UDĚLEJ TŘI VĚCI

Bůh řekl Izraeli, aby uprostřed své zkoušky udělali tři věci: „Nebojte se. Stůjte tiše. Uzříte spasení Hospodinovo.“ Jeho volání k Izraeli bylo: „Já budu bojovat za vás. Vy máte prostě a jednoduše zachovat klid. Utište se a vložte všechno do mých rukou. Právě teď činím dílo v nadpřirozené oblasti. Všechno mám pod kontrolou. Tak nepodléhejte panice. Věřte, že já bojuji s ďáblem. Tahle bitva není vaše“ (viz. Exodus 14:13-14).

Brzy padl na tábor soumrak. To byl začátek temné a bouřlivé noci pro Izrael. Ale jednalo se také o začátek Božího nadpřirozeného díla. Hospodin seslal nádherného ochranného anděla, aby stál mezi jeho lidem a jejich nepřáteli. Věřím, že Bůh stále ještě posílá ochranné anděly, aby tábořili okolo všech, kdo ho milují a mají před ním bázeň (viz Žalm 34:7).

Pán také přesunul nadpřirozený mrak, který dal Izraeli, aby je vedl. Mrak se najednou přemístil zepředu tábora Izraelců dozadu, kde se tyčil před Egypťany jako černá zeď. Ale z druhé strany vyzařoval oblak nadpřirozené světlo, které Izraelcům poskytovalo po celou noc jasnou viditelnost (viz. Exodus 14:20).

Ačkoliv byla faraónova armáda v absolutní tmě, stále ještě mohli pozvedat své hlasy. A celou noc chrlili na Boží lid výhrůžky a lži. Izraelské stany se chvěly pod touto palbou lží po celou temnou noc. Ale nezáleželo na tom, jak hlasitě jim nepřítel vyhrožoval. Anděl byl na stráži a ochraňoval je. A Bůh dal svému lidu zaslíbení, že je provede skrze.

Drahý můj, jestliže jsi krví vykoupené Boží dítě, postavil Bůh mezi tebe a ďábla bojovného anděla. A přikazuje ti, právě tak jako řekl Izraeli: „Neboj se. Tiše stůj. Věř v mé spasení.“ Ďábel se ti může snažit našeptávat zlé výhrůžky. Ale nikdy tě nedokáže během tvé temné a bouřlivé noci zničit.

„Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem, který vanul celou noc“ (Exodus 14:21).

Bouře, kterou Hospodin způsobil byla tak silná, že začala rozdělovat mořské vlny: „Silný východní vítr vanul ……až se z moře stala souš a vody se rozestoupily“ (14:21).

Hebrejské slovo pro „vítr“ zde znamená „prudké vydechnutí.“ Jinými slovy, Hospodin vydechl a voda se rozestoupila ve stěny. Izraelské stanové příbytky se musely divoce třást, když táborem duly tyto mocné přívaly větru. Proč dopustil Bůh, aby prošli Izraelci touto strašnou nocí, když jediné slovo mohlo utišit tyto živly?

Muselo se jednat o hroznou bouři! A jak těžké období to asi bylo pro Izrael! Zeptám se, co zde asi měl Hospodin za lubem? Proč dopustil, že celou noc trvala tak strašná větrná smršť? Proč jen neřekl Mojžíšovi, aby se dotknul vody svým pláštěm, a nadpřirozeně nerozdělil vody? Jaký přijatelný důvod měl Bůh pro to, že dopustil, že se tato strašná noc uskutečnila.

Ale jeden důvod zde byl: Hospodin utvářel uctívače. Po celý čas pracoval, používal strašlivou bouři, aby pro svůj lid vytvořil cestu ven z krize. Izraelci to v tu chvíli ale nemohli vidět. Mnozí byli ukrytí ve svých stanech, ale ti, kdo vyšli ven, svědčili o nádherné přehlídce světel. Zažili také skvělou podívanou, kdy se vlny vršily do výše a mocné vodní hradby vytvářely suchou cestu skrze moře. Když to lidé uviděli, museli jásat: „Podívejte, Bůh použil vítr, aby pro nás vytvořil cestu. Chvála Hospodinu!“