SPOKOJEN S PŘÍLIŠNÝM MÁLEM

Bůh vám toho chce dát mnoho. Jeho tužbou je „otevřít vám nebeské průduchy a vylít na vás své požehnání a bude po nedostatku“ (Malachiáš 3:10). Bůh stojí v naplněné sýpce a říká: „Já jsem dávající, milující Bůh – ale jen pár ode mne příjme. Nenechávají mě být pro ně Bohem.

Samozřejmě, jsme tu pro to, abychom děkovali Bohu za vše co už pro nás udělal a co nám už dal. Ale neměli bychom být spokojení s tím, co si myslíme, že už je hodně! Mnoho křesťanů je spokojeno, když sedí v kostele a jsou žehnáni Boží přítomností. Takoví lidé nejsou nic víc než „spokojené houby“! Všechno vysají – ale ohraničují si Boha ve svém životě, ačkoli On tolik touží pomazat je jako služebník.

Když se apoštolové divili Kristovým zázrakům, Ježíš jim odpověděl: „Bůh s vámi zamýšlí ještě větší činy!“ Většina z nás je jako ti apoštolové. Vidíme jeden zázrak a hned jsme natolik spokojení, že o tom můžeme mluvit až do konce života. A přitom, kdybychom opravdu znali Boha a nechali ho být pro nás Bohem, žádali bychom ho o mnohem více:

• Dosáhli bychom nebes pouhou vírou, věřili bychom, že Bůh sesadí ty bezbožné hlavy místních, státních i federálních společností. Sesadili bychom nadřazenost a mocnosti, jak říká Bůh!

• Věřili bychom, že Bůh nám pomůže nasytit naše město slovem Ježíše Krista. Povstali bychom proti každé proti nám použité zbrani a umlčeli bychom satanovo navádění v našich rodinách i církvích.

Naše představa by byla neomezená. Věřili bychom Bohu pro mnohem větší věci, pro Jeho království!