pátek 30. července 2010

MALÉ ZAKUŠENÍ NEBE

Slovíčko „foretaste“ vyjadřuje ochutnání nebo náznak. V bibli to nazýváme závdavkem - „závdavkem našeho dědictví” (Efezským 1: 14). Znamená to jen zakusit kousek něčeho, dokud to nedostaneme celé. Našim dědictvím je samotný Kristus - a Duch svatý nás přivádí do jeho samotné přítomnosti, abychom zakusili přijetí být jeho nevěstou, radost z věčné lásky a společenství s ním.

Pavel zde popisuje Boží lid, který je „označen pečetí Ducha svatého“(Efezským 1: 13). Mluví tak o lidech poznamenaných prací Ducha svatého. Duch svatý je označil zvláštní nálepkou, úžasným vnitřním dílem – něčím nadpřirozeným, což navždy změnilo jejich život.

Už nejsou jen obyčejnými věřícími. Nejsou již „z tohoto světa“, protože našli zalíbení v něčem důležitějším, než pozemských záležitostech. Nejsou ovlivňováni světovými událostmi; nic s nimi neotřese. Jejich postoj není ani vlažný ani polovičatý. Namísto toho jejich srdce pláčou ve dne v noci: „Pane Ježíši, přijď rychle….“

Co se s nimi stalo? Co učinil Duch svatý s těmito věřícími? Co je navždy poznamenalo a zpečetilo posedlostí pro Pána? Jednoduše toto: Duch svatý jim dal zakusit slávu Pánovi přítomnosti! Přišel k nim, ukázal jim nebe – a oni objevili nadpřirozeným způsobem – jak je úžasný! Dává nám zakusit „trochu nebe“, než se do nebe dostaneme – zkrátka něco k podpoření apetitu.

Jakou nevěstu si myslíte, že Duch svatý představí Ježíši Kristu v daný den zjevení? Někoho váhavého? Jehož láska je vlažná, nebo dokonce studená? Někoho kdo není odevzdaný Ježíši? Někoho kdo netouží po důvěrném vztahu s Kristem?

Pokud skutečně milujete Ježíše, vždy na něj myslíte. Je přítomný v každém nastávajícím okamžiku. Někteří křesťané si myslí „Tohle se stane až zemřu. Až se dostanu do nebe, všechno bude jinak. Pak se stanu zvláštní Pánovou nevěstou.“ Ne, smrt nikoho neposvětí! Tento Duch svatý je tady a dnes. Je živý a pracuje uvnitř vás – aby vyprodukoval vášnivou lásku pro Krista na této straně smrti!

V Římanům 8: 26 je popsáno jedno z nejvýznamnějších děl Ducha svatého v srdci věřících. „Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.”

Řecké slovo sténat (nevýslovné úpění) znamená „toužit“ – toužit více po Kristu. Můžete toužít po Ježíši tak moc, že budete sedět v jeho přítomnosti a nic kromě hlubokého úpění vyjde ven - něco, co se ani nedá popsat. Znamená to, „Ježíši, ty jsi to jediné štěstí na tomto světě. Zakusil jsem tě a viděl, že jsi dobrý – chci tě celého.”

Takhle poznáme ty, kteří kráčejí v Duchu. Mají nenasytnou chuť pro Ježíše. Stejně jako Pavel, který se nemohl dočkat svého odchodu a být s Pánem.

čtvrtek 29. července 2010

ZA MINUTU DVANÁCT

V 1.Samuelově kapitoly 13 vidíme Saula čelit klíčovému momentu, kterému může jednou čelit každý věřící. Každý z nás je v krizové situaci nucen se rozhodnout, zda vyčká ve víře na Boha nebo ztratí trpělivost a vezme věci do svých rukou.

Saulův klíčový okamžik nastal, když se nad Izraelem začaly stahovat zlověstné válečné mraky. Filištínští shromáždili ohromnou armádu jezdců, železných válečných vozů a legie vojáků mávajících nejnovějšími zbraněmi. Naproti tomu Izraelci měli pouze dva meče na celou armádu – jeden Saulův a druhý patřil synu Jonatánovi. Všichni ostatní museli bojovat provizorními zbraněmi jako byly dřevěná kopí nebo hrubé farmářské nářadí.

Týden předtím varoval Samuel Saula, aby než půjde do bitvy, na něj v Gilgal počkal. Prorok mu oznámil, že přijede po sedmi dnech, aby náležitě vzdal oběti svému Hospodinu.

Když nastal sedmý den a Samuel stále nepřicházel, Saulovo vojsko se začínalo rozprchávat. O to horší bylo, že král neměl Boží nasměrování pro bitvu.

Jak tedy k tomu Saul přistupoval? Dokázal zůstat neoblomný, prohlašujíce:„Nezáleží na tom, zda Samueli potrvá osm dní než přijede. Budu stát za Božím slovem, které se ke mně dostalo. Živý nebo mrtvý, poslechnu Jeho příkaz?“ Ne – Saul zpanikařil. Dopustil, aby ho přemohly okolnosti. A skončilo to tím, že se snažil obejít Boží slovo a jednat dle svého. Nařídil knězi, který byl přítomný, aby přinesl oběť bez Samuela a tím se dopustil hříchu proti svému Pánu (1.Samuel 13:11-12).

Ne – Bůh nepřichází nikdy pozdě. Již od začátku Pán znal každý Samuelův krok, který podnikl směrem ke Gilgal. Nastavil proroka na nebeský navigační systém, určil jeho příchod přesně na vteřiny. Samuel by přišel sedmý den, i kdyby to mělo být minutu před půlnocí.

Po celé ty věky se Bůh nezměnil. Stále se zajímá o to, zda lidé dodržují Jeho přikázání: „Poslouchej Jeho hlas a nevzpouzej se proti přikázáním Hospodina“ (1. Samuel 12:15). Nezáleží na tom, zda se tvůj život vymyká kontrole – musíme kráčet v naprosté důvěře v Pána. Dokonce i když to vypadá beznadějně, nesmíme se nechat zastrašit. Raději čekejme trpělivě na Pánovo vysvobození, jak zaslibuje ve svém Slově.

Faktem je, že Bůh stál hned vedle Saula, když se na něj tlačila Filištínská armáda. Věděl o problémech, které Saul prožívá a sledoval každý detail.

Náš Hospodin vidí také každý detail tvé krize. Vidí všechny životní problémy, které se na tebe tlačí. A je si plně vědom, že se tvá situace den za dnem zhoršuje. Ti, kdo se však modlí a čekají na Pána s tichou vírou, neoctnou se nikdy v žádném skutečném nebezpečí. Pán dokonce zná i všechny tvé panické myšlenky: „Nevím, jak budu moct splatit tento dluh…… Nevidím už žádnou naději pro své manželství…… Nevím, jak si udržet své zaměstnání…..“ Přesto však jeho přikázání pro tebe stále platí:„Nepanikař, ani se ode mě neodvracej. Nedělej nic jiného než se modli – a spoléhej na mě. Ctím každého, kdo mi projeví svou důvěru.“

Vezmi v úvahu slova, která dal Hospodin své církvi:„Bez víry je však nemožné se mu zalíbit“ (Židům 11:6). „V každý čas na něj, lidé, spoléhejte, před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte!“ (Žalm 62:9). „Každý, kdo Hospodina ctí, na Hospodina spolehni – pomocník a štít je takových!“ (Žalm 115:11). „Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná“(Přísloví 3:5-6).

Nevíra je vražedná, její následky tragické. Musíme čelit katastrofálním důsledkům, pokud se snažíme vyprostit sami ze zkoušek, namísto abychom důvěřovali Bohu, že nás přes ně převede.

středa 28. července 2010

SILNÝ, DUCHOVNÍ RICINOVÝ OLEJ

Boží přikázání milovat naše nepřítele se nám může zdát jako horký, odporný lék. Avšak, je to lék, který uzdravuje – stejně jako ricinový olej, který jsem musel pít za mlada.
Ježíš to vyhlásil velmi jasně: „Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Matoušv5:43–44).

Protiřečil Ježíš zákonu? Vůbec ne. Převracel ducha přirozenosti, který pronikl zákonem. V té době, Židé milovali jenom ostatní Židy. Žid nemohl podat ruku pohanovi, nebo dokonce ani nemohl dopustit, aby se jeho roucho dotklo šatů cizince. Přesto, toto nebyl duch zákona. Zákon byl svatí a poučný: „Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít. Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí, sám Hospodin ti odplatí“ (Přísloví 25:21–22).

Můžeme nenávidět nemorální jednání vládních představitelů. Můžeme nenávidět hříchy homosexuálů, zastánců interrupce a všech těch, kteří pohrdají Kristem. Ale Pán nám přikazuje, abychom je milovali jak lidi – lidi, za které Ježíš zemřel. Také nám přikazuje modlit se za ně. Pokaždé, kdy pohrdám spíše osobou, než principem, dle kterého se řídí, nejsem věrný následovník Krista.

Jednou jsem viděl pochod gayů po Páté Avenue v New Yorku. 250 tisíc gayů, mnozí polonazí, někteří s plakáty s nápisem „Bůh je gay.“ Viděl jsem, jak někteří opustili svou řadu a pouštěli se do křesťanů, kteří nesli bannery „Bůh nenávidí tvůj hřích, ale tebe miluje“.

Vzplanul jsem hněvem a měl jsem chuť přivolat na ně sodomský oheň. Nicméně, po chvíli přemýšlení jsem si řekl ve svém srdci: „Jsem jako učedníci, kteří chtěli, aby odpůrci Krista byli stráveni ohněm.“

Říkám: Homosexualita je hřích! Cizoložství taktéž! Stejně však hořkost a neodpuštění.

Milujte své nepřátele! Milovat ty agresivní vojnové zločince? Modlit se za ně? Žehnat těm, kteří tě proklínají?

To je přesně to, co Ježíš řekl!

Tak to dělejme!

úterý 27. července 2010

DANIEL – ČLOVĚK JINÉHO DRUHU

Daniel byl "člověkem jiného druhu", který hovoří o svém zlomení: "Obrátil jsem se k Pánu Bohu, abych jej hledal v modlitbách a prosbách, s postem, v pytlovině a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával jsem" (Daniel 9:3-4). Daniel byl schopen rozeznat časy, protože znal Boží srdce. "Já Daniel jsem porozuměl z knih, že podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi potrvá zkáza Jeruzaléma sedmdesát let" (Daniel 9:2).

Jak se Daniel dostal na tuto cestu zlomenosti, poznání a rozeznávání? Začalo to jeho studiem Božího Slova. Daniel dovolil Písmu, aby se ho zcela zmocnilo. A citoval je často a podrobně, protože je uchovával ve svém srdci: "Jak je psáno v Zákoně…" (Daniel 9:13).

V 10.kapitole je tomuto proroku dáno vidění Krista, "Zvedl jsem oči…spatřil jsem jakéhosi muže oděného plátnem a přepásaného na bocích pásem z ryzího zlata…tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně…a jeho hlas zněl jako burácení zástupů" (10:5-6).

Naléhám na tebe, nastav dnes své srdce, abys se vší přičinlivostí a odhodláním hledal Boha. Potom přistup k jeho Slovu se stále rostoucí láskou a touhou. Modli se s postem za zlomení, abys obdržel jeho břímě. A konečně vyznej a opusť všechno, co brání Duchu svatému v otevření nebeského požehnání, které můžeš obdržet. Tato cesta "člověka jiného druhu" je otevřena pro každého. Budeš po ní chodit?

Takové chození s sebou přináší Boží dotyk. Daniel dosvědčil: "Vtom se mě dotkla ruka a zatřásla se mnou, takže jsem se zvedl na kolena a dlaně" (Daniel 10:10). Slovo pro dotkla zde znamená "vehementně chytit." Daniel řekl: "Když Bůh na mne vložil svou ruku, padl jsem na tvář. Jeho dotyk jsem pocítil jako nutnou potřebu hledat jej se vším, co je ve mně."

Toto se děje, kdykoli se Bůh dotkne něčího života. Ta osoba padne na kolena a stane se mužem či ženou modlitby, člověkem, který je veden, aby hledal Pána.

Často jsem chtěl vědět, proč se Bůh dotýká pouze určitých lidí s touto nutnou potřebou. Proč někteří služebníci po něm hladoví, zatímco jiní věrní lidé jdou po svých cestách? Služebníci, kteří pocítili Boží dotyk, mají s Pánem důvěrný vztah. Dostávají zjevení z nebes. A užívají si cestu s Kristem jako málokdo.

Proč Bůh položil ruku na Daniela a dotkl se ho? Proč byl tento jediný muž schopen vidět a slyšet věci, které nikdo jiný neviděl a neslyšel? Daniel prohlašuje: "Já Daniel jsem byl jediný, kdo to vidění spatřil. Muži, kteří byli se mnou, je neviděli" (Daniel 10:7).

Bůh potřeboval hlas, aby sdělil svou zprávu. Chtěl modlícího se služebníka, někoho, kdo by věrně odpověděl na jeho volání. Daniel byl takovým mužem. Modlil se oddaně třikrát za den. A nyní, když kráčel podél řeky, zjevil se mu samotný Kristus (viz Daniel 10:7-9).

Bůh učinil Daniela svým prorokem, protože:

  1. Daniel nikdy neochabl v modlitbě (viz Daniel 10:2-3).
  2. Daniel se rmoutil nad duchovním úpadkem společnosti a církve (viz Daniel 9.kap.).
  3. Daniel odmítl uchýlit se k hříchu nebo hřích skrývat (Daniel 9:4-5).

pondělí 26. července 2010

POTŘEBUJEŠ DUCHA SVATÉHO

Někteří jsou spaseni již několik let, někteří možná rok a jiní jen pár měsíců či týdnů. Být spasen od hříchu je úžasné! Staré věci se vytrácejí – a všechno je nové. Jsem tak rád, že jsi spasen!

Ale abys byl dobrým vojákem ve službě našemu Pánu Ježíši Kristu, na to nestačí jen spasení. Je pro tebe připraveno mnohem víc! Potřebuješ být pokřtěn v Duchu svatém!

Za doby apoštola Pavla někteří věřící ani nevěděli, že existuje Duch Svatý. "Zeptal se jich: Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého? Odpověděli mu: Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý" (Skutky 19:2). Tito lidé byli spaseni, ale je jasné, že nebyli naplněni nebo pokřtěni v Duchu svatém.

Věřím, že jsme spaseni mocí a službou Ducha svatého. Ale Písmo nám říká, že nad to existuje ještě pokřtění, naplnění, zmocnění, které činí Duch svatý v nás!

Sám Ježíš neposlal své učedníky a následovníky do světa dřív, než byli pokřtěni v Duchu svatém. Jistě, že jeho učedníci měli čistá srdce. Měli víru uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Měli slovo od Pána a už kázali Krista a získávali konvertity. Byli svědky jeho vzkříšení. Co mohlo být více? Byli ochotni pro Ježíše zemřít! Nebyla snad jejich láska k němu dostačující na to, aby mohli být posláni do světa činit jeho dílo?

Milovaní, nic z toho nebylo dost! Jasně, existovalo něco navíc. "Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země" (Skutky 1:8).

Skutečně chceš Ducha svatého? Chceš, aby na tebe padl a pokřtil tě ohněm? Musíš být přesvědčen o tom, že je tu pro tebe. Musíš se dostat do stavu, kdy poznáš, že nejsi nic, že nemáš nic a že nemůžeš udělat nic bez síly a vedení Duchem svatým.

Musíš vědět, že stále křtí, že stále padá na věřící – zmocňuje se jejich těl! "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh" (Skutky 2:38-39).

Denně každou hodinu jsou mnozí z celého světa křtěni Duchem svatým! Četli o tomto zaslíbení v Bibli nebo to slyšeli kázat. A tak volali, vymáhali zaslíbení a byli pokřtěni!

Tento křest je určen zejména pro ty, kteří žijí v těchto posledních dnech. "A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu Ducha svatého na všechny lidi…v oněch dnech sešlu svého Ducha" (Skutky 2:17-18). Je na tobě, abys prosil: "Čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí?" (Lukáš 11:13).

Bůh chce, abys žil a chodil v Duchu. Neměl bys běhat za někým jiným, aby uspokojil tvé osobní potřeby. Jsi povolán, abys mluvil Boží Slovo tak, jak tě Duch přiměje a abys vkládal ruce na nemocné a vyháněl démony zrovna tak, jako to dělali apoštolé. Všichni jsme povoláni být svědky, kteří jsou plni Ducha svatého a moci!

pátek 23. července 2010

NECHAT SE VÉST BOŽÍM SLOVEM

Pokud Kristus vládne jako svrchovaná autorita ve svém království, jehož my jsme členy - pak by naše životy měly být řízeny Pánem. Co to přesně znamená, (podřídit se) nechat se vést Ježíšem?

Dle slovníku slovo „řídit“ znamená „vést, nasměrovat, mít kontrolu nad každou činností a jednáním těch, kteří jsou mu podřízeni“. Stručně řečeno, musíme Ježíši dovolit, aby řídil veškeré naše činnosti a jednání, včetně každé naše myšlenky, slova a skutků.

Ježíš také vládne nad jednotlivými národy světa. Písmo nám říká:„Navěky vládne ve své síle, jeho oči bdí nad národy - neprosadí se vzbouřenci!“ (Žalm 66:7). „Hospodin ustavil svůj trůn na nebi, svou královskou mocí vládne nade vším“ (Žalm 103:19).

Nenechte se zmást – v naši zemi nevládnou republikáni, demokraté ani žádný jiný lidský orgán. Není řízena z Wall Street, ani jinými velkými podnikatelskými subjekty. Žádná moc, pozemská či nadpřirozená, neřídí Ameriku ani ostatní národy. Bůh sám vše vede. Usedá jako Král králů a Pán pánů, a ze svého nebeského trůnu vládne a panuje nad vším stvořením.

Napříč celou Amerikou vidíme hrozný morální úpadek, vzestup okultismu, přebujelé sexuální úchylky, tváří v tvář zmítaný ateizmus. Mnozí křesťané se obávají, že pekelné hordy pomalu přebírají vládu nad naším národem, ustanovují satanovo království temnoty.

Nemusíme si dělat starosti, Izaiáš nás ujišťuje: „Hospodin rozlámal hůl ničemů, žezlo vladařů ....... Jak jen jsi to spadl z nebe, ó Lucifere, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ty jen jsi srážel národy! ....... Teď však až do pekla svržen jsi, do jámy nejhlubší! Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím, budou tě zkoumat pohledy: „To je ten muž, který děsil zemi, ten, který třásl říšemi?“ (Izaiáš 14:5, 12, 15-16).

Milovaní, náš Bůh se ani trochu nebojí satana. Netrápí se tím, co sami vnímáme jako zlo zabírající náš národ. Stačí jedno slovo z úst našeho Pána a satan navždy zmizí, umučený na věčnost. Proto se nemusíme bát ničeho zlého.

V žádném jiném království nepanuje Bůh tak svrchovaně a mocně, jako ve své vlastním království – v tom, které si zřídil v srdcích svého lidu.

Ježíš řekl: „Hle, Boží království už je přeci mezi vámi“ (Lukáš 17:21). A právě uvnitř tohoto království - v říši našich srdcích - Kristus svrchovaně panuje nad svým lidem, vede nás, uzdravuje a řídí naše činy a jednání.

„Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce“ (Izaiáš 9:6). Tento verš mluví o Ježíšově nekonečné vládě až na věky. Ale vyjadřuje ještě i jiný význam: Neustále musíme růst v pokoře vůči ustanovením našeho Krále.

Můžete zcela upřímně říci, že den za dnem vzrůstá Ježíšova vláda nad vámi? Podřizujete své chování stále více a více jeho vedení?

Možná se divíte – je-li Ježíš v nebi a kraluje ve své moci po pravici Otce, jak přichází vládnout svému království zde na zem? Odpověď nacházíme v knize Židům. Autor zde uvádí, že ve Staré zákoně mluvil Bůh ke svému lidu skrze proroky. Ale dnes si Hospodin zvolil mluvit skrze svého Syna (viz Židům 1:1-2).

Ježíš je Boží jednoznačná zpráva pro nás - Boží Slovo, které se stalo tělem. Dále nám pak Otec poslal Ducha Svatého, aby nám dnes připomínal slova, která Ježíš promlouval zde na zemi. Takto nás Ježíš vede skrze psané, zjevené slovo Boží. Bible je žezlo našeho vladaře, prostřednictvím kterého nás učí znát své slovo.

Jestliže toužíte slyšet svědectví muže, který se řídil Božím psaným slovem, najdete je v Žalmu 119:11: „V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil“ (dále pak ve verších 105, 123, 133, 162).

čtvrtek 22. července 2010

PŘEKÁŽKY RŮSTU V MILOSTI

V Efeským 4:31, Pavel uvádí seznam věcí, kterých se musíme zbavit, chceme-li růst v milosti Krista. „Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.“

Nesmíme přeskočit tyto položky Pavlova seznamu. Apoštol říká, že se bezpochybně musíme postavit proti těmto věcem, pokud chceme růst v milosti. Jestliže je ignoruješ, zarmoutíš tím Ducha Svatého. Tvůj růst se zabrzdí a bude z tebe duchovní „živá mrtvola“.

První tři položky na Pavlovém nevyžadují delší vysvětlování. Hořkost je odmítnutí zapomenout na staré zranění nebo neochota odpustit minulé zlo. Hněv je tvrz nenávisti, spojena s nadějí na pomstu. Zuřivost je pobouření – buď je to rychlý výbuch, nebo pomalu hořící rozhořčení vůči někomu. Urážky jsou slova, které ničí – jsou opakem povznesení, jsou zlomyslné a bolestné.

Křik je náhlý výbuch kvůli maličkosti, zbytečný humbuk. Vyvoláváme křik, když děláme velkou věc z něčeho nedůležitého, nebo když uděláme scénu místo snahy pomoct a uzdravit.

Poslední položka je zášť. Zášť je touha vidět utrpení druhého člověka. Pro mnohé křesťany to znamená doufat, že Bůh potrestá osobu, která jim ublížila. Je to satanský duch, který se obvykle skrývá hluboko v srdci.

Když Pavel říká „Ať vás všechny tyto zlé věci opustí,“ nemluví o rychlé nápravě, nýbrž popisuje proces, který je otázkou růstu, jež vyžaduje čas. Někdy se nám může stát, že selžeme při odstraňování těchto věcí. Ale jestliže to rychle olitujeme a zavážeme se k nápravě s danou osobou, časem tyto záležitosti vymizejí z našeho života.

středa 21. července 2010

VELKOLEPÝ RŮST V MILOSTI!

Náš růst v milosti může být velkolepý, když se snažíme povznést nad ty, kteří nás ponižují.

„Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. Nezarmucujte svatého Božího Ducha“ (Efezským 4:29-30). Kořen slova povznést, které zde Pavel používá, znamená „stavitel domů“. Význam tohoto slova znamená i „budovat“. Stručně řečeno - ten, kdo se umí povznést buduje Boží dům, církev.

Pavel nám zde říká tři důležité věci o slovech, která promlouváme:

1. Máme používat svá slova k tomu, abychom činili Boží lid dokonalejším.
2. Máme používat svá slova k tomu, abychom svědčili svou milostí ostatním.
3. Svými slovy dokážeme zarmoutit Ducha svatého.

Bývám silně usvědčen, když pročítám životní příběhy některých duchovních velikánů z dřívějších let. Tito zbožní muži a ženy byli nebesky smýšlející - horliví pro Boží slovo, často přebývali v modlitbách a toužili po růstu v milosti. Co mě však překvapuje nejvíce na životě těchto lidí, není jen jejich oddanost Kristu nebo intenzita modliteb. Ale také zbožné ovoce, které je tímto prostřednictvím produkováno. Navíc jsem u všech těchto duchovních velikánů odhalil jednu společnou věc: měli největší zájem na tom, aby rostli v milosti čistého srdce, z kterého by pak vyvěrala jen zbožná slova. „Co na srdci, to na jazyku“ (Matouš 12:34).

Rostu v milosti, když se rozhodnu žít pro ostatní a ne pro sebe. Tento růst v milosti musí začít u mne doma - tím, že ukazuji svému druhovi a dětem neustále rostoucí „připodobování se Kristu“. Můj domov se musí stát zkušebním terénem, kde všechny problémy a všechny nedorozumění překonávám svou ochotou vzdát se toho, „že mám vždycky pravdu“.

Nemuset mít vždy „pravdu“ mi pomohlo radovat se z moci Boží milosti jako nikdy předtím. Všechny argumenty, všechny takzvané „práva“ zmizí, když se snažíme povznést jeden nad druhého, namísto výhry v nějakém hloupém sporu.

Pojďme tedy růst - v milosti.

úterý 20. července 2010

LIDÉ JINÉHO RAŽENÍ

Když čtu o znamenitých skutcích, které vykonali lidé Starého Zákona, mé srdce hoří. Tito služebníci byli natolik zaměstnáni vyvyšováním Božího jména, že konali mocné dílo, které mate mysl většiny dnešních křesťanů.

Tito svatí z dávných dob byli neústupní, když se odmítali pohnout kupředu beze slova od Boha. A plakali a naříkali v jeho domě po několik dní nad špatnými podmínkami. Odmítali jíst, pít či se mýt. Vytrhávali si chomáče vlasů a vousů. Prorok Jeremiáš dokonce ležel na boku po 365 dní v ulicích Jeruzaléma, a to bez přestání, aby varoval před přicházejícím Božím soudem.

Rád bych věděl, odkud brali tito svatí duchovní autoritu a životní sílu, aby to všechno vykonali. Byli to lidé jiného druhu, služebníci naprosto odlišní od těch, které vidíme dnes v církvi. Prostě se nemohu měřit s nimi a s jejich cestami. Vím, že nejsem naprosto stejný. A neznám jediného křesťana, který by byl jako oni.

Něco mne na tom znepokojuje. Bible říká, že ty znamenité skutky těchto lidí Starého Zákona byly zaznamenány pro nás jako poučení: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků“ (1. Korintským 10:11). Jejich příběhy jsou příkladem a ukazují nám, jak pohnout Božím srdcem nebo jak přivést zkažené lidi k pokání.

Byli snad tito svatí speciálním druhem lidí? Byli to předurčení supermani obdaření nadpřirozenou mocí, která je naší generaci neznámá? Vůbec ne. Bible důrazně prohlašuje, že naši zbožní předchůdci byli lidé stejní jako ty a já, s těmi samými tělesnými sklony (viz Jakub 5:17). Ve skutečnosti nám jejich příklady ukazují vzor, který máme následovat. Tito lidé vlastnili nějakou vlastnost, kvůli které na ně Bůh vložil ruku. Proto si je vybral, aby vykonávali jeho záměry. A naléhá na nás, abychom měli dnes stejně kvalitní vlastnosti.

Ezdráš byl Božím mužem, který probudil celý svůj národ. Písmo říká, že Ezdráš byl mužem, na kterém spočinula Boží ruka. Ezdráš dosvědčil: „Protože nade mnou Hospodin, můj Bůh, držel svou ruku, osmělil jsem se“ (Ezdráš 7:28). Jinými slovy: Bůh napřáhl svou ruku, zahalil Ezdráše a proměnil ho v jiného člověka.

Proč to Bůh s Ezdrášem udělal? V té době byly v Izraeli stovky opisovačů zákona. Každý z nich měl to samé pověření studovat a vykládat Boží Slovo. Co Ezdráše odlišovalo? Co bylo příčinou, že Hospodin vložil ruku zrovna na tohoto muže a dal mu pověření pro 50 000 lidí, kteří měli znovu vybudovat Jeruzalém?

Písmo nám dává odpověď: „Ezdráš zasvětil svůj život tomu, aby zkoumal a plnil Hospodinův Zákon“ (Ezdráš 7:10). Je to jasné: Ezdráš se vědomě rozhodl. Stanovil si, že dá hledání Božího Slova a poslušnost jemu na první místo ve svém životě. A od tohoto rozhodnutí se neodchýlil. Řekl si: „Budu studovat Boží Slovo. A uskutečním vše, co si přečtu.“

Dlouhou dobu před tím, než Bůh vložil na Ezdráše svou ruku, byl tento muž pilným studentem Písma. Dovolil, aby byl jím prozkušován, omýván a aby byl očišťován od veškeré nečistoty těla a ducha. Ezdráš hladověl po Písmu a radoval se z něj. Dovolil, aby Písmo připravilo jeho srdce na jakoukoli službu, kterou pro něj Bůh vybral. A proto Hospodin vložil svou ruku na Ezdráše a pomazal ho.

pondělí 19. července 2010

BOŽÍ SPECIÁLNÍ JEDNOTKY

Určitě jste slyšeli o amerických jednotkách speciálních sil – nejlépe vycvičené armády v armádě, elitní jednotce oddaných vojáků. Speciální síly se skládají jen z dobrovolníků – bojovníků, kterých si všimli a taktéž je povolali jejich nadřízení.

Před válkou v Afghánistánu, Usáma bin Ládin tvrdil, že američtí vojáci jsou slabí, zbabělí a nepřipraveni pro boje v horách. Předpovídal, že Talibán pošle americké vojáky domů s ostudou, ale nepočítal právě s americkými jednotkami speciálních sil. Tyto nebojácné jednotky napadly Afghánistán s pouhými 2000 vojáky. A během několika dnů lokalizovali veškeré opevnění svých nepřátel.

Věřím, že Bůh dělá něco podobného i v duchovní oblasti. Při své modlitbě jsem byl unešený představou Ducha svatého, kdy Bůh pracuje na nebesích na utajené operaci. Pozvedá armádu uvnitř armády, vyhledává své vojáky, aby zformoval elitní jednotku dobrovolníků. Tato speciální jednotka je tvořena z bojovníků, kterých se může dotknout a povzbudit je pro boj s nepřítelem. Příklad toho nalézáme i v Písmu, u Saulova zvláštního vojska. Písmo zde uvádí: „doprovázen oddílem bojovníků, jejichž srdcí se dotkl Bůh“ (1.Samuel 10:26).

Boží speciální jednotky dnes zahrnují mladé lidi, generaci středního věku i postarší. Byli cvičeni ve svých tajných modlitebních koutcích. Jejich důvěrný vztah s Ježíšem je naučil, jak bojovat. Nyní vědí, jak vést boj na jakékoliv duchovní rovině, ať už v horách nebo v údolích.

Boží armáda v armádě se nachází v každém národě. Její působení je možná teď skryté, ale brzy ji uvidíme, jak činí hrdinské činy v Kristově jménu a moci. Boží slovo vstupuje do popředí a ukončuje hlad po něm. Pán zvítězí. Jeho slovo všechno přemůže.

„Lidé znající svého Boha se mu ale statečně vzepřou“ (Daniel 11:32).

„Kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil: Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni“ (Izaiáš 40:31).

čtvrtek 15. července 2010

RŮST V MILOSTI MŮŽE BÝT ZARAŽEN

Pavel varoval Efezské: "Nebuďte nedospělí, zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení" (Efezským 4:14). Možná si myslíš: "Tento verš se na mne nevztahuje. Můj základ je biblicky pevný. Nejsem oklamán žádnými novými evangelizačními výstřelky ani nepřesvědčivými triky, kterými jsou lidé odváděni od Krista. Já jsem zakořeněn a upevněn v Božím Slovu."

A přesto si poslechni zbytek Pavlova verše: "…lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu" (4:14). Možná, že nejsi zmaten falešným učením. Pavel říká, že přesto můžeš být odvlečen dalšími věcmi. Ptá se: "Jsi zmítán ďábelskými plány těch, kteří ti odporují?"

Pavlova zpráva nás vybízí, abychom se znovu zkoumali: Jak reagujeme na lidi, kteří se nazývají našimi bratry a sestrami v Kristu a přece o nás šíří nepravdu?

Když Pavel nabádá: "Nebuďte nedospělí," říká nám: "Tito vaši nepřátelé – ti, kteří používají pomluvu a urážku, podvod a manipulaci, mazanost a chytráctví, klam a pokoutnost – jak vám říkám, jsou to všechno vzpurné děti. Jsou bludaři a zkažení. A nedovolují Boží milosti, aby v nich pracovala. A tak nepadejte kvůli jejich bezbožnému dětskému hraní. Chtějí, abyste reagovali na jejich podlost tak, jako by reagovalo dítě. Ale vy jim neodpovídejte nedospěle."

V dalším verši nás Pavel vybízí, abychom přešli k dospělosti: "Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava" (Efezským 4:15). Říká: "Nemůžete si pomoci od toho znevažování, kterému čelíte, od těch zranění, která se vám dějí, od té pomluvy která je proti vám vznesena, od toho podvodu, který je na vás namířen. A přesto můžete tyto věci použít, abyste rostli v milosti. Hleďte na ně jako na příležitosti, skrze něž se stáváte podobnějšími Kristu. Odpovídejte měkce v mírném duchu. Odpouštějte těm, kdo vás zlomyslně napadají."

středa 14. července 2010

MODLITBA, PŘED KTEROU SE TŘESE PEKLO

Když se psala kniha Daniel, byl Izrael pod zajetím Babylóna. A podle kapitoly šest bylo po celoživotní službě Danielovi osmdesát let.

Daniel byl vždycky velký modlitebník. A i nyní, ve stáří, v tom nehodlal polevit. Písmo nikde nezmiňuje, že by byl Daniel vyčerpaný nebo znechucený. Ba naopak, Daniel právě začínal. Písmo říká, že i když tomuto člověku táhlo na osmdesát, jeho modlitby třásly peklem a ďábla pěkně rozčilovaly.

Král Darjaveš povýšil Daniele do nejvyššího úřadu v zemi. Stal se jedním ze tří říšských vládců, vládl nad panovníky a správci 120 provincií. Darjaveš Daniele upřednostňoval před ostatními dvěma vládci a učinil ho zodpovědným za formování vládní politiky a vyučování všech jmenovaných soudních kandidátů a intelektuálů (Daniel 6:3).

Daniel byl očividně dost zaneprázdněný prorok. Představuji si všechny ty různé tlaky spojené s touto službou, s jeho nabitým rozvrhem a časově náročnými schůzkami. Nicméně nic nemohlo Daniela odradit od jeho času k modlitbě. Nikdy nebyl tak zaměstnán, aby se nemohl modlit. Modlitba zůstala jeho hlavní činností, prioritou před ostatními požadavky. Třikrát denně si mezi všemi svými povinnostmi, úkoly a žádostmi vyhradil čas na Pána. Prostě ukončil své aktivity a modlil se. A Bůh mu odpovídal. Daniel obdržel veškerou svou moudrost, vedení, poselství a proroctví na kolenou (viz Daniel 6:10).

Asi se ptáte – co je to za modlitbu, jež otřese peklem? Pochází od věrného, pilného služebníka, který vidí svůj národ a církev upadat do hříchu. Takový člověk padne na kolena a volá: "Pane, nechci být součástí toho, co se děje. Dovol mi být příkladem tvé péče uprostřed této zlé doby. Je mi jedno, že se nikdo jiný nemodlí. Já se modlit budu."

Jsi moc zaneprázdněný na to se modlit? Říkáš: "beru to vírou?" Možná si myslíš: "Bůh zná mé srdce, ví že nestíhám. Vysílám k němu v myšlenkách modlitby celý den."

Ale já věřím, že Bůh chce s námi trávit kvalitní, neuspěchaný čas - modlitbou, jež bude skutkem lásky a oddanosti, nejen žádankou o čas.

úterý 13. července 2010

ŽÁDAT MOC, KTERÁ JE V KRISTU

Kdy nastaly poslední hodiny, které Ježíš trávil se svými učedníky, řekl jim: "Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá" (Jan 16:23). Poté dodal: "Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá" (Jan 16:24).

Jak neuvěřitelné sdělení! Tato scéna se odehrála, kdy Kristus varoval své následovníky o svém odchodu a řekl jim, že nějakou dobu je neuvidí. Zároveň však dodal, že má přístup ke všem nebeským požehnáním a vše, co oni musí udělat, je prosit v Jeho jménu.

Ježíš vedl učedníky osobně k tomu, aby klepali, hledali a prosili o Boží věci. Věděli to z prvé ruky, že všechna požehnání Otce – všechna milost, moc a síla – jsou k nalezení v Kristu. A slyšeli Ježíše hlásat zástupům: "Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám."

Kristova slova ke svým učedníkům mne usvědčují: "Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili" (Jan 16:24). Když to čtu, slyším, jak Pán šeptá: "Davide, nežádal jsi o moc, kterou jsem ti zpřístupnil. Stačí, když poprosíš v mém jménu."

Věřím, že víc, než všechny ostatní hříchy těla, zarmucují našeho Pána neustále narůstající nedostatek víry v Jeho zaslíbení, pořád silnější pochybnosti o tom, že vyslýchá modlitby a lidé, kteří žádají stále méně a méně moc, která je v Kristu.

Nezáleží na tom, jak moc si už prosil o to, být podobný Kristu, protože to ještě není nic v porovnání se zdrojem duchovní moudrosti, která ještě pořád čeká v Jeho zásobárně. Žádej mnoho! Pros o moudrost, pros o vedení, pros o zjevení. Ale pros s vírou, bez pochybností.

pondělí 12. července 2010

JAK VELKÝ JE TVŮJ JEŽÍŠ?

14. kapitola Janova evangelia obsahuje dvě velkolepá zaslíbení. V prvním Ježíš říká: "Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám" (Jan 14:12-14). Ježíš to v posledním verši podává úplně jednoduše a jasně: "Požádejte o cokoliv v mém jménu, a já to pro vás udělám."

O dva verše dál Ježíš zaslibuje: "Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám" (Jan 14:16–18). Tady Kristus hovoří: "Dám vám Ducha pravdy a Jeho moc bude ve vás přebývat."

Jsou to neuvěřitelná zaslíbení od Ježíše. Avšak, všimněte si verše, který se nachází mezi nimi: "Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání" (Jan14:15). Proč se tady objevil tento výrok? Ježíš nám říká: "K těm dvěma zaslíbením se váže otázka poslušnosti." Ve zkratce, oba zaslíbení jsou závislá na poslušnosti Božímu Slovu. Jsou určena k naplnění, aby nám nic nemohlo zabránit v prohlašování moci, která je v Ježíši.

Jsem přesvědčen, že žádat málo nebo nic ve jménu Ježíše je pro Něj hana. Rok po roce, mnoha křesťanům stačí méně a méně. Nakonec se spokojí pouze se spásou. Neočekávají nic víc, než se jednoho dne dostat do nebe.

Ptám se tě: Využil si již všechny možnosti, dané tvým Kristem? Neočekáváš nic víc, než být spasen Jeho mocí a milostí? Jediné, co ti tvůj Kristus může ještě dát, je dostatek síl pro další den ve tvém životě? Znamená pro tebe pouze občasný pokoj a radost v životě, který žiješ víceméně pod satanovou tyranií?

Všechny tyto pasáže z Božího Slova mne přesvědčují o tom, že "můj" Ježíš není větší než moje prosby. Přesto, žel, mnoho věřících dělají Ježíše svou nevírou bezvýznamným a slabým. Milovaní, já nechci, aby můj Kristus byl omezen. Chci, aby se každý ďábel v pekle dozvěděl, jak velký můj Bůh je skrze to, jak velké mám prosby. Chci získat víc od svého Krista. Chci, aby byl větší, než kdykoli jindy v mém životě.

čtvrtek 8. července 2010

ON CHCE VŠECHNO

„Blaze každému, kdo na něj očekává…více už plakat nebudeš: jakmile zazní tvé volání, zahrne tě svou milostí…Vydáte-li se doprava nebo doleva, vlastníma ušima za sebou uslyšíš: To je ta cesta, jděte po ní. Tehdy vám bude do zpěvu, jako v noci…v srdci budete veselí“ (Izaiáš 30:18-19, 21, 29).

Bůh promluví pouhé slovo a nepřátelé se budou před námi potácet: „Hospodin svým hlasem vyděsí Asýrii, svou holí ji bude bít“ (Izaiáš 30:31). Milovaní, neexistuje žádná záležitost, kterou by náš Otec nemohl vyřešit, žádná bitva, kterou bychom s ním nevyhráli, když mu vyjde ze rtů pouhé slovo. Izaiáš říká, že „Hospodinův dech“ sežehne všechno, co nám stojí v cestě (Izaiáš 30:33).

A přece tento proces, kdy důvěřujeme Bohu ve všem, není snadný. Nedávno jsem hledal Pána v situaci, která se týkala našeho kostela zde v New York City. Řekl jsem Bohu: „Důvěřuji ti v tom, Otče. Hledal jsem tě a mám v té věci pokoj.“ A hle, jak mi odpověděl: „Davide, jsem ohromen tím, že mi dokážeš důvěřovat ohledně svých nemovitostí, financí a dalších materiálních věcí. Přesto mi stále ještě nedůvěřuješ ve věcech, které se týkají tvé fyzické pohody.“

Velmi jsem si uvědomoval svůj věk. A byl jsem až moc soustředěn na to, co se stane s mou rodinou, až tady nebudu. Pánova odsuzující slova mne zasáhla jako blesk. Každou materiální starost jsem vložil do jeho rukou, ale nikoli veškeré starosti. Uvědomil jsem si: „Pane, ty chceš, abych ti svěřoval všechno, viď?“

Ano, milí svatí, on chce všechno – tvé zdraví, tvou rodinu, tvou budoucnost. Chce, aby ses mu svěřoval s každou záležitostí. A chce, abys žil v tichosti, důvěře a pokoji. A tak, vejdi do své tajné komůrky a zůstaň sám s Pánem. Přines mu všechno. Vždyť slíbil: „Uslyšíš za sebou mé slovo, které ti řekne, kterou cestou máš jít. Toto je ta cesta – jdi po ní.“

Důkazem víry je pokoj. Důvěrná víra působí pokoj v mysli. A opravdová víra svěřuje všechny věci do jeho rukou.

úterý 6. července 2010

STÁT SE LIDEM MODLITBY

V Jeremiášovi 5 Bůh prosí "Projděte jeruzalémské ulice, dívejte se a pátrejte, prohledejte jeho tržiště. Najdete-li někoho, kdo dbá na právo a usiluje o věrnost, pak Jeruzalému prominu" (Jeremiáš 5:1). Tímto Pán v podstatě říkal: "Budu milosrdný, najdu-li alespoň jednoho člověka, který mne bude hledat."

Během babylonského zajetí, našel Bůh takového člověka v osobě Daniela. A dnes, více než kdykoliv jindy v průběhu historie, Pán hledá stejný druh zbožných mužů a žen. Hledá věrné služebníky, kteří jsou ochotni "opravit hradbu" a "postavit se do trhliny" – dílo, které je možné uskutečňovat pouze skrze modlitbu.

Podobně jako Daniel, takového člověka najdeme s Božím Slovem v rukách. Kdy Duch Svatý přišel k Danielovi, prorok zrovna četl knihu Jeremiáše. Poté Duch zjevil, že přišel Boží čas pro vykoupení Izraele. Toto zjevení vedlo Daniele k této modlitbě: "Tehdy jsem se obrátil k Pánu Bohu, abych jej hledal v modlitbách a prosbách, s postem, v pytlovině a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu" (Daniel 9:3-4).

Daniel věděl, že Boží lid není připraven přijmout Jeho navrácení. A přece, kritizoval prorok své vrstevníky za jejich hříchy? Ne – Daniel se identifikoval s morálním úpadkem kolem sebe a vyznal: "Zhřešili jsme, ... hanba nám ... protože jsme zhřešili proti Tobě" (Daniel 9:5,8).

Bůh velmi touží po tom, aby mohl požehnat svůj lid v dnešní době. Pokud ale naše mysl je poškvrněna duchem tohoto světa, nemůžeme přijat Jeho požehnání. Daniel mocně prohlásil: "Ani když na nás přišlo všechno to neštěstí popsané v Zákoně Mojžíšově, nesnažili jsme se usmířit Hospodina, svého Boha, tím, že bychom se odvrátili od svých hříchů a uvědomili si jeho pravdu. Hospodin proto neopomněl dopustit na nás to neštěstí" (Daniel 3:13-14).

Kéž bychom prozkoumali naše kroky s Pánem a nechali Ducha Svatého, aby nám ukázal místa, kde děláme kompromisy. Dělali bychom tak více, než jenom se modlili za upadající národ. Volali bychom: "Ó, Pane, zkoumej mé srdce. Odhal ve mně každou oblast mé duše, do které se vkradl duch světa." Podobně jako Daniel, bychom se poté mohli pustit do modliteb za vykoupení našich rodin a našeho národa.

pátek 2. července 2010

TAJEMSTVÍ DUCHOVNÍ SÍLY

"Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: "V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství" (Izajáš 30:15).

Zde je Boží tajemství duchovní síly: "V ztišení a důvěře bude vaše síla." Slovo ztišení v řečtině znamená "spočinout". A slovo spočinutí znamená tichost, odpočinutí, bez rozčílení: být v klidu, ulehnout v pokoji, vědom si své opory.

Ne mnoho dnešních křesťanů dnes má tento druh tichosti a důvěry. Zástupy jsou vtahovány do mánie aktivity, ve snaze získat zdraví, majetek a potěšení. Dokonce i ve službě. Boží služebníci se honí kvůli starostem, obavám, a hledají odpovědi na konferencích, seminářích, nebo v knižních trhácích. Každý chce vedení, řešení, něco, co by utěšilo jejich ducha. Ale hledají v každém zdroji, kromě Pána. Nevšimli si, že Bůh k nim již promluvil, skrze Izajáše: Pokud se k Němu neobrátí, jako ke svému zdroji, jejich strádání bude končit v bolesti a zmatku.

Izajáš popisuje, že Boží spravedlnost je nám poskytnuta ke vzdělání. "Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky" (Izajáš 32:17). Jestliže opravdu chodíme ve spravedlnosti, naše životy ponesou ovoce pokojného ducha, tichosti srdce, a pokoje s Bohem.

Když se Izajáš kolem sebe rozhlédl, viděl Boží lid utíkající do Egypta pro pomoc, doufající v člověka, spoléhající se na koně a vozy. Poslové přišli a odešli. Vůdci konali naléhavá strategická setkání. Každý podléhal panice a volal: "Co máme dělat?"

Izajáš je ujišťoval, "Takto to nemá být. Vraťte se ze svého odpadnutí. Litujte své neposlušnosti doufání v druhé. Obraťte se k Pánu, a on vás přikryje dekou pokoje. Dá vám tichost a odpočinek uprostřed všeho, čemu čelíte."

čtvrtek 1. července 2010

DEN ČTYŘICÁTÝ PRVNÍ

Předpokládejme, že jsi přišel k Ježíši čtyřicátý první den – tedy den bezprostředně po jeho pokušení na poušti. Jeho obličej září. Raduje se a chválí Otce, neboť dosáhl velkého vítězství.

Vidíš Ježíše, který budí život a důvěru. Nyní je připraven čelit mocnostem pekla. A tak se směle vydává na cestu do velkých měst, která leží v temnotě. Káže evangelium, je si jist Božím slovem. A uzdravuje nemocné, neboť ví, že Otec je s ním.

Když teď prozkoumáš svůj vlastní život, uvidíš pravý opak. Stále čelíš své vlastní zkušenosti suché pouště. Snášíš prudké útoky od satana a tvá duše je deprimovaná. Nemůžeš se zbavit dojmu, že „Ježíš nikdy neprocházel takovými zkouškami jako jsou ty moje. Byl nad tím vším.“

Možná znáš služebníka, který se jeví silný ve víře a je si tak jistý Boží přítomností, že to až vybízí k myšlence: „Nikdy neměl takové problémy jako mám já.“ Kdybys jenom věděl! Nebyl jsi u toho, když Bůh povolal tohoto muže, aby kázal a pak jej vedl do pouště, kde byl bolestně pokoušen. Nebyl jsi tam v době, kdy byl uvržen do nicoty, deprimovaný a zoufalý. A neuvědomuješ si, že často jeho nejlepší kázání vyšla ze zkoušek v jeho vlastním životě.

Pavel nás varuje, abychom nesrovnávali svou spravedlnost s tím, co si myslíme, že náleží druhým: „Nemáme ovšem tu drzost přiřadit se anebo se i jen podobat těm, kdo chválí sami sebe. Beze vší soudnosti se sami sebou poměřují, srovnávají se sami se sebou!“ (2. Korintským 10:12).

Neumíme číst srdce druhých. Kdo by čtyřicátý první den poznal, že se Ježíš právě vynořil z dlouhého a strašného pokušení? Kdo by poznal, že sláva, kterou na Něm vidí, pramení ze zápasu horšího, než kdy bude snášet?

Máme se dívat pouze na Ježíše. A máme se spoléhat jen na Jeho spravedlnost, Jeho svatost. Dal nám všem k tomu stejný přístup.

Bůh tě miluje ve tvém čase zkoušky. Jeho vlastní duch tě vedl do pouště. Jeho vlastní Syn tam již byl – a On ví přesně, čím procházíš. Dovol, aby dokončil svou práci a vybudoval v tobě naprostou závislost a důvěru v Něj. Vyjdeš s důvěrou – a božím soucitem a silou pomáhat ostatním.