ZŮSTÁVEJTE V OTCOVĚ LÁSCE

Stalo se ti někdy, že ti tvůj přítel, někdo, koho máš rád, z ničeho nic řekl: „Zlobíš se na mě? Udělal jsem něco špatně?“Ty jsi byl zrovna hluboce zamyšlený. Tak odpovíš, „Ne, nezlobím se, nic jsi neudělal. Jen právě přemýšlím.“

Ale otázky pokračují: „Je to něco, co jsem řekl?“„Ne, nic jsi neřekl, všechno je v pořádku.“

Nakonec, abys ho přesvědčil, musíš ho obejmout: „Mám tě moc rád, vůbec se nezlobím. Ale jestli budeš takto pokračovat, tak mě asi rozčílíš!“

Milovaní, takto se chováme k našemu nebeskému Otci! Na konci dne si říkáme: „Teď se podívám, čím jsem dnes Ježíše zarmoutil? Co jsem udělal špatně, co jsem zapomněl udělat. Je to se mnou hrozné, nechápu, jak On mě může milovat. Pane, ještě jednou mi odpusť! Budu tak poslušný, že bude pro tebe jednoduché, abys mě miloval.“

Ale Bůh stále čeká, aby tě obejmul.Chce ti ukázat, jak moc tě miluje, chce, aby ses o něho opřel a zůstával v jeho lásce!

Když se marnotratný syn vrátil domů, otec ho přivítal. Dal mu nové roucho, pozval ho ke svému stolu a vše mu odpustil. Jeho syn věděl jistě, že je v bezpečí lásky svého otce. Otec mu bude nablízku, bude s ním pracovat, milovat ho. Tak je to i s naším Otcem v nebesích.

Nezáleží, jak daleko se Mu vzdálíme, cesta zpět k Němu je vždy otevřená. Ale musíme věřit, co říká Boží slovo – on nás „přijal za jeho vlastní“ (Efeským, 1:6).

Čeká s oteřenou náručí, aby objal ty, kdo ví, že cesta k Němu je otevřená a vrací se do jeho lásky.