V BOJOVNÉ NÁLADĚ

Z matčina lůna vyšel první Ezau – dítě bylo porostlé chlupy (jeho jméno znamená „chlupáč“). Ale jeho dvojče Jákob se ho chytil za patu ještě v děloze. Pro porodní bábu to musel být veliký šok, když uviděla, jak malá ručka svírá Ezaovu patu!

„Už v lůně chytal svého bratra za paty, jako muž potom s Bohem zápasil. Zápasil s andělem a zvítězil; s pláčem u něj tehdy o milost žadonil. Našel jej v Bet-elu a tam s ním promluvil.“ (Ozeáš 12:4-5).

V této kraťoučké pasáži o Jákobovi, prorok Ozeáš shrnuje, jak s Boží pomocí překonat překážky a zvítězit!

Ozeášovo poselství nám ukazuje: „Jednalo se o muže, lačnícím po Bohu, hladovějícím po všem, co pro něj Bůh měl!“ Jákob vyšel z matčina lůna v bojovné náladě, toužící po Božím požehnání! Toto dítě mělo něco jako Boží instinkt. Jakoby říkalo: „Bratře, pokud ty nechceš plnost Boží, tak já ano. Jdi mi z cesty! Nezůstanu pozadu před Božím požehnání!“

Celoživotní Jákobova touha po prvorozenství a požehnání představuje veškerá požehnání, která máme v Kristu Ježíši! Jákob neusiloval ani o dvojnásobný podíl na otcově bohatství nebo zaslíbený pozemek. Ne, Jákob chtěl něco víc. Toužil po Božím požehnání, aby měl své místo v Mesiášově rodokmenu! A také chtěl kněžské požehnání. Neznamenalo to jen stát se kněžím svého rodu, ale také výsadu moci žehnat ostatním!

Tuto výsadu kněžské služby vidíme ve 27. kapitole knihy Genesis, kdy Izák položil své ruce na Jákoba a požehnal mu: „. . . abys mi proto s chutí požehnal.“ (Genesis 27:19). Nechat na sebe položit Boží ruce znamenalo vysokou čest a poctu.

Milovaní, od věřících se v těchto posledních dnech požaduje následující! Bůh chce pozvednout ty, kteří nehledí jen na sebe a svůj život – jak koupit dům nebo řídit pěkné auto. Hledá ty, kteří jsou hladoví po Božím požehnání, ne aby toho využili ve svůj prospěch, ale aby si je On použil pro pomoc ostatním!