEŇ NA "STARÉ DOBRÉ ČASY."
Vidíš paralely s dnešní dobou? Tito muži nebyli schopni obnovit svůj starý životní styl. Neplánovali se vrátit k pokojným dnům, které dříve tak poklidně plynuly. Tyto "staré dobré časy" již byly minulostí - ale oni získali zpět všechny důležité věci.
Tak vysvobodil David všechno, co Amálekovci pobrali; i obě své ženy David vysvobodil. (1. Samuelova 30:18, Ekumenický překlad)

čtvrtek 13. října 2016

NEPŘESTÁVEJTE BOJOVAT!

Pro každého věřícího platí výzva, aby setrvával nad Písmem, dokud mu Duch Svatý neukáže, že Boží zaslíbení na stránkách Bible jsou pro něj osobně. Víme, kdy se to stane, protože slyšíme jemný tichý hlas Ducha šeptat, "Tohle zaslíbení je tvoje. To je Boží Slovo dané právě tobě, aby tě provedlo těžkými časy." Jsem přesvědčen, že nemůžeme bojovat boj víry, aniž bychom slyšeli uklidňující Boží hlas.
JEHO OSOBNÍ SLOVO
Když David podlehl porážce, dodal si odvahu, vrátil se do boje a okamžitě začal jednat ve víře. Když se mu vrátil jeho bojovný duch, dal si poslat pro efod. To byl druh oděvu kněze, v jehož náprsníku byly dva kameny. Někdy Bůh skrze efod promlouval a David byl odhodlaný získat od Hospodina pokyny.
"Potom David požádal kněze Abiatara... "Přines mi sem efod". A když k němu Abiatar přinesl efod, David se ptal Hospodina: "Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?" (1. Samuelova 30:7-8)
JEHO POKYNY
Zamysleme se nad tím, co David udělal. Potom, co se vyplakal a získal zpět svoji bojovnost, padl na kolena. A Pán mu dal pokyny, které potřeboval:
"Pronásleduj", zněla odpověď. "Jistě je dostihneš a zajatce osvobodíš." (30:8)
Boží pokyn pro Davida zněl, "Jdi! Zvítězíš." Jinými slovy, "Nepřestávej bojovat!"

středa 12. října 2016

STALO SE HOSPODINOVO SLOVO

Pokud jsou kázání vašeho pastora pomazaná, probudí ve vás život. Slyšení Božího Slova vždy povzbudí Jeho svaté. Podobně i společná chvála vás na čas pozvedne. Ale jak rychle na to povzbuzení zapomeneme, jakmile je nedělní bohoslužba u konce. Přijde pondělí a úterý, začneme se dozvídat špatné zprávy a snadno znovu upadneme do úzkosti a strachu.
ZBOŽNÁ RADA
V běžných situacích si rád nechám poradit od mé zbožné ženy Gwen. Vždy je tu pro mě s dobrým slovem – a to je přesně to, co potřebuji. Cítím k ní to samé, co cítil David k Abigail, ženě Nábalově, když jí řekl: „Podívej, uposlechl jsem tě a beru na tebe ohled“ (1. Samuelova 25, 35). Ale v těžkých dobách to může být jinak. Když je naše víra ohrožena – a když jsou ohroženy dokonce i naše životy – rady manželů, manželek, pastorů a moudrých přátel nás moc daleko nedostanou.
Žijeme dnes v době strachu a pravda je, že pouze osobní slovo od Pána nás může provést těmito okamžiky a dát nám trvalou naději, kterou potřebujeme. V průběhu historie Bůh vždy věrně přicházel se slovem pro Svůj lid.
MLUVÍ I DNES
Ve Starém zákoně se mnohokrát objevuje tato věta: „Stalo se Hospodinovo slovo.“
  • Písmo říká o Abrahamovi: „Po těchto událostech se stalo k Abrahamovi ve vidění Hospodinovo slovo“ (Genesis 15, 1).
  • Čteme o Jozuovi: „Podle Hospodinova slova, které Jozuovi přikázal“ (Jozue 8, 27).
A bylo to tak i u Davida a proroků. A i pro Boží lid dneška platí, že máme stále Ducha svatého, který k nám může promluvit slovem z nebe. Díky Němu je pro ty, kdo věří, vždy připravené utěšující, uzdravující slovo Boží, které nás vede.

úterý 11. října 2016

BOŽÍ POSILA

David a jeho muži prchali před králem Saulem, jenž se je pokoušel zabít. Jednou tato malá armáda tábořila ve městě Siklagu, kde sídlily jejich rodiny. Odsud odešli do bitvy a zanechali zde své ženy a děti ve zdánlivém bezpečí.
Po bitvě se vydali na třídenní cestu zpět domů, a uviděli, že do města vpadli Amálekovci. Tito krutí nepřátelé unesli jejich rodiny a celé město vypálili.
„Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati“ (1. Samuelova 30:3).
ZREKAPITULOVÁNÍ POŽEHNÁNÍ
David však při této kalamitě „našel posilu v Hospodinu, svém Bohu“ (30:6). Věřím, že se tak stalo při vzpomínkách na předcházející Boží vysvobození. Jako mladý chlapec zabil medvěda a lva a skolil obra Goliáše. Nyní, když se trápil nad ztrátou, vzpomínal na tyto i mnohé jiné vyhrané zápasy.
POUHÉ SLOVO
David říkal: „Potřebuji slovo od Hospodina.“ Věděl, že nic jiného jej nemůže posílit – ani nejmoudřejší velitelé, kterým udílel rozkazy, ani žádný rádce. David potřeboval slovo přímo od Toho, který jej už dříve zachránil ze všech hrozných situací, jimž čelil.
Milovaní, totéž platí pro vás i pro mne. Není prostě na zemi nikdo, kdo dokáže pozvednout vaši duši ze zoufalství nebo uchovat vaši duši posílenou i během vašich krizí. Všichni musíme slyšet slovo od Hospodina. Stejně jako David jsme i my povoláni, abychom se posilovali tím, že si budeme připomínat Boží vysvobození ve svých životech. A musíme si vzpomenout také na věci, které Bůh učinil předešlým generacím.

pondělí 10. října 2016

BOŽÍ POZEMSKÁ POŽEHNÁNÍ - Gary Wilkerson

Mojžíš věděl, jak jsou pro Izraelity důležitá Boží požehnání. Boží nadpřirozené skutky zachránily jejich životy – mana z nebe, když čelili hladovění, a voda ze skály, když jejich těla zakoušela nesnesitelnou žízeň.
Mojžíš také ocenil, že smyslem těchto zkušeností a zázračných zaopatření bylo poznání soucitného a milujícího Boha a důvěra v Něho. Nelze se tedy divit následujícímu Mojžíšovu výroku: „Dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost“ (Exodus 33:13).
Mojžíš konec konců věděl, že Boží milost není v požehnáních, která Bůh uděluje, nýbrž v poznání samotného Hospodina.
OČIMA PASTORA
Děkuji Bohu za Jeho pozemská požehnání. Jako pastor jsem zvyklý neustále vidět Jeho úžasné skutky v životech lidí. Obnovuje rozpadlá manželství. Zaopatřuje potřebné. Přináší uzdravení.
Při psaní těchto řádků myslím na chlapce jménem Isaiah, u něhož se neočekávalo, že po svém narození bude žít déle než deset dní. Poté, co přežil první rok, lékaři řekli, že nikdy nebude chodit. Nedávno mi jeho matka poslala video ze svatby, kde malý Isaiah tančí s nějakou dívenkou!
BOŽÍ DECH ŽIVOTA
Tyto věci vypovídají o Boží neomezené milosti – Jeho schopnosti vdechnout život do pustých pouští. Všichni zakoušíme Jeho nezměrnou milost ve svých vztazích, ohledně svého zdraví, ve své práci či ve škole. Bojujeme-li v jakékoli oblasti svého života, nebo jsou-li naše okolnosti těžko zvládnutelné, On nás posiluje svou utěšující přítomností. Bůh činí v našich životech nepředstavitelné věci. Jeho neomezená milost nezná hranic.

pátek 7. října 2016

BOJUJ ZA SVOJI VÍRU

Přichází čas, kdy všechen pláč musí skončit . To se děje tehdy, když se Boží lidé povznesou nad svoje bědování, nad každou katastrofickou předtuchu, a vrátí se k bojování.  Nový zákon v listu Židům opakuje Izaiášova slova: 
  • "Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena"
  • a "vykročte jistým krokem", aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.(Židům 12:12 - 13, Ekumenický překlad)
Do důsledku vzato,  význam je: "Nestůj na místě. Vstaň a bojuj za svoji víru. Nevzdávej se kvůli bolavým a třesoucím se kolenům: namísto toho běž. Když se podvolíš strachu a obavám, tvoje víra může skončit ochromená."
Po přetrvávajícím období pláče přichází čas bojovat!
ODHOĎ OBVINĚNÍ
Uvažuj o ochromené reakci Davidovy armády na kalamitu v Siklagu. Jakmile tito mocní mužové přestali plakat, rozhněvaní vstali a svalili na Davida vinu za to, že dovolil katastrofu. Byli tak rozhořčení kvůli svému strašnému neštěstí, že začali sbírat kameny, aby jej zabili (přečti si odkaz v 1. Samuelově 30:1 - 6). 
Podle mého názoru to je přesně to, co právě teď většina lidí dělá, když vidí situaci ve světě. Obracejí se nalevo a napravo s otázkou: "Kdo nese vinu za tuto pohromu? Ve všem je hrozný nepořádek." 
NECH TO BÝT - A BOJUJ
Naléhám na každého Ježíšova následovníka: zapomeň na to, jak jsme se sem dostali  a kdo za to zodpovídá. Ze všeho nejdříve ale nech být svoje  "co by bylo, kdyby." - "Kdybych jenom byl býval udělal to nebo tamto, moje finanční situace by byla dobrá, můj život by byl lepší." Když ustrneš na takových myšlenkách, tvůj strach se promění v hněv nebo v jinou ochromující, destruktivní náladu. Pánův záměr je nasměrovat všechny tvoji energii jiným směrem. Jeho Slovo nám říká: "Teď je čas bojovat za svoji víru!"

čtvrtek 6. října 2016

SLOVO POVZBUZENÍ

Věřím, že skrze vír všech těch chaotických událostí, které se nyní ve světě dějí, chce Bůh svrhnout nenasytnost, chtivost a pýchu. Jsem přesvědčený, že už nemůže snést, jak sexuální perverze ničí duši celé generace. A myslím, že vše vyvrcholilo manželstvími osob stejného pohlaví. Nyní přijde Boží odplata.
Izaiáš popisuje historické období, které bylo plné pláče, strachu a obav.  Ale Bůh dal Izaiášovi slovo povzbuzení pro Svůj lid:
„Dodejte síly ochabujícím rukám, zpevněte podlomená kolena. Řekněte těm, kdo mají srdce bázlivé: ‚Nebojte se, vzchopte se! Hle, váš Bůh s pomstou přichází, se svou odplatou vás jde zachránit!‘“(Izaiáš 35, 3–4, kurzíva přidána).
Hospodin řekl jinými slovy toto: „Posilněte vyčerpané. Poskytněte podporu těm z vás, kteří jsou slabí. Povzbuďte všechny, kdo se strachují a jsou plní úzkosti. Řekněte jim: ‚Není třeba se bát. Tohle všechno dělá Bůh. A skrze to ochrání Svůj lid. Dělá to, aby vás ochránil.‘“
I ZBOŽNÍ SE TŘESOU STRACHY
Milovaní, i ti nejzbožnější z nás někdy zažijí, že jim srdce svírá náhlý nával strachu, když přijde nějaká strašná událost. V takových chvílích není hřích, když projdete okamžikem hluboké úzkosti.
Když Bůh dával toto slovo Izaiášovi, chtěl se skutečně ujistit, že nikdo z těch, kdo se cítili tou strašnou situací přemoženi, nebude úplně zdrcen. Chtěl, aby každé unavené, ustarané srdce slyšelo: „Neboj se! Vzchop se, neboť Hospodin zachrání Svůj lid.“

středa 5. října 2016

STARÁ SE O TEBE

Pán říká bohatým i chudým, "nestarejte se o své pozemské věci. Chci, abyste se mnou trávili čas a důvěřovali mi. Postarám se o všechny vaše budoucí potřeby a dám vám vše nutné pro život."
Tohle je lekce, kterou se každý věřící musí naučit a také ji praktikovat.
Události se teď ve světě dějí daleko rychleji, než aby je někdo stačil všechny usledovat. Násilí je všude kolem nás a morální hranice jsou prolomeny. Dosah současných událostí je příliš hluboký a komplikovaný, aby se dal plně pochopit.
SVĚTLO VE TMĚ
Naše víra je ukotvena v tomto: náš nebeský otec nás zná. Přesně ví, co potřebujeme a kdy to potřebujeme. A už jen ten samotný fakt, že On ví, je dostatečným důkazem, že se o nás stará. Má z nás radost a my jsme schoulení v Jeho bezpečné náruči. 
Daniel o Bohu řekl:
"On ví, co leží v tmách, a světlo u něj přebývá." (Daniel 2:22)
Bůh ví, jaká temnota je před námi a také ví, že ani tato temnota nám nemůže zakrýt Jeho tvář.
VĚŘ JEHO OBROVSKÉ LÁSCE
Vpravdě, jasnou cestu těžkými časy najdeme jen skrze víru v Pána. Každý den nás povolává k dětsky prosté víře v Jeho věrnost. Mějme všichni oči upřené na Ježíše! Důvěřujme Jeho obrovské lásce a starosti o nás. "Všechnu svou starost svěřte Jemu, vždyť Jemu na vás záleží." (1. Petrův 5:7)

úterý 4. října 2016

BŮH VÍ – A JEDINĚ NA TOM ZÁLEŽÍ

Ježíš hovoří o trávě, která je dnes svěží a zelená, zítra však bude požata. Chce, abychom si pamatovali, že On jí dává život a péči.
„Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!“ (Lukáš 12:28).
Neodvážíme se pomyslet, že by se Bůh o naše potřeby staral méně než o trávu. On moc dobře ví, co potřebujeme, zda jídlo, peníze nebo oděv.
NEJVĚTŠÍ ZASLÍBENÍ NAŠEHO OTCE
„Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete“ (12:30).
Opět nám Kristus připomíná: „Toto je všechno, co potřebujete vědět: Váš nebeský Otec zná vaše potřeby. Již si je zaznamenal.“
Ježíš slibuje: „Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. Neboj se, malé stádce“ (12:31-32). Náš Pán nám požehná vším, co potřebujeme, pokud Mu budeme důvěřovat.
BŮH NIKDY SVÉ „MALÉ STÁDCE“ NEOPUSTÍ
Znepokojuješ-li se zaopatřením své rodiny pro budoucnost, mám pro tebe dobrou zprávu: Tvé děti jsou Božími dětmi. A On o své milované pečuje lépe než ty. Ježíš ví přesně, co vy všichni potřebujete, abyste přežili.
Ví o tom, že potřebujete mít střechu nad hlavou. Přesně ví, kolik platíš měsíčně za bydlení. Ví o každém krku, který musíš nasytit, a zná množství jídla ve tvé spíži. Můžeš mu důvěřovat, že zcela uspokojí všechny tyto potřeby, protože to slíbil.

pondělí 3. října 2016

HOSPODINOVA PŘÍZEŇ - Gary Wilkerson

Zatímco pronáším toto kázání v církvi Spring Church v Colorado Springs, v církvi Times Square Church v New York City káže jeden mladík. Rok byl bezdomovcem, ztraceným, zraněným, zlomeným a alkoholikem.
NENÁVIDÍM TUTO CÍRKEV
Jedno nedělní ráno se zatoulal do církve Times Square Church a usedl na sedadlo v zadní řadě nejvyvýšenější části balkonu. Bohoslužbu opouštěl s nespokojeným brbláním: „Nenávidím tuto církev. Už se sem nikdy nevrátím!“ Ale vrátil se a opět odcházel se slovy: „Nenávidím tuto církev. Už se sem nikdy nevrátím.“
Vracel se však – třetí neděli, čtvrtou neděli, pátou neděli, a znovu a znovu. Dokonce ty neděle spočítal – bylo jich 52 – a konečně místo slov: „Nenávidím tuto církev, už se sem nikdy nevrátím,“ řekl: „Miluji Ježíše a potřebuji Ho ve svém životě.“ Tento mladý bezdomovec žijící na lavičce v newyorském parku přistoupil k oltáři a dal svůj život Ježíši.
VYKOUPEN, OBNOVEN, ZAHRNUT PŘÍZNÍ
Poté byl poslán na odvykací léčbu, kde se zjistilo, že má výjimečnou inteligenci. Po skončení odvykací léčby byl poslán do biblické školy, kde během dvou let dokončil se samými jedničkami čtyřleté studium.
Potom byl poslán do semináře, aby se věnoval tříletému magisterskému studiu teologie. Jeho brilantnost ho opět popohnala, a tak to tříleté studium dokončil za osmnáct měsíců. Požádali jej, aby zůstal a stal se profesorem, on však odvětil: „Ne, já jsem pastor.“
Dnes je zaměstnán v církvi Times Square Church a káže o Boží slávě. Taková je Hospodinova přízeň.