MALÉ ZAKUŠENÍ NEBE

Slovíčko „foretaste“ vyjadřuje ochutnání nebo náznak. V bibli to nazýváme závdavkem - „závdavkem našeho dědictví” (Efezským 1: 14). Znamená to jen zakusit kousek něčeho, dokud to nedostaneme celé. Našim dědictvím je samotný Kristus - a Duch svatý nás přivádí do jeho samotné přítomnosti, abychom zakusili přijetí být jeho nevěstou, radost z věčné lásky a společenství s ním.

Pavel zde popisuje Boží lid, který je „označen pečetí Ducha svatého“(Efezským 1: 13). Mluví tak o lidech poznamenaných prací Ducha svatého. Duch svatý je označil zvláštní nálepkou, úžasným vnitřním dílem – něčím nadpřirozeným, což navždy změnilo jejich život.

Už nejsou jen obyčejnými věřícími. Nejsou již „z tohoto světa“, protože našli zalíbení v něčem důležitějším, než pozemských záležitostech. Nejsou ovlivňováni světovými událostmi; nic s nimi neotřese. Jejich postoj není ani vlažný ani polovičatý. Namísto toho jejich srdce pláčou ve dne v noci: „Pane Ježíši, přijď rychle….“

Co se s nimi stalo? Co učinil Duch svatý s těmito věřícími? Co je navždy poznamenalo a zpečetilo posedlostí pro Pána? Jednoduše toto: Duch svatý jim dal zakusit slávu Pánovi přítomnosti! Přišel k nim, ukázal jim nebe – a oni objevili nadpřirozeným způsobem – jak je úžasný! Dává nám zakusit „trochu nebe“, než se do nebe dostaneme – zkrátka něco k podpoření apetitu.

Jakou nevěstu si myslíte, že Duch svatý představí Ježíši Kristu v daný den zjevení? Někoho váhavého? Jehož láska je vlažná, nebo dokonce studená? Někoho kdo není odevzdaný Ježíši? Někoho kdo netouží po důvěrném vztahu s Kristem?

Pokud skutečně milujete Ježíše, vždy na něj myslíte. Je přítomný v každém nastávajícím okamžiku. Někteří křesťané si myslí „Tohle se stane až zemřu. Až se dostanu do nebe, všechno bude jinak. Pak se stanu zvláštní Pánovou nevěstou.“ Ne, smrt nikoho neposvětí! Tento Duch svatý je tady a dnes. Je živý a pracuje uvnitř vás – aby vyprodukoval vášnivou lásku pro Krista na této straně smrti!

V Římanům 8: 26 je popsáno jedno z nejvýznamnějších děl Ducha svatého v srdci věřících. „Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.”

Řecké slovo sténat (nevýslovné úpění) znamená „toužit“ – toužit více po Kristu. Můžete toužít po Ježíši tak moc, že budete sedět v jeho přítomnosti a nic kromě hlubokého úpění vyjde ven - něco, co se ani nedá popsat. Znamená to, „Ježíši, ty jsi to jediné štěstí na tomto světě. Zakusil jsem tě a viděl, že jsi dobrý – chci tě celého.”

Takhle poznáme ty, kteří kráčejí v Duchu. Mají nenasytnou chuť pro Ježíše. Stejně jako Pavel, který se nemohl dočkat svého odchodu a být s Pánem.