pondělí 31. ledna 2011

USEKNI JE

Ježíš říká svým učedníkům: „Proto svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně“ (Matouš 18:8).

Ježíš začíná tento výrok slovem Proto, což znamená „ve světle toho“. Svůj výrok váže do celého kontextu lekce, kdy vyučuje o skutcích spojených s křížem. A tak, když zde říká: „Jestliže tě svádí tvá ruka nebo noha,“ hovoří o přestupku, který přináší kříž do tělesnosti.

Když Ježíš říká: „Vytrhni ji – usekni ji“, hovoří k židovským posluchačům nejprve o jejich důvěře v jejich vlastní dobré skutky. Ruka, noha a oko představují tělo – nástroj nezávislosti, kterým člověk jedná na své vlastní cestě a spoléhá se na svou vůli a lidské úsilí zbavit se hříšných svázaností. Kristus takovému člověku říká: „Tvé oko se zaměřilo na špatnou věc. Hledíš na své vlastní schopnosti a sílu. A proto své oko vyrvi. Musíš zbavit své tělo, mysl a srdce všech těchto zlých myšlenek. Zřekni se toho, chirurgicky to odstraň. Usekni veškerou naději, kdy Bohu nabízíš jakoukoli svou zásluhu či dobré skutky. Touha a hříchy musí být useknuty – ale ne tvou rukou. Je to práce Ducha svatého.

„Potom jednoduše běž do mé náruče. Pokoř se jako dítě, které přijímá mé vítězství na kříži. Odevzdej mi svůj život a buď na mně závislý. Kvůli mému dílu na Kalvárii již nepatříš sobě. Koupil jsem tě. Můj duch v tobě naplní mé požadavky na svatost.“

pátek 28. ledna 2011

NEMOHU K TOBĚ PROMLOUVAT , LEDAŽE ....!

Je smutné, že velké množství křesťanů nezná Boží hlas. Některým tak ubíhají měsíce, dokonce i roky, aniž by uvnitř zaslechli Pánova důvěrná slova. Ano, Bůh k nim kdysi promlouval. Ale v průběhu let se ve svých srdcích naučili umlčet Pánův hlas. Mnohé odradily všechny ty hlouposti věřících, kteří považují každé slovo, které jim přijde na mysl za boží. Takoví lidé se mohou sice chlubit: „Bůh mi řekl“, ale to, co oni opravdu slyší je jen jejich žádostivé tělo, které zaujímá tento hlas!

Pokud chceš v nadcházejících dnech poznat a slyšet Boží hlas, buď připraven nechat Pána mluvit nejdříve o očištění, teprve potom o nasměrování. Mnozí křesťané totiž touží po tom, aby jim Bůh řekl - jak si uchovat všechno co vydělali, jak zajistit svou rodinu a udržet nad vodou své podnikání nebo kariéru. Ale pravdou je, že než nás Bůh nasměruje v jakékoli z těchto oblastí, bude k nám nejprve promlouvat o svých přikázáních.

„Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé“ (Jan 15:17). Bůh k tobě bude nejprve promlouvat o tvém chování doma vůči manželce a dětem - o tvé vznětlivosti, zášti a neodpuštění. Ukáže na každičké skryté, utajené věci v tvém životě a s láskou ti řekne, „Chci být tvůj rádce, tvůj obhájce, tvůj průvodce, tvůj ochránce a chlebodárce. Chci s tebou kráčet skrze všechny zkoušky a útrapy. Chci ti prokazovat přízeň, žehnat ti a uchovávat tě v mém Duchu. Ale nejdřív ke mně musíš být upřímný ohledně svých ukrytých model ve svém srdci. Protože právě teď na nich lpíš, ale je potřeba, aby ses jich vzdal! Nemůžeme prostě spolu kráčet, dokud se neshodneme na přednostech tvého srdce!“

čtvrtek 27. ledna 2011

POZNAT BOŽÍ HLAS

Bůh chce, abychom věděli, že nehledě na to, jak těžké věci se nám mohou dít, On bude podpírat ty, kteří v Něho doufají – mocí svého tichého, jemného hlasu, tím, že bude denně mluvit k našemu vnitřnímu člověku.

Potvrdil to i prorok Izajáš: „Vydáte-li se doprava nebo doleva, vlastníma ušima za sebou uslyšíte: „To je ta cesta, jděte po ní.“ Musíš pochopit, že Izajáš přišel s tímto slovem k Izraeli v nejhorších časech. Národ byl souzen, v absolutní zkáze, vše se hroutilo. A tak Izajáš řekl Izraelským vůdcům, „Obraťte se nyní k Hospodinu! On vám chce dát slovo vedení – mluvit k vám, řkouce, „Jdi touto cestou, jdi tamtou cestou, zde je ta cesta...“ Ale oni nenaslouchali. Rozhodli se, že se obrátí k Egyptu, aby je zachránil! Mysleli si, že mohou spoléhat na egyptské válečné vozy, koně a zásoby, které jim dopomohou k úspěchu.

Bůh neseslal všechen svůj soud na Izael v tomto bodě. Raději se rozhodl trpělivě čekat, až každý plán vezme za své (dostane se na své dno). Řekl, „ Zatímco běhají kolem, aby naplánovali, jak přežít, já budu čekat. Chci jim ukázat svou milost navzdory jejich špatnosti!“ (volný překlad verše 18).

Zajisté, všechno selhalo a situace se pro národ ještě zhoršila. Nakonec, když všechny jejich plány vzaly za své, řekl Bůh lidu, „ Nyní mi dovolte převzít to do rukou! Otevřete uši, budu k vám mluvit. Znám cestu z toho ven a povedu vás. Chci vést každý váš pohyb, napravo i nalevo a zachránit vás. Povedu vás svým hlasem – budu k vám mluvit, říkat, co máte udělat až do poslední podrobnosti!“

Na čem záleží – co je zásadně důležité – je, že poznáš hlas svého Boha. On mluví tiše. Řekl to jasně, „Moje ovce slyší můj hlas.“ Ve světě je dnes spousta hlasů – hlasitých, domáhajícíh se slyšení. Ale je to ten tichý, jemný hlas Pána, který mohou poznat a slyšet všichni ti, kdo doufají v to, co Ježíš řekl.

středa 26. ledna 2011

KDO VYMYSLEL TENTO PLÁN ZÁCHRANY?

„Potom [Eliáš] dostal slovo Hospodinovo: „Odejdi odsud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít na protější straně Jordánu..“ (1. Královská 17:2-3).

Pohled na přicházející krizi musel být pro Eliáše úplně beznadějný. Ale Bůh zamýšlel špecifický záchranný plán pro svého věrného služebníka. Nařídil prorokovi: „Jdi na východ k Jordánu a tam najdeš malý prítok zvaný Kerít. Ten potok ti zajistí pitnou vodu a navíc, zajistil jsem pro tebe i jídlo, které ti denně budou přinášet mý kurýři – vrány.“

Jak by jen mohl nějaký člověk vymyslet takový plán záchrany? Jak by se jen mohlo Eliášovi zdát o tom, že bude poslán ke skrytému potoku, aby tam nalezl pitnou vodu, kdy v celé zemi bylo velké sucho? Jak by jen mohl pomyslet na denní zásobu chleba, přinášenou vránami, které jinak sní všechno, do čeho zaboří svůj zobák?

Pozdějí pro Eliáše nastaly horší časy, protože potok nakonec vyschl. Bůh však opět zakročil a dal prorokovi nové slovo nasměřování. „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam.

Hle,přikázal jsem jedné tamější vdově, aby tě živila“ (9.v.). Znova musím položit otázku: Jak by mohlo někoho napadnout, že by chudá voda, zahlcena depresí, mohla živit nějakého muže dny, týdny a měsíce? Pravdou je, že Bůh si pro svou slávu používá nejbezvýznamnějších věcí na tomto světě, kterými všichni opovrhují. Řekl Eliášovi: „Jestli k ní půjdeš a uděláš, co ti řeknu, přežiješ. Poslouchej mne, dbej na mou radu a zvládneš to!“

Tento důkaz je ohromující: Bůh, náš rádce a expert na záchranu, má detailný plán pro každé ze svých dětí, aby nám pomohl čelit těm nejhorším dobám!

úterý 25. ledna 2011

POKOJ S BOHEM

Ježíš zemřel na kříži, aby mi zařídil pokoj s Bohem – a nyní je v nebi, aby tento pokoj pro mne a ve mně udržoval. Pokoj, který máme s Bohem skrze Krista, odlišuje naši víru od všech ostatních náboženství.

Ve všech ostatních náboženstvích není nikdy uspokojena otázka hříchu. Nadvláda hříchu nemůže být jednoduše zničena. A tak tam nemůže být žádný pokoj: „Hospodin praví: Není pokoje pro ničemy!“ (Izajáš 48:22, B21). Ale my máme Boha, který poskytuje pokoj, když odpouští hřích. To je tím důvodem, proč Ježíš přišel na zem: přinést pokoj ustaranému a vyděšenému lidstvu.

Jak mi Ježíš poskytuje Boží pokoj? Činí tak třemi způsoby:

• Zaprvé, Kristova krev odstranila vinu mého hříchu. V tomto smyslu říká Pavel: „On sám je náš pokoj“ (Efezským 2:14, B21). Ježíš pro mne zajistil pokoj skrze svou krev.
• Zadruhé, Kristus udržuje můj pokoj a radost ve víře: „Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc“ (Římanům 15:13, B21).
• Zatřetí, Ježíš mi dává důvod se radovat z naděje věčné slávy: „Radujeme se nadějí Boží slávy“ (Římanům 5:2).

Stručně řečeno, pokoj je nepřítomnost strachu. A život beze strachu je životem plným pokoje.

Když Ježíš vystoupil do nebe, netěšil se jenom ze slávy, kterou mu Bůh udělil. Ne, šel k Otci, aby udržoval těžce získaný pokoj, který pro nás vydobyl na Kalvárii.

Náš Spasitel je právě teď živý a ve slávě. A je jak plně Bohem, tak je i plně člověkem s rukama, nohama, očima, vlasy. Též má na svých nohách a rukách jizvy po hřebech a ránu ve svém boku. Nikdy neodkládá svou lidskost; stále je člověkem ve slávě. A právě teď tento náš člověk na věčnosti pracuje, aby nás ujistil, že nikdy nebudeme okradeni o pokoj, který nám dal, když odcházel. Slouží jako náš velekněz a aktivně se podílí na udržování svého těla na zemi v plnosti svého pokoje. A až přijde opět, chce nás zastihnout v pokoji (2.Petr 3:14).

Když hřeším, je můj pokoj přerušen ve dvou oblastech. Zaprvé, mé svědomí je znepokojené a obviňuje mne a to právem. Ale zadruhé, satanova obviňování ve mne vyvolávají strach. Věřím, že toto jsou dvě primární oblasti, kde se Kristus za nás přimlouvá.

Zaprvé, můj velekněz nedovolí mému svědomí, aby mne vedlo do zajetí. Ani nedovolí satanovým obviněním proti mně, aby prošla bez námitek. Kristus je mým advokátem a s Otcem odstraňuje každé obvinění, které přichází z pekla. Co je to advokát? Je to prostě „můj přítel u soudu“. Pro křesťany je tento přítel u soudu také synem soudce. Navíc je naším bratrem. Ve skutečnosti máme zdědit spolu s ním soudcovství.

pondělí 24. ledna 2011

NÁŠ PŘÍMLUVCE

„Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval“ (Židům 7:25, B21).

Co je v Písmu myšleno tím, že se Ježíš za nás přimlouvá? Věřím, že toto téma je natolik hluboké, vznešené a za hranicí lidského chápání, že se třesu už při pouhé myšlence na ně.Bibličtí učenci mají na toto téma různé názory.

S modlitbou a důvěrou v ochranu Ducha svatého začínám chápat jen trošku z tohoto neuvěřitelného tématu. Nedávno jsem se modlil velmi prostě: „Pane, jak ovlivňuje tvé přimlouvání v nebi můj život? Tvé Slovo říká, že se objevuješ před Otcem, abys mne podpořil. Jaký to má význam pro mé denní chození s tebou?“

České slovo přímluva znamená „prosba, aby byl někdo podpořen“. To vypovídá o postavě, která zaujímá vaše místo před ostatními, aby podpořila váš případ. Když slyšíš tuto definici, představíš si Krista, který za tebe neustále prosí Boha a žádá o slitování, odpuštění, milost a požehnání? Jednoduše odmítám uvěřit, že milost musí být z našeho milujícího Boha „páčena“. Pokud se omezíme na tuto úzkou definici přímluvy, nikdy nepochopíme hlubší duchovní význam toho, co pro nás Kristus dělá.

Bible prohlašuje, že můj nebeský Otec zná mé potřeby předtím, než ho požádám. A často mi je poskytuje dokonce ještě předtím, než se pomodlím. A proto se mi zdá obtížné přijmout, že Boží vlastní Syn ho musí za cokoli prosit. Mimo to, Písmo říká, že Otec už pověřil svého Syna veškerými věcmi: „V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství“ (Koloským 2:9, B21).

Netvrdím, že vím všechno o Kristově přímluvě za nás. Ale věřím, že cokoli náš velekněz dělá, aby se za nás přimlouval, je velmi prosté. A věřím, že přímluva musí jednat s růstem jeho těla zde na zemi. On pracuje, aby vybavil každý kousek a každou část mocí a silou.

pátek 21. ledna 2011

BYLY TO HLUBINY PROPASTI, CO UČINILO DAVIDOVU MODLITBU INTEZIVNÍ

V zoufalství volal David: „Pane, slyš můj hlas: kéž jsou tvé uši pozorné k mým prosbám“ (Žalm 130:2).

Připadá mi to jako prosba umírajícího muže. David evidentně nepronášel „promyšlené modlitby“. Byl tváří k zemi – zlomený, zkroušený, kající se, úpěnlivý k Bohu z velké hloubky svého srdce, „Ó svatý Bože Jehovo, musíš slyšet mé volání! Já už nemohu dál. Můj hřích je stále přede mnou a klesám hloubš plný strachu a hrůzy. Prosím, Bože, měj se mnou slitování.“

David věděl, že jeho duše potřebuje uvolnění.Obrátil se na samotného Boha, aby toto osvobození nalezl. Došel k přesvědčení, „ Jsem v tak strašném stavu, že jenom Pán mi nyní může pomoci. Nemohu spoléhat na rádce, přátele, dokonce ani na rodinu. Moje jediná naděje je v modlitbě. Tak budu volat dnem i nocí, dokud Bůh nevyslyší moji prosbu!“

Už ses někdy ocitnul v takové beznaději jako David? Už ses někdy zamknul (zavřel) sám s Pánem, padl na tvář a volal k Němu? Mdlá, tichá, líná modlitba nevykoná nic. Pokud neotvíráš svoji duši (svoje srdce) Bohu, tak skutečně uzdravení nechceš – chceš pouze ven z té situace! David dosvědčuje: „Křičel jsem z neklidu svého srdce... a můj nářek není před Tebou skryt“ (Žalm 38:8-9).

Musíš volat hlasitě, jako volal David, „Pane, slyš mou prosbu! Neodejdu od Tebe, dokud neodpovíš!“

čtvrtek 20. ledna 2011

VÝCHOVA – JSEŠ MILOVÁN

Pokud jsi zrovna na dně kvůli hříchu, nebo pokud jsi přemožen kvůli Pánově holi na tvých zádech, přijmi povzbuzení. On tě vychovává, protože tě něžně miluje. Vychovává tě, neboť chce, abys měl před Ním bázeň – abys věděl, že se o tebe stará.

Co přesně znamená, mít Boží bázeň? Je to schopnost říct: Vím, že mne můj Otec miluje. Vím, že patřím navždy Jemu a On mne nikdy neopustí. Prožívá mou bolest pokaždé, kdy se trápím. Má se mnou trpělivost, když bojuji s nevírou. Je vždy připravený odpustit, když na Něj volám. Ale taktéž vím, že mi nedovolí, abychom pořád porušovala Jeho Slovo. Můj nebeský Otec mne neušetří, protože mne hluboce miluje.“ Výchova je pro nápravu.

To je smysl toho všeho. Bůh po nás chce přijetí Jeho odpuštění proto, abychom měli před Ním bázeň. „Ty jsi však plný odpuštění, aby tě lidé v úctě chovali“ (Žalmy 130:4). Když budeme k Bohu přistupovat s úctou, nebudeme Mu pouze poslušní. Budeme se snažit Jej potěšit, vyvolat úsměv na Jeho tváři. To je požehnaný výsledek svaté Boží bázně.

středa 19. ledna 2011

POUZE VÍROU

Boží odpuštění můžeme přijmout pouze vírou. Není možné k němu dospět rozumem. Kristův dar pro nás je tak hluboký, laskavý a tajuplný, že daleko přesahuje lidské chápání. Můžeme jasně vidět zákon, vztahující se na náš hřích. Můžeme prožívat odsouzení, strach a vinu kvůli našim proviněním. Ale náš nebeský Otec stojí s láskou při nás v každý čas a je připraven odpustit.

Kristova krev, láska Otce, Pánova touha prominout: všechny tyto věci poznáme pouze skrze víru. „Spravedlivý bude žít z víry“ (Galatským 3:11).

Možná si kladeš otázku: „Kolikrát mi Pán odpustí, když se budu oddávat tomu samému hříchu znovu a znovu?“ Můžeš si být jistý, že Jeho neuvěřitelné odpuštění je neomezené. Pokaždé, když zhřešíš, můžeš jít k Ježíši a najít vysvobození. Avšak Pánovo odpuštění není nemoudré nebo slepé. Je jisté, že náš nebeský Otec nám odpouští, ale v určitém bodu přichází Jeho výchova, abychom již dále nepokračovali ve hříchu. „Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává“ (Židům 12:6).

úterý 18. ledna 2011

DAVID BYL VYVEDEN Z HLUBIN, KDYŽ SI PŘIPOMÍNAL BOŽÍ ODPOUŠTĚJÍCÍ CHARAKTER

Po tom vším lkaní a volání k Hospodinu, skončil David prohlášením: „Ty jsi však plný odpuštění, aby tě lidé v úctě chovali“ (Žalm 130:4, B21). Duch svatý začal zaplavovat jeho duši připomínkami o Božím slitování a David si náhle znovu připomněl vše, co se naučil o Otcově odpouštějící a omilostňující povaze. „Ty jsi ale Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý“ (Nehemiáš 9:17, B21).

Brzy se David opět radoval a připomínal si: „Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají“ (Žalm 86:5, B21). „On ti všechny tvé viny odpouští…“ (103:3, B21). Je to jedno z ustavujících zaslíbení Nové Smlouvy. Jeremiáš prohlašuje: „Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích“ (Jeremiáš 31:34, B21). A Pavel v novém Zákoně dodává: „…odpustil nám všechny viny“ (Koloským 2:13, B21). Bůh nám slíbil své odpuštění, které platí pro každý hřích!

pondělí 17. ledna 2011

PŘÍLIŠ MNOHO KŘESŤANŮ SETRVÁVÁ DOLE V HLUBINÁCH A V NAPROSTÉ SKLÍČENOSTI

Pro mnohé věřící znamená konec, když se potopí na dno. Jsou natolik přemoženi svými selháními, že v sobě pěstují pocit nehodnosti. A postupem času se cítí být polapeni bez jakékoli vyhlídky na pomoc. Izajáš o těchto věřících napsal: „Ach ty ztrápená, vichrem zmítaná, útěchy zbavená…“ (Izajáš 54:11, B21).

Někteří se nakonec naštvou na Boha. Unavili se čekáním na jeho zásah, a tak vyčítavě volají: „Pane, kde jsi byl, když jsem tě potřeboval? Volal jsem k tobě o vysvobození, ale nikdy jsi mne nevyslyšel. Dělám všechno, o čem vím, že to dělat mám, a přece stále nejsem svobodný. Jsem vyčerpán pokáním a voláním, když nevidím žádnou změnu!“ Mnozí z těchto věřících se prostě přestanou namáhat a propadají své tělesnosti.

Jiní upadnou do duchovní apatie. Jsou přesvědčeni, že se o ně Bůh již nestará. Říkají si: „Má cesta je Hospodinu ukrytá, můj Bůh si nevšímá mých práv“ (Izajáš 40:27, B21). „Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník“ (Izajáš 49:14, B21).

Jiní se naopak přestanou zabývat svým selháním a pokoušejí se udržet v setrvávajícím stavu obviňování se. A právě to je vyvádí z míry a volají: „Naše přestupky a hříchy na nás doléhají a skomíráme kvůli nim. Jak bychom mohli žít?“ (Ezekiel 33:10, B21).

Ve skutečnosti pocit viny sám o sobě neznamená konec. Když nás ponižuje vina a litujeme svého hříchu, nemáme se těmto pocitům poddávat. Jsou určené k tomu, aby nás vedly ke skoncování s námi samými - a k vítězství kříže!

pátek 14. ledna 2011

JEHOVAH SHAMMAH - HOSPODIN JE TAM

Chcete-li být členem pravé Boží církve, musíte být známý pod jménem Jehovah Shammah-"Hospodin je tam" (Ezechiel 48:35). Ostatní o vás musí být schopni říct, "Je zřejmé, že Pán je s tímto člověkem. Pokaždé, když ho vidím, cítím přítomnost Ježíše. Jeho život skutečně odráží Boží slávu. "

Pokud budeme upřímní, musíme si přiznat, že sladkou Boží přítomnost mezi sebou navzájem moc často necítíme. Proč? Křesťané tráví svůj čas zapojeni v dobrých náboženských aktivitách - modlitebních skupinách, při studiu Bible, službou lidem na okraji společnosti - a to vše je velmi chvályhodné. Ale mnoho z těchto křesťanů nestráví téměř žádný čas službou Pánu, v tajné modlitební komůrce.

Boží přítomnost nelze padělat. A to platí jak pro život jedince, tak pro církevní společenství. Když mluvím o Boží přítomnosti, nemluvím o nějaké duchovní auře, která člověka mysticky obklopuje nebo která se objeví na bohoslužbě. Mluvím spíš o výsledku jednoduché, ale silné cesty víry. Ať už se projevuje v životě křesťana nebo v celém shromáždění, přiměje lidi vzít ji na vědomí. Říkají si: "Tato osoba byla s Ježíšem," nebo "Toto shromáždění opravdu věří tomu, co hlásá."

Na to, aby se vytvořila církev Jehovah Shammah, je potřeba mnohem víc než jeden spravedlivý pastor. Je k tomu potřeba spravedlivý, semknutý Boží lid. Pokud z bohoslužby přichází cizí člověk a říká: "Cítil jsem tam Ježíšovu přítomnost;" můžete si být jisti, že to není jen kvůli kázání a bohoslužbě. Je to proto, že spravedlivé společenství vstoupilo do Božího domu, a Pán slávy přebýval uprostřed nich.

čtvrtek 13. ledna 2011

JEHO JMÉNO JE ODPUŠTĚNÍ

Kdo je Bůh jaky ten, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává na svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdentsví. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti (Mi 7,18).

Jak je náš Pán odlišný od všech jiných bohů, kteří jsou na světě uctíváni? Samozřejmě, my víme, že náš Bůh je nade všemi ostatními bohy, odlišný ve všech směrech. Ale jasně víme o jednom směru, kde je Bůh odlišný od ostatních – tím je jeho jméno: Bůh, který odpouští. Písmo odhaluje našeho Pána jako toho, který odpouští, jediný Bůh, který má sílu odpustit hřích. „Kdo je Bůh jako ten, který snímá nepravost?“ (Mi 7,18).

Takovéto jméno Boha je nám potvrzováno v Písmu:

  • Nehemiáš prohlásil: „Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošijní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil.
  • Mojžíš žádal Boha o zjevení jeho slávy. Nebylo mu dovoleno vidět boží tvář, ale Pán odhalil svoji slávu Mojžíši skrze zjevení svého jména. Jaké bylo jméno Boží, které bylo zjeveno Mojžíši? „Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý a nejvíš milosrdný a věrný, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (Ex 34,6-7).
  • David nám dává stejný židovský popis Boha. Píše: „Neboť ty jsi , Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění, ke všem, kdo tě volají, jsi nejvíc milosrdný“ (Ž 86,5). David napsal tato slova ze své vlastní obtížné zkušenosti.

úterý 11. ledna 2011

PÁN, MŮJ PASTÝŘ

Všichni dobře známe 23. Žalm. Utěšující poselství - proslulé i mezi nevěřícími. Tento věhlasný Žalm byl napsán králem Davidem a nejslavnější pasáž je obsažena hned v úvodním verši: „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.“

Hebrejské slovo, které David použil v tomto verši naznačuje nedostatek. Jinými slovy David říká „nic mi neschází“. Když skloubíme tento výraz s první částí verše, David tak vyjadřuje: „Pán mě vede, pomáhá mi a vyživuje mě. A díky tomu mi nic neschází.“

V tomto krátkém verši odráží David charakter a přirozenost našeho Pána. Doslovný hebrejský výraz první části tohoto verše je Jehovah Rohi (vyslovujeme JE-HO-VA-RO'-EE), což znamená: „Pán, můj pastýř.“

Jehovah Rohi není jen nějaký laskavý a netečný pastýř. Není žádným najatým nádeníkem, který nám poskytne něco víc nad rámec potravy a vedení. Že by nás s výrokem – „tady je to co potřebujete. Jděte a vezměte si to.“ navedl přímo k travnatým pastvinám či bazénu s vodou. Nezavírá ale ani oči před našimi potřebami. Neběží na opačnou stranu, když slyší naše volání o pomoc a vidí nás v nesnázích. Zná totiž každou bolest, kterou zakoušíme, každou prolitou slzu, každičké prožité příkoří. On ví, kdy jsme příliš unaveni na to, abychom učinili další krok. Ví také, kolik můžeme ještě snést. Ale nejvíc ze všeho si je vědom, jak nás zachránit a přivést k místu uzdravení. Čas od času nás náš pastýř pronásleduje, uchopí nás a odnese do místo odpočinku. Neustále se snaží, abychom odpočívali a měli čas na uzdravení a obnovu.

Jehovah Rohi - Pán, náš pastýř – se nás snaží přimět, abychom jej následovali do jeho odpočinku, aby mohl být „Shekinah“ uprostřed nás. V Exodu 29:45 Pán říká: „Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem.“ „Shekinah“ - anglické hláskování hebrejského slova, které vyjadřuje „trvale přebývat v nás“. Neznamená to tedy ledajakou pomíjivou přítomnost, ale stálou blízkost, která nikdy neodejde. Stručně řečeno, Boží sláva není blednoucí otisk, který vymizí z našich srdcí jako neviditelný inkoust. Ne, je to něco, co Bůh trvale vyryl do našich duší. Je to jeho blízká a věčná přítomnost.

Jak nádherná představa: Náš pastýř nám nabízí, že přijde uprostřed naších strastí a depresí,
a usedne vedle nás. Slibuje obvázat naše rány a zpevnit naše bolavé a nemocné údy nebo jiné části těla.

A to je tou Boží zářivou slávou - nepomíjející a věčná přítomnost Pána. Velmi často ji zakoušíme uprostřed našich potíží. Náš velký pastýř nám říká: „Chci tě obnovit. A udělám to tak, že budu stále s tebou, projdu třeba i údolím a stínem smrti. Projdu s tebou skrze vše, co na tebe ďábel nachystá. Dokonce i když se pokusíš ode mě utéct, budu tě pronásledovat. A když tě dohoním, vezmu tě do náručí a přenesu tě zpět do mého odpočinku. Potom ti obvážu rány a vyléčím každou tvou nemoc.“

pondělí 10. ledna 2011

VŠE, CO POTŘEBUJE, JE TVOJE VÍRA

Bůh nechce tvůj domov, tvoje auto, tvůj nábytek, tvoje úspory, tvůj majetek. Vše, co chce, je tvoje víra – tvoje silná důvěra v jeho Slovo. A to může být právě to, co ostatní, duchovněji vypadající lidé postrádají. Jiný člověk se ti může zdát duchovnější než jsi ty. Ale právě tento člověk může skutečně bojovat, aby si udržel zdání spravedlnosti (vypadal spravedlivě). Avšak, když se Bůh na tebe dívá, prohlašuje, „Je to spravedlivý muž nebo žena.“ Proč? Přiznal sis svoji bezmocnost stát se spravedlivým. A věříš Pánu, že Ti dává jeho spravedlnost.

Pavel nám říká, že jsme považováni za spravedlivé v Božích očích ze stejného důvodu jako byl Abraham. „A proto mu to bylo počteno za spravedlnost. Že mu to bylo počteno za spravedlnost však není napsáno jen kvůli němu, ale také kvůli nám, věřícím v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše“ (Římanům 4:22-24).

Můžeš tvrdit, „ Já tomu věřím. Mám víru v Boha, který vzkřísil Ježíše.“ Avšak otázkou pro tebe zůstává, jestli věříš, že Pán může vzkřísit tvoje problematické manželství? Věříš, že může vzkřísit duchovně mrtvého příbuzného? Věříš, že Tě může vyvést z propasti vysilujícího zvyku? Věříš, že může smazat tvoji prokletou minulost a navrátit ti všechny ty roky, které škůdce sežral?

Když všechno vypadá beznadějně – když jsi v nějaké nemožné situaci, s žádnými rezervními zdroji, a žádnou nadějí před sebou – věříš, že Bůh bude tvůj „Jehovah zaopatřovatel“ hledící na tvé potřeby?

Věříš, že se zavázal dodržet sliby, které ti dal – a že dokonce kdyby jedno jeho slovo selhalo, nebesa by zmizela (rozplynula se) a vesmír zkolaboval?

čtvrtek 6. ledna 2011

NEJSME BEZ NADĚJE

My, kteří známe Kristovu spravedlnost, nemáme žít jako ti, kteří jsou bez naděje. Jsme požehnáni láskou a bázní Boží. A v nejhorších dobách, v těch nejtemnějších, je Boží vůlí, abychom získali jeho radost a potěšení. Dokonce i když vidíme, jak na nás dopadá odsouzení, máme zpívat, křičet a radovat se – ne proto, že přichází odsouzení, ale navzdory tomu.

Izajáš 51:11 začíná slovy A tak, což znamená „Ve světle toho, co jsem právě řekl.“ Co zde Bůh řekl? Připomněl svému lidu: „(Já) udělal cestu skrz mořské hlubiny, aby je vykoupení mohli překročit“ (Izajáš 51:10), což znamená: „Já jsme stále Hospodin, ten Starý Dnů, činitel zázraků. A má paže je stále silná, aby tě mohla vysvobodit.“

Co tedy chce Bůh od svého lidu? Co má Boží lid pochopit ve světle této pravdy? Všechno říká v jednom verši, Izajáš 51:11:

• „a tak ti, které vykoupil Hospodin, ať se navrátí a přijdou na Sion s prozpěvováním“. Jinými slovy: „Budu mít lid, který se ke mně navrátí s důvěrou, vírou a přesvědčením. Odhlédnou od toho, co je obklopuje. A budou opět radostně prozpěvovat.“
• „Veselé věčné ať jest na hlavě jejich.“ Radost, kterou zažije Boží lid, nebude záležitostí nedělního rána či týdne nebo měsíce. Potrvá roky, i v těžkých dobách, až do samého konce.
• „Radosti a veselí ať dojdou.“ Bůh si všímá věků a říká: „Budu mít lid, který bude obdařen radostí. Uchopí ji a bude ji vlastnit. Zmocní se radosti a bude jeho.“
• „Zármutek pak a úpění ať utekou.“ To neznamená, že skončí veškeré naše trápení. Znamená to, že naše důvěra v Pána nás povznese nad každou bolest či pokušení. Takové věci nás nebudou moci oloupit o naši radost a potěšení v Kristu.

úterý 4. ledna 2011

NEJVĚTŠÍ ZE VŠECH ZKOUŠEK

„Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily.“ (Exodus 14:21)

Izraelci měli před sebou cestu, která je měla zavést do bezpečí. V tomto rozhodujícím momentu, Bůh chtěl od svého lidu, aby se podíval na ty zdi a věřil, že On zadrží vody, dokud oni nedojdou v bezpečí na druhou stranu. Jednoduše řečeno, Bůh chtěl, aby jeho lid měl víru, která vyznává, že „On, který začal tento zázrak pro nás, jej i dokončí. Již nám dokázal, že je věrný.“

„Když se ohlížíme zpět, vidíme, že naše obavy byly zbytečné. Neměli jsme mít strach, když jsme viděli přicházet Egypťany. Bůh postavil nadpřirozenou zeď temnoty, aby nás chránil před nimi, takže jsme se neměli bát jejich hrozeb během noci. Po celou dobu, Bůh nás vedl zářícím světlem, zatímco naši nepřátelé byli oslepeni tmou. I náš strach z prudkého větru se ukázal jako nesmyslný, jelikož Bůh si jej použil, aby nám připravil cestu úniku.“

„Nyní vidíme, že Bůh touží jedině po tom, aby pro nás dělal dobré věci. Byli jsme svědky jeho moci a slávy při nás a teď jsme odhodláni dále již nežít ve strachu. Nezáleží nám na tom, jestli se ta voda vrátí na své místo. V životě i ve smrti, patříme Pánu.“

Byl na to důvod, že Bůh chtěl tento druh víry pro Izrael v této chvíli. Čekala je cesta divočinou. Měli vytrvat v nouzi, nebezpečí a trápení. Takže řekl: „Chci, aby můj lid věděl, že já pro ně vykonám pouze dobré věci. Nechci, aby se báli, že přijdou o život pokaždé, když se ocitnou v nebezpečí. Chci mít lid, který se nebojí smrti, protože ví, že jsem důvěryhodný v každé věci.“

Opravdový uctívač není ten, kdo tančí po dosažení vítězství. Není to osoba, která zpívá Bohu chvály, poté co nepřítel byl přemožen. To bylo, co udělali Izraelci. Když Bůh rozdělil Červené moře a oni dorazili na druhý břeh, zpívali a tančili, chválili Boha a vyvyšovali Jej za jeho velikost. Přesto, tři dny poté u Máry, ty samí lidé reptali s hořkostí proti Bohu. To nebyli praví uctívači – jejich chvála byla plytká!

Opravdový uctívač se naučil důvěřovat Bohu v bouři. Takový člověk neuctívá pouze svými slovy, nýbrž způsobem svého života. Jeho svět je neustále v pokoji, protože jeho důvěra v Boží věrnost je neotřesitelná. Nebojí se budoucnosti, protože již nemá strach ze smrti.

Gwen a já jsme viděli tuto neotřesitelnou víru v naší vnučce Tiffany, které bylo 12 let. Sedíc při její posteli během jejích posledních dnů, spatřili jsme v ní pokoj, který převyšoval naše chápání. Řekla mi: „Dědo, chci jít domů. Viděla jsem Ježíše a řekl mi, že chce, abych tam byla. Já už prostě tady nechci déle být.“ Z Tiffany vymizel veškerý strach ze smrti a z nouze.
Toto je odpočinek, který Bůh připravil pro svůj lid. Je to jistota, která – podobně jako Pavel a Tiffany – říká: „V životě nebo ve smrti, patřím Pánu.“ Toto je znak pravého uctívače.

Modlím se, aby všichni čitatelé této zprávy mohli říct uprostřed bouře: „Ano, ekonomika se možná zhroutí. Ano, možná budu pořád čelit temné, bouřlivé noci. Ale Bůh se mi dokázal jako věrný. Bez ohledu na to, co přichází, spočinu v jeho lásce ke mně.“

pondělí 3. ledna 2011

UDĚLEJ TŘI VĚCI

Bůh řekl Izraeli, aby uprostřed své zkoušky udělali tři věci: „Nebojte se. Stůjte tiše. Uzříte spasení Hospodinovo.“ Jeho volání k Izraeli bylo: „Já budu bojovat za vás. Vy máte prostě a jednoduše zachovat klid. Utište se a vložte všechno do mých rukou. Právě teď činím dílo v nadpřirozené oblasti. Všechno mám pod kontrolou. Tak nepodléhejte panice. Věřte, že já bojuji s ďáblem. Tahle bitva není vaše“ (viz. Exodus 14:13-14).

Brzy padl na tábor soumrak. To byl začátek temné a bouřlivé noci pro Izrael. Ale jednalo se také o začátek Božího nadpřirozeného díla. Hospodin seslal nádherného ochranného anděla, aby stál mezi jeho lidem a jejich nepřáteli. Věřím, že Bůh stále ještě posílá ochranné anděly, aby tábořili okolo všech, kdo ho milují a mají před ním bázeň (viz Žalm 34:7).

Pán také přesunul nadpřirozený mrak, který dal Izraeli, aby je vedl. Mrak se najednou přemístil zepředu tábora Izraelců dozadu, kde se tyčil před Egypťany jako černá zeď. Ale z druhé strany vyzařoval oblak nadpřirozené světlo, které Izraelcům poskytovalo po celou noc jasnou viditelnost (viz. Exodus 14:20).

Ačkoliv byla faraónova armáda v absolutní tmě, stále ještě mohli pozvedat své hlasy. A celou noc chrlili na Boží lid výhrůžky a lži. Izraelské stany se chvěly pod touto palbou lží po celou temnou noc. Ale nezáleželo na tom, jak hlasitě jim nepřítel vyhrožoval. Anděl byl na stráži a ochraňoval je. A Bůh dal svému lidu zaslíbení, že je provede skrze.

Drahý můj, jestliže jsi krví vykoupené Boží dítě, postavil Bůh mezi tebe a ďábla bojovného anděla. A přikazuje ti, právě tak jako řekl Izraeli: „Neboj se. Tiše stůj. Věř v mé spasení.“ Ďábel se ti může snažit našeptávat zlé výhrůžky. Ale nikdy tě nedokáže během tvé temné a bouřlivé noci zničit.

„Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem, který vanul celou noc“ (Exodus 14:21).

Bouře, kterou Hospodin způsobil byla tak silná, že začala rozdělovat mořské vlny: „Silný východní vítr vanul ……až se z moře stala souš a vody se rozestoupily“ (14:21).

Hebrejské slovo pro „vítr“ zde znamená „prudké vydechnutí.“ Jinými slovy, Hospodin vydechl a voda se rozestoupila ve stěny. Izraelské stanové příbytky se musely divoce třást, když táborem duly tyto mocné přívaly větru. Proč dopustil Bůh, aby prošli Izraelci touto strašnou nocí, když jediné slovo mohlo utišit tyto živly?

Muselo se jednat o hroznou bouři! A jak těžké období to asi bylo pro Izrael! Zeptám se, co zde asi měl Hospodin za lubem? Proč dopustil, že celou noc trvala tak strašná větrná smršť? Proč jen neřekl Mojžíšovi, aby se dotknul vody svým pláštěm, a nadpřirozeně nerozdělil vody? Jaký přijatelný důvod měl Bůh pro to, že dopustil, že se tato strašná noc uskutečnila.

Ale jeden důvod zde byl: Hospodin utvářel uctívače. Po celý čas pracoval, používal strašlivou bouři, aby pro svůj lid vytvořil cestu ven z krize. Izraelci to v tu chvíli ale nemohli vidět. Mnozí byli ukrytí ve svých stanech, ale ti, kdo vyšli ven, svědčili o nádherné přehlídce světel. Zažili také skvělou podívanou, kdy se vlny vršily do výše a mocné vodní hradby vytvářely suchou cestu skrze moře. Když to lidé uviděli, museli jásat: „Podívejte, Bůh použil vítr, aby pro nás vytvořil cestu. Chvála Hospodinu!“