VELKOLEPÝ RŮST V MILOSTI!

Náš růst v milosti může být velkolepý, když se snažíme povznést nad ty, kteří nás ponižují.

„Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. Nezarmucujte svatého Božího Ducha“ (Efezským 4:29-30). Kořen slova povznést, které zde Pavel používá, znamená „stavitel domů“. Význam tohoto slova znamená i „budovat“. Stručně řečeno - ten, kdo se umí povznést buduje Boží dům, církev.

Pavel nám zde říká tři důležité věci o slovech, která promlouváme:

1. Máme používat svá slova k tomu, abychom činili Boží lid dokonalejším.
2. Máme používat svá slova k tomu, abychom svědčili svou milostí ostatním.
3. Svými slovy dokážeme zarmoutit Ducha svatého.

Bývám silně usvědčen, když pročítám životní příběhy některých duchovních velikánů z dřívějších let. Tito zbožní muži a ženy byli nebesky smýšlející - horliví pro Boží slovo, často přebývali v modlitbách a toužili po růstu v milosti. Co mě však překvapuje nejvíce na životě těchto lidí, není jen jejich oddanost Kristu nebo intenzita modliteb. Ale také zbožné ovoce, které je tímto prostřednictvím produkováno. Navíc jsem u všech těchto duchovních velikánů odhalil jednu společnou věc: měli největší zájem na tom, aby rostli v milosti čistého srdce, z kterého by pak vyvěrala jen zbožná slova. „Co na srdci, to na jazyku“ (Matouš 12:34).

Rostu v milosti, když se rozhodnu žít pro ostatní a ne pro sebe. Tento růst v milosti musí začít u mne doma - tím, že ukazuji svému druhovi a dětem neustále rostoucí „připodobování se Kristu“. Můj domov se musí stát zkušebním terénem, kde všechny problémy a všechny nedorozumění překonávám svou ochotou vzdát se toho, „že mám vždycky pravdu“.

Nemuset mít vždy „pravdu“ mi pomohlo radovat se z moci Boží milosti jako nikdy předtím. Všechny argumenty, všechny takzvané „práva“ zmizí, když se snažíme povznést jeden nad druhého, namísto výhry v nějakém hloupém sporu.

Pojďme tedy růst - v milosti.