NÁŠ PŘÍMLUVCE

„Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval“ (Židům 7:25, B21).

Co je v Písmu myšleno tím, že se Ježíš za nás přimlouvá? Věřím, že toto téma je natolik hluboké, vznešené a za hranicí lidského chápání, že se třesu už při pouhé myšlence na ně.Bibličtí učenci mají na toto téma různé názory.

S modlitbou a důvěrou v ochranu Ducha svatého začínám chápat jen trošku z tohoto neuvěřitelného tématu. Nedávno jsem se modlil velmi prostě: „Pane, jak ovlivňuje tvé přimlouvání v nebi můj život? Tvé Slovo říká, že se objevuješ před Otcem, abys mne podpořil. Jaký to má význam pro mé denní chození s tebou?“

České slovo přímluva znamená „prosba, aby byl někdo podpořen“. To vypovídá o postavě, která zaujímá vaše místo před ostatními, aby podpořila váš případ. Když slyšíš tuto definici, představíš si Krista, který za tebe neustále prosí Boha a žádá o slitování, odpuštění, milost a požehnání? Jednoduše odmítám uvěřit, že milost musí být z našeho milujícího Boha „páčena“. Pokud se omezíme na tuto úzkou definici přímluvy, nikdy nepochopíme hlubší duchovní význam toho, co pro nás Kristus dělá.

Bible prohlašuje, že můj nebeský Otec zná mé potřeby předtím, než ho požádám. A často mi je poskytuje dokonce ještě předtím, než se pomodlím. A proto se mi zdá obtížné přijmout, že Boží vlastní Syn ho musí za cokoli prosit. Mimo to, Písmo říká, že Otec už pověřil svého Syna veškerými věcmi: „V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství“ (Koloským 2:9, B21).

Netvrdím, že vím všechno o Kristově přímluvě za nás. Ale věřím, že cokoli náš velekněz dělá, aby se za nás přimlouval, je velmi prosté. A věřím, že přímluva musí jednat s růstem jeho těla zde na zemi. On pracuje, aby vybavil každý kousek a každou část mocí a silou.