ČAS DÍKŮVZDÁNÍ
Nedávno, v době velkých osobních těžkostí, mne oslovilo téma díkůvzdání. V té době potřeboval náš kostel velké opravy. Nahromadily se problémy lidí ve farnosti. Každý, koho jsem znal, procházel nějakou zkouškou. A já jsem se cítil tím vším svázaný.
Šel jsem do své kanceláře a posadil se, litoval jsem se. Začal jsem si stěžovat Bohu: „Pane, jak dlouho mne budeš držet v tomto ohni? Jak dlouho se musím modlit za všechny tyto věci, než ty něco uděláš? Kdy mi odpovíš, Bože?“
Náhle na mne padl Duch svatý – a já se cítil zahanben. Duch mi šeptal do srdce: „Jen mi začni hned teď děkovat, Davide. Přines mi oběť díkůvzdání – za vše, co jsem pro tebe udělal v minulosti a za to, co učiním v budoucnosti. Dej mi oběť díkůvzdání – a náhle bude všechno vypadat úplně jinak!“
Tato slova se usídlila v mém duchu. Ale podivoval jsem se: „co myslí Pán tou obětí díkůvzdání?“ Vyhledal jsem si tuto frázi v Písmu a byl jsem ohromen všemi odkazy, které jsem našel:
• „Ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích“ (Žalm 107:22).
• „Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno“ (Žalm 116:17).
• „Vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů“ (Žalm 95:2).
• „Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu“ (Žalm 100:4).
Žijeme v době, kdy náš velekněz Ježíš již předstoupil před Otce s obětí své vlastní krve, aby usmířil naše hříchy. Kristus vymazal všechny naše přestupky, aby nám již nikdy nebyly připomínány. A tak je pro nás dílo smíření hotovo.
A přece, stejně jako Izraelité, máme také přicházet do Hospodinových nádvoří tak, jak říká Žalm 100 – s díkůvzdáním a chválou. A máme s sebou přinést dva „kozly“. „Vraťte se k Hospodinu a vezměte s sebou slova modlitby: Odpusť nám všechnu naši vinu a laskavě nás přijmi, ať ti přineseme jako býčky ovoce svých rtů“ (Ozeáš 14:3). Slovo „ovoce“ zde představuje naše rty či slova. Plný význam této fráze v hebrejštině je: „Obětujeme mladé býčky, dokonce naše rty.“
Naše oběť díkůvzdání má být učiněna se dvěma kozly, které přineseme – obětí našich rtů či hlasů. Bůh říká: „Přineste do mé přítomnosti svá slova díků. Mluvte, zpívejte mi své chvály!“
Nemusíme již přinášet Bohu oběti krve či oběti zlata a stříbra kvůli smíření. Místo toho mu máme přinášet ze svých rtů oběť chvály a díkůvzdání: „Skrze něj neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno“ (Židům 13:15). „Ovoce rtů“ je vděčnost a díky!