ZNÁT BOHA

Hodlám učinit velmi šokující prohlášení, a myslím to zcela vážně: Boha doopravdy neznám! Znamená to, že ho neznám tak, jak by si On přál.

Jak to vím? Duch svatý mi to řekl. Láskyplně mi zašeptal: „Davide, opravdu neznáš Boha tak, jak by On chtěl. Nedovoluješ mu, aby byl tvým Bohem.“
Ve Starém zákoně přijal Hospodin za svůj lid, který nebyl o nic víc bohatší nebo chytřejší než ostatní – jen proto, aby se mohl stát jejich Bohem: „Přijmu vás za svůj vlastní lid a budu vaším Bohem“ (2. Mojžíšova 6:7). Jinými slovy Pán říká: „Naučím vás být mým lidem – abych mohl být vaším Bohem!“

Hospodin se skutečně zjevoval a odhaloval svému lidu stále znovu a znovu. Posílal anděly. Jasně k nim promlouval. Velikým vysvobozením vyplnil každý příslib. A stejně po čtyřiceti letech zázraků, znamení a podivuhodných divů, byl Boží odhad svého lidu: „Neznáte mě – nevíte jak jednám!“

Po čtyřicet let mi bylo na obtíž toto pokolení, až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce, mé cesty vůbec neznají!“ (Žalm 95:10). Pán říká: „Nikdy jste mě doopravdy nenechali být Vaším Bohem! Po celých čtyřicet let, kdy jsem vás chtěl vyučovat, jste mě stejně nepoznali – nepochopili jste jak jednám!“

Bůh stále hledá lidi, kteří ho učiní svým Pánem – až do bodu, kdy ho opravdu budou znát a poznají jak jedná!

Písmo nám říká o lidech Izraele: „Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!“ (Žalm 78:41). Izrael se nevěřícně obrátil od Boha. A stejně tak věřím tomu, že i my dnes omezujeme Hospodina svými pochybami a nedůvěrou.

Důvěřujeme Bohu ve většině oblastí našich životů – ale naše víra je vždy omezená a má hranice. Vždycky se u nás najde alespoň malá oblast, kde Pána blokujeme a nedůvěřujeme, že se o to postará.

Já nejvíce omezuji Boha v oblasti léčení. Modlil jsem se za již za mnohá fyzická uzdravení a viděl jsem činit Boha zázrak za zázrakem. Ale když přijde na mé vlastní tělo, Pána omezuji! Bojím se ho nechat být Bohem. Utápím se v lécích nebo hned běžím k lékaři - dřív, než se vůbec za sebe modlím! Neříkám, že je to špatné jít k lékaři. Ale někdy na mě sedí popis těch, kteří „ve své nemoci však nehledal Hospodina, ale lékaře“ (2. Letopisů 16:12).

Ptám se: Modlíš se k Bohu, aby strhnul zdi v Číně nebo na Kubě – ale když přijde na spasení ve tvé vlastní rodině, nemáš ani špetku víry? Myslíš si, „Pán to možná nechce udělat. Můj milovaný je tvrdý oříšek. Nevypadá to, že by mě Bůh vyslechl v této záležitosti.”

Pokud je tohle pravda, tak pak se na něj nedíváš jako na Boha. Neznáš Jeho způsobu jednání! Božím toužebným přáním je tohle: „Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme” (Efezským 3:20).

Po sedmdesát starších lidu Izraele jedlo a pilo na hoře v úžasné Boží přítomnosti. A přesto o nich Pán prohlásil: „Nikdy jste nepoznali mě ani mé způsoby.“
Učedníci strávili tři roky v Pánově přítomnosti – s Kristem, který byl převtěleným Bohem. Seděli s ním a poslouchali jeho vyučování ve dne i v noci. A nakonec ho stejně všichni opustili a utekli od něj – protože nepochopili jeho jednání!

Ježíš říká, že Bůh neslyší naše modlitby a chvály jednoduše proto, že je pronášíme stále a stále dokola, hodiny po sobě. Je dokonce i možné se modlit, postit a konat dobro, a přitom nehladovět dostatečně po Jeho opravdovém poznání a pochopení Jeho způsobu jednání. Neučíme se poznávat jeho cesty jen ve svých modlitebních komůrkách, i když každý, kdo Pána opravdově zná, je s ním v úzkém vztahu. Nemůžete poznat Boží cesty bez toho ,aniž byste trávili hodně času v modlitbě. - položit každou potřebu a požadavek do Jeho rukou a nechat je tam.