HLOUBKA BOŽÍ LÁSKY
Pavel řekl o Boží lásce: Překonává veškeré poznání. Je dlouhá, široká, vysoká a hluboká. Chci se zaměřit na hloubku jeho lásky.
„A aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích. A tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme…“ (Efezským 3:17-20).
Nedávno jsem obdržel emaily od odpadlých křesťanů, kteří se vrátili zpět ke své první lásce. Jeden napsal: „Bylo mi odpuštěno. Miloval jsem Pána. Ale po léta jsem žil ve strašném hříchu. Nyní jsem zpět, avšak nemohu přijmout odpuštění. Bojím se, že mi Bůh nemůže odpustit ty nevyslovitelné hříchy v mé minulosti – hrozné hříchy. Nemám žádný pokoj. Necítím Pánovu přítomnost.“ Jiný napsal: „Zhřešil jsem tak příšernými hříchy. Chci zpět k Ježíši, ale cítím, že Bůh mnou pohrdá. Zhřešil jsem proti světlu. Obávám se, že mi nebude odpuštěno. Patřím mezi ty nejhorší hříšníky.“
Jonáš zhřešil značně, když zdrhnul od Božího pověření. Jeho neposlušnost potřísnila jeho ruce krví mnoha lidí. V břiše velryby, v nejhlubší hloubce jeho hříchu a vzpoury, byl Bůh s ním. (Viz Jonáš 2). Jonáš věřil, že ho Bůh kvůli jeho hříchu opustil. „Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny…vyhnán jsem od očí tvých…propast obklíčila mne…až k spodkům hor dostal jsem se…když se svírala ve mně duše má“ (Jonáš 2:4-8). Když došel do propasti – do nejhlubší hloubky – dostal čerstvý dotyk, speciální povolání. Bylo mu odpuštěno a byl osvobozen. To dokazuje, že Duch svatý pracuje dole, v hloubce našeho hříchu. Nikdo nezašel příliš daleko. Nikdo není zavržen. Duch svatý jedná s mnohými a říká: „Čiň pokání. Jsem s tebou, když jsi na dně, abych tě přivedl nazpět.“
Nic nás nemůže oddělit od Boží lásky. Nic! „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Ale v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:35, 37-39).
Ježíšova krev dosahuje do hloubky hříchu, nabízí svobodu, milost, slitování a usmíření s Otcem. Nehledě na to, jak hluboko jsi padnul, láska a odpuštění jdou hlouběji.
Ó hloubko jeho lásky!