pátek 30. září 2011

NEDŮVĚRA BRÁNÍ BLÍZKEMU VZTAHU S BOHEM

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11,6)

Ani všechny modlitby na světě vám nepřinesou nic dobrého, dokud k nim nepřidáte víru. Můžete se postit a modlit tři dny nebo tři týdny, ale bez víry a důvěry Boha nepotěšíte. Všechny hodiny na modlitbách, všechny vaše prosby ani všechna vaše přicházení k Němu vám nepřinesou nic, dokud se vaše srdce nezakotví ve víře.

„Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1,6-7)

Když strávíte s Bohem dvě hodiny, a přitom nevěříte, že vám odpoví, tak ho ty dvě hodiny zahanbujete. Možná se budete cítit dobře nebo svatě, ale ve skutečnosti ztrácíte čas. Dáváte Bohu dvě hodiny nedůvěry a pochybností.

Znám křesťany, kteří říkají, že se modlí denně, často pláčou před Pánem, ale přesto se nic neděje. Zůstávají zarmoucení a skleslí. Stále žijí v nepokoji a to všechno kvůli tomu, že uvedli do rozpaků Boha tím, že přišli do Jeho přítomnosti ne zcela přesvědčeni o tom, že On udělá, co slíbil.

„Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ (Marek 11,24)

„A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ (Matouš 21,22)

Mnozí křesťané žijí v duchovní bídě, protože se jim přihodilo něco, kvůli čemu pochybují o Boží lásce. Říkají: „Jak můžu důvěřovat Bohu, když nechápu, jak mohl dopustit, aby se mi stalo něco takového?“

Na to neexistuje lidská odpověď. Ale Bůh zná už od počátku konec a teprve v nebi pochopíme, proč dovolil, aby se nám staly některé těžké věci.

Věřím, že všechno, co potřebujeme pro teď vědět, je napsáno v Izajášovi: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ (Izajáš 49,15-16)

Bůh nám dal své slovo: „Jste mé děti. Jste vyryti v mé dlani, důvěřujte mi tedy!“

čtvrtek 29. září 2011

NEDŮVĚRA BRÁNÍ BLÍZKEMU VZTAHU S BOHEM

„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Židům 11,6)

Ani všechny modlitby na světě vám nepřinesou nic dobrého, dokud k nim nepřidáte víru. Můžete se postit a modlit tři dny nebo tři týdny, ale bez víry a důvěry Boha nepotěšíte. Všechny hodiny na modlitbách, všechny vaše prosby ani všechna vaše přicházení k Němu vám nepřinesou nic, dokud se vaše srdce nezakotví ve víře.

„Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1,6-7)

Když strávíte s Bohem dvě hodiny, a přitom nevěříte, že vám odpoví, tak ho ty dvě hodiny zahanbujete. Možná se budete cítit dobře nebo svatě, ale ve skutečnosti ztrácíte čas. Dáváte Bohu dvě hodiny nedůvěry a pochybností.

Znám křesťany, kteří říkají, že se modlí denně, často pláčou před Pánem, ale přesto se nic neděje. Zůstávají zarmoucení a skleslí. Stále žijí v nepokoji a to všechno kvůli tomu, že uvedli do rozpaků Boha tím, že přišli do Jeho přítomnosti ne zcela přesvědčeni o tom, že On udělá, co slíbil.

„Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ (Marek 11,24)

„A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ (Matouš 21,22)

Mnozí křesťané žijí v duchovní bídě, protože se jim přihodilo něco, kvůli čemu pochybují o Boží lásce. Říkají: „Jak můžu důvěřovat Bohu, když nechápu, jak mohl dopustit, aby se mi stalo něco takového?“

Na to neexistuje lidská odpověď. Ale Bůh zná už od počátku konec a teprve v nebi pochopíme, proč dovolil, aby se nám staly některé těžké věci.

Věřím, že všechno, co potřebujeme pro teď vědět, je napsáno v Izajášovi: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ (Izajáš 49,15-16)

Bůh nám dal své slovo: „Jste mé děti. Jste vyryti v mé dlani, důvěřujte mi tedy!“

středa 28. září 2011

KOŘEN VŠECH HŘÍCHŮ

Mohl bych vyjmenovat celý seznam hříchů, které věřící křesťané praktikují, ale žádný z nich by se ani zdaleka nepřiblížil tomu, o kterém chci mluvit. Kořenem všech hříchů, ten, který dává vzniknout všem ostatním, je hřích nevíry (bezbožnosti)!

Nemluvím o nevíře zatvrzelých hříšníků. Nevíra zvrhlíku, pochybovačů a ateistů vůbec Bohem nehne. Ne, to co Boha zlobí víc než cokoli jiného je nevíra a znepokojivé pochybnosti těch, kteří se nazývají Jeho jménem! Jeho děti říkající: „Patřím k Ježíši“ a přesto stále na pochybách, ve strachu a s nevírou ve svém srdci, Boha trápí více než kdokoli ostatní!

Hospodin bere hřích nevíry opravdu vážně! Juda varoval církev těmito slovy:„I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil.“ (Juda 1:5).

Juda připomíná věřícím Boží postoj vůči nevíře. Říká: „Připomínám vám absolutní Boží nenávist k bezbožnosti mezi těmi, kdo jsou spaseni. I když svůj lid zachránil, poté ty, co v něj nevěřili zahubil!“

Milovaní, věřím, že Bůh mě povolal k tomu, abych připomněl dnešní církvi to samé! „To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.“ (1. Korintským 10:11). Bůh již nechce zničit Svůj lid fyzicky, tak jako to učinil ve Starém Zákoně, ale Jeho postoj k dnešní nevíře je duchovní a stejně tak závažný.

Nevěra je stejně zničující dnes jako kdysi. Neproměníme se sice v solný sloup, ale stáváme se tvrdohlavými a zahořklými! Země se neotevře, aby nás spolkla, ale každodenní problémy, stres a těžkosti v rodině nás doslova pohlcují. Také oheň na nás nesestoupí, aby nás pohltil, ale náš duchovní život je zničen.

Mnozí z nás jsou vinni tímto prvotním hříchem a vůbec se toho nebojíme. Nebereme svou nevíru vážně. Ve skutečnosti žijeme tak, jako by Bůh nad tím přimhouřil oko. A přesto tento jediný hřích dokáže otevřít naše tělo i ducha jakémukoliv jinému hříchu, lidstvu poznanému.

úterý 27. září 2011

KDE JE MOUDROST?

Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá? Člověk netuší, kudy k ní; nenajde ji na zemi mezi živými. (Jób 28:12-13).
Moudrost,
Kdo ji může nalézt?
Kde?
Hloubka praví: „Není ve mně.“
Moře říká: „Není se mnou.“
Za zlato ji nepořídíš,
Ani za stříbro nevyměníš
Neboť její hodnota -
Nelze ji vyčíslit . . . drahé onyxy
Nebo . . . safíry.
Nelze ji vyměnit za šperky,
nemluvě o korálech či perlách,
Neboť hodnota moudrosti
Je nade všechny rubíny.
Odkud tedy přichází moudrost?
A rozumnost kde přebývá?
Bůh ví,
On poznal to místo.
Ten, který se dívá na celičkou zemi z nebe,
Ten, který váží hmotnost větru,
K lidem říká,
“Zakus
Báseň před Hospodinem —
Moudré je
Vzdálit se od zlého —
To je rozumnost.
Bázeň před Hospodinem je začátek
vší moudrosti.
Ten, který by měl moudrost,
Ať se v lásce
Bojí Hospodina
A vzdá se svých hříchů.”

pondělí 26. září 2011

ON OTEVŘE OKNA NEBES

Nový zákon je plný zaslíbení, která dokazují, že Bůh velice rád vyplňuje modlitby svého lidu.

Jeden z nejznámějších slibů je v Efezským 3:20. Všichni ho známe, ale jen málo z nás mu opravdu věří a žije podle toho. „Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme.“

Bůh může vyplnit naše modlitby, ale on pro nás chce udělat neskonale víc, než si vůbec dokážeme představit! Chce nám odpovědět ne podle našich malých proseb, ale podle svého bohatství a moci.

Bible nám říká, že Bůh nám často dává víc, než o co jsme prosili: „Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá.“ Lukáš 6:38

„Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha.“ 1. Korintským 2:9-10

„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.“ 2. Petrova 1:4
„(Doufejte)…v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme“ 1. Timoteovi 6:17
Bůh nás vlastně prosí, abychom žádali velké věci!

Rádi Ho nazýváme naším Králem, ale prosíme také o velké věci hodné královské velikosti? Král je zavázán starat se o své lidi a ti mu vzdávají čest tím, že k němu mají velké prosby a věří, že On má vše, co potřebují a hojně jim to poskytne. Milovaní, nemůžete říkat Bohu Král a potom ho obvinit, že nechal někoho v nedostatku!

Přivádíte Boha svými malými prosbami do rozpaků? „Jen mě v tom vyzkoušejte, praví Hospodin zástupů, zda vám nezotvírám nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání, že ho ani nepoberete.“ Malachiáš 3,10

pátek 23. září 2011

ÚPLNÉ VÍTĚZSTVÍ

„Amonci dokonce překročili Jordán, aby napadli také Judu, Benjamína a dům Efraimův. Na Izrael přišlo veliké soužení.“ (Soudců 10,9)

Amonci sloužili jako Boží nástroj na nápravu hříchů Izraele (viz. Soudců 10:6-8). A nyní jejich armáda pochodovala směrem k Izraeli! Boží lid byl bezradný a zkormoucený a začal vyznávat své hříchy: „Synové Izraele na to Hospodinu řekli: „Zhřešili jsme. Udělej s námi,
cokoli uznáš za dobré, ale vysvoboď nás, prosím, ještě tentokrát!“ (Soudcům 10:15)

Lid byl natolik pronásledován svým hříchem, že je nenapadalo prosit Boha o nic jiného, než aby ušetřil jejich životy. Jejich modlitba byla jedna z těch nejjednodušších: „Pane, vysvoboď nás ještě tentokrát! Nedopusť, aby nás nepřítel přemohl!“

Modlili se za jedno vítězství, ale Bůh měl na mysli víc a jeho odpověď mocně převýšila jejich prosby. Nejenom, že získali ochranu, ale zároveň si totálně podmanili Amonce!

„Jiftach vytáhl do boje proti Amoncům a Hospodin mu je vydal do rukou. Zpustošil dvacet měst od Aroeru směrem k Minítu až po Abel-keramim. Kvůli té hrozné porážce se tenkrát Amonci museli před syny Izraele pokořit.“ (Soudců 11:32-33)

Nejenom, že Bůh vysvobodil Izrael, ale taktéž jim dal odvahu a pokyny zvítězit nad Amoncema. Podmanili si je a již nikdy víc jim nezpůsobili potíže! Bylo to totální vítězství!

Bůh i dnes chce odpovídat na modlitby svého lidu stejným způsobem! Mnoho křesťanů se modlí: „Pane, dej mi vítězství v tomto boji.“ Ale Pán odpovídá: „Dám ti, oč žádáš, ale mám pro tebe připraveno i mnohem více. Chci pokořit tvého nepřítele, ale ne pouze v tomto jednom boji. Chci, abys měl totální vítězství!“

Milovaní, on vám chce dát moc nejenom k překonání, ale k podmanění si nepřítele! Chce, abyste byli více, než jenom vítězové nad hříchem; abyste nejenom měli život, ale měli jej v hojnosti. Chce vám dát nevyslovitelnou radost, plnou slávy a osvobodit vás od strachu ne na pouhý den, týden nebo měsíc, nýbrž na celý váš život!

čtvrtek 22. září 2011

BŮH VÍCENEŽ JEN ODPOVÍDÁ NA MODLITBY!

Jednou z nejčastěji zmiňovaných frází v církvi je: „Bůh odpovídá na modlitby!” Ale je to jen z půli pravda. Celou pravdou je, že Bůh mnohonásobně odpovídá na naše modlitby!

Ozeáš prorokoval Izraeli: „I když jste zhřešili, stále jste Božím lidem” (viz Ozeáš 14:2). „Vraťte se k Hospodinu a vezměte s sebou slova modlitby: „Odpusť nám všechnu naši vinu a laskavě nás přijmi.“ Ozeáš 14:3.

Modlitba Izraele byla jednoduchá. Vše oč Boha žádali bylo, aby je zbavil hříchu a laskavě je přijal: „Pane, měj slitování! Očisti nás a přijmi zpět do své přízně.” Hospodin je nejen očistil a přijal milostivě nazpět, ale navíc přidal i požehnání, jaké si sami ani nedovedli představit!

„Uzdravím jejich odvrácení, milerád je budu milovat; můj hněv se od nich odvrátí. Stanu se Izraeli rosou a rozkvete jako lilie. Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu, jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová. V jeho stínu se lidé znovu zabydlí a vyraší jako obilí. Jak vinná réva rozkvetou a získají si slávu, jako má víno z Libanonu.“ (Ozeáš 14:5-8).

Nebeskou rosou (14:5) je Pánova přítomnost. Až do ony chvíle zažívali období sucha a všechno umíralo, neboť Boží přízeň jim byla odejmuta. Ale teď kvůli opravdovému pokání a vroucí modlitbě Bůh vzkázal, že nechá vytrysknout život všude okolo. Nejenže bude Izraeli odpuštěno, ale bude také oživen! Aby mohli zapustit kořeny, rozrůstat se a vzkvétat!
Jediné o co prosili byla milost, odpuštění a přijetí. Namísto toho Bůh otevřel svá nebeská okna a vylil na ně požehnání, o jakém se jim ani nesnilo! Bůh štědře odpovídá na naše modlitby!

Bůh učinil to samé i pro tebe! Když jsi prosil o odpuštění, vše oč jsi žádal Boha bylo čisté srdce, odpuštění a pokoj. Podívejme se jak ti štědře odpověděl: dal ti hladovějící srdce — větší žízeň po Ježíši! Dal ti oči k vidění a uši k slyšení. Chránil tě před běsnícím ďáblem a tvou duši zaplavil nadějí, radostí a potěšením!

Žádal jsi jen o to, abys byl spasen a očištěn, ale Bůh na tebe vylil požehnání za požehnáním! Mnohonásobně odpověděl na tvou modlitbu!

středa 21. září 2011

JÁKOB BOJOVAL S BOHEM

Jedna z nejdůležitějších věcí, které se můžeme naučit, je, že nikdy nebojujeme s lidmi. Nezápasíme se spolupracovníky, sousedy nebo s našimi nevěřícími nejbližšími – ale s Bohem!

Když si vyřešíte věci s Bohem, urovná se i všechno ostatní. Stojíme-li před ním, pokropeni Kristovou krví, očištěni od hříchů a na modlitbách, tak ani všichni démoni pekla nemohou zabránit tomu, co chce Bůh dělat! On chce, abychom byli takto svatí.

Ozeáš řekl: „Též s Judou povede Hospodin spor.“ (Ozeáš 12,3) Kvůli čemu má Bůh spor se svou církví? Pro její duchovní lenost! Chceme zázraky, požehnání a vysvobození, aniž bychom museli sami vyvinout nějaké úsilí!

Kdo z křesťanů se v dnešní době celou noc modlí, zápasí, bojuje, pláče a volá k Bohu tak, jako to dělal Jákob? Kdo chce tak moc být svatý, čistý a podobný Kristu, že je ochotný zavřít se někde sám s Bohem, dokud toho nedosáhne? Kdo touží tolik potěšit Boha, že chce být zoufale osvobozen od všech zvyků a žádostí – a pláče, zápasí a bojuje s Bohem tak dlouho, dokud On nezlomí všechna pouta?

Ozeáš řekl Izraeli: „Chcete jen blahobyt a bezpečnost! Nejste ochotni se za něco postavit. Chcete žít ke svému potěšení, ne k Božímu!“

Jákob byl bojovníkem od narození. Zvítězil silou (viz Genesis 32,29 ) a stejně musíme i vy a já! Máme Jeho sílu, ale nepoužíváme ji! „a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti“ (Koloským 1,11)

„Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru.“ (Efezským 3,16)
Křesťané neuvidí, co má Bůh pro svou církev připraveno, dokud Ho nebudou opravdu hledat. „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jakub 5,16)

Bůh chce, abyste se mu vydali, protože vás miluje! Říká: „Tady to je. Jestli to chcete, přijďte a vezměte si to!“ Chce z vás udělat silné vojáky pro svou armádu.

úterý 20. září 2011

BŮH JE SE MNOU

„K Bohu nejvyššímu zní mé volání, on se mnou dokoná své záměry“ (Žalm 57:2)

Věřím v Boha,
který může uchránit mé nohy od pádu
a zachovat mě v každém neštěstí.
Když mám obavy, budu doufat v Něho.
On uchrání mou duši v pokoji
v bitvě vedené proti mně.

Budu volat k Bohu
a on mne zachrání.
On posbírá mé slzy
a zaznamená každý můj krok.
Když k němu budu volat,
moji nepřátelé budou obráceni zpět.
Protože Bůh za mě zápas dokončí.
V něho doufám.
Něbudu se bát toho, co mi může učinit člověk,
moje srdce je pevné.
Budu zpívat a vzdávat chválu;
moje duše najde spočinutí.

On mne pronese ohněm a vodou
do vytouženého nebe.
On nechá svou tvář, aby zářila na mne
a denně budu užívat užitek v Něm.
Neskryje svou tvár,
ale rychle mě vyslyší.
Nikdy mě neuvede do zmatku,
neboť mi dal přikázání, aby mě ochránil
- protože bojuje za mě.

pondělí 19. září 2011

JÁKOB BYL V KRIZI – OPĚT!

Jákob byl opět v hrozné krizi a nevěděl, co udělat. Bible říká: „Potom Bůh Jákobovi řekl: ´Vstaň a vydej se vzhůru do Bet-elu. Bydli tam´... Jákob tedy řekl své rodině a všem, kdo byli s ním: ...´Vstaňme a pojďme vzhůru do Bet-elu. Tam postavím oltář Bohu, jenž mě vyslyšel v den mé úzkosti a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.´“ (Genesis 35:1-3)

Bethel je místo, kam můžeme jít v čase úzkosti. Lekce pro Izrael a také dnes pro nás zní: Kdykoliv byl Jákob v nebezpečí nebo uprostřed problémů, kdy věci vypadali zlověstně a beznadějně, on věděl kam jít a co udělat!

Bůh tím říkal Jákobovi: „Víš, kde k tobě mluvím, kde uslyšíš můj hlas. Vrať se do Bethelu! Jdi k oltáři, kde jsem se s tebou potkal. Vzdej mi úctu a očisti svůj dom od modlářství!“

Jákob vyzval svou rodinu, aby přinesli všechny své modly, které pak zakopal pod dubem. Poté vedl svou rodinu do Bételu a postavil tam oltář Bohu. Bůh mu opět řekl: „Jsem s tebou.“ (viz. Genesis 35:9-13) Písmo říká: „Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledováni.“ (35:5) Okolní města se bála Jákoba – té malé Židovské rodiny, protože Bůh v nich vyvolal hrůzu!

Hospodin je pořád Bůh Bételu! Říká nám: „Jdi do Bételu, protože se tam s tebou potkám! Pokaždé, když se dostaneš do problémů nebo do úzkostí, poběž k oltáři! Volej na mne a ztiš se přede mnou!“ On na nás čeká, že za Ním přijdeme do skryté modlitební komůrky!

Jákob věděl, kam jít, aby od Boha dostal jasné slovo! Šel do Bételu, k oltáři. Já věřím, že Bůh k nám mluví; věřím, že nám dává slova. Ale dochází k tomu pouze na kolenou! To je místo setkání s Bohem!

Bůh tě dnes vyzývá, aby ses přestal dívat na okolnosti. Nesuď nic dle svého aktuálního stavu. Nesnaž se to vše vyřešit. Nenech se přemoct strachem. Bůh se s tebou setká v modlitbě!

pátek 16. září 2011

NEPŘIPRAVENI K BOJI!

Představte si, že si trenér boxu vybere z izolovaného výcvikového klubu zápasníka a stráví celou tréninkovou sezónu tím, že ho povzbuzuje k velkému zápasu. Říká mu: „Budu s tebou hned u ringu, nikdy tě neopustím. Tady je seznam velkých boxerů z historie, tak si nastuduj každý jejich pohyb. Nemusíš se trápit náročnými tréninky. Řekl jsem ti, že vyhraješ a mé slovo je vše, co potřebuješ. Dám ti pár schémat, ze kterých vyčteš, jak porazit hrozného protivníka, až vkročíš do ringu.“

Co je tohle za trenéra? Naprostý blázen! Co by udělal dobrý kouč? Nechal by svého svěřence trénovat v ringu s tím nejlepším boxerem, jakého by našel!

Milovaní, kolik křesťanů sama sebe nazývá vojáky, aniž by někdy byli testováni nebo trénováni? Hodně v našem národě slýcháme o spoustě modlitebních bojovnících. Ale smutnou pravdou je, že drtivá většina z nich nikdy nebyla v bitvě! Neprošli tréninkem a nejsou připraveni bojovat!

Nedávno jsem se ptal Pána, proč mnoho opravdových věřících prochází prochází těžkými časy. „Proč tak hluboké utrpení?“ ptal jsem se, „proč je jich tolik zkoušeno až na hranice sil?“

Bůh ví, že v poslední hodině války bude satan vypuštěn na zem. Proto Pán potřebuje dobře trénované vojáky, kteří přemohou všechny síly pekla. Právě teď rychle pracuje se svými zbylými věrnými – je to takzvaný krizový trénink.

Tito trpící, těžce zkoušení svatí se stanou vůdci Jeho armády posledních dnů. Pán jim dá bojovného Svatého Ducha a postaví dopředu vojáky, kteří jsou trénovaní a prozkoušení, protože zápasili s Bohem. Čím více trpí a čím větší jsou zkoušky, tím větší práci pro ně Pán má!
Tento druh tréninku vyžaduje fyzický i duchovní trénink. Jákob se pustil do bitvy celým tělem a všemi lidskými schopnostmi. Povstal v něm bojovný duch a Písmo svaté říká: „Jako muž potom s Bohem zápasil.“ (Ozeáš 12,4)

Tento verš má velký význam pro ty, kteří chtějí zvítězit. Říká, že Jákob bojoval mužně. Milovaní, chcete-li v těchto posledních dnech vítězně obstát, budete do toho muset dát všechny své síly!

čtvrtek 15. září 2011

V BOJOVNÉ NÁLADĚ

Z matčina lůna vyšel první Ezau – dítě bylo porostlé chlupy (jeho jméno znamená „chlupáč“). Ale jeho dvojče Jákob se ho chytil za patu ještě v děloze. Pro porodní bábu to musel být veliký šok, když uviděla, jak malá ručka svírá Ezaovu patu!

„Už v lůně chytal svého bratra za paty, jako muž potom s Bohem zápasil. Zápasil s andělem a zvítězil; s pláčem u něj tehdy o milost žadonil. Našel jej v Bet-elu a tam s ním promluvil.“ (Ozeáš 12:4-5).

V této kraťoučké pasáži o Jákobovi, prorok Ozeáš shrnuje, jak s Boží pomocí překonat překážky a zvítězit!

Ozeášovo poselství nám ukazuje: „Jednalo se o muže, lačnícím po Bohu, hladovějícím po všem, co pro něj Bůh měl!“ Jákob vyšel z matčina lůna v bojovné náladě, toužící po Božím požehnání! Toto dítě mělo něco jako Boží instinkt. Jakoby říkalo: „Bratře, pokud ty nechceš plnost Boží, tak já ano. Jdi mi z cesty! Nezůstanu pozadu před Božím požehnání!“

Celoživotní Jákobova touha po prvorozenství a požehnání představuje veškerá požehnání, která máme v Kristu Ježíši! Jákob neusiloval ani o dvojnásobný podíl na otcově bohatství nebo zaslíbený pozemek. Ne, Jákob chtěl něco víc. Toužil po Božím požehnání, aby měl své místo v Mesiášově rodokmenu! A také chtěl kněžské požehnání. Neznamenalo to jen stát se kněžím svého rodu, ale také výsadu moci žehnat ostatním!

Tuto výsadu kněžské služby vidíme ve 27. kapitole knihy Genesis, kdy Izák položil své ruce na Jákoba a požehnal mu: „. . . abys mi proto s chutí požehnal.“ (Genesis 27:19). Nechat na sebe položit Boží ruce znamenalo vysokou čest a poctu.

Milovaní, od věřících se v těchto posledních dnech požaduje následující! Bůh chce pozvednout ty, kteří nehledí jen na sebe a svůj život – jak koupit dům nebo řídit pěkné auto. Hledá ty, kteří jsou hladoví po Božím požehnání, ne aby toho využili ve svůj prospěch, ale aby si je On použil pro pomoc ostatním!

středa 14. září 2011

ČERSTVÁ MOC POMAZÁNÍ

Bůh dopouští Tvou zkoušku, neboť chce, abys byl schopen vzdorovat ďáblu. To neznamená, že už nikdy víc nebudeš zkoušen, nýbrž že již budeš trénovaný obstát! Je to součástí procesu, během nějž tě Bůh připravuje na větší službu, větší pomazání a činí tě více užitečným pro své království.

Taktéž, Bůh tě chce posílit proti lstem ďábla. On ustanovuje tělo věřících, kteří se potkali s ďáblem, byli proti němu posíleni, znají jeho metody a nemají před ním strach! Bůh říká: „Jakmile pochopíš, proč tímto procházíš, získáš zpět celé území, jejž jsi ztratil. Budeš to mít opět pod kontrolou – skrze moc Ducha Svatého!“

Jakmile Eliášova zkouška skončila (viz. 1. Královská 19), už se nikdy víc nesnažil utíkat. Poté již věděl, kam směřuje a jeho duchu se dostalo ujištění. Víš, Bůh se jej chystal poslat k národům, aby ustanovil krále, vůdce a proroky!

Bůh mu řekl: „Vrať se, odkud jsi přišel... Až tam dojdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Pak pomažeš Jehua... za krále nad Izraelem a Elíšu... pomažeš za proroka místo sebe.“ (1. Královská 19:15-16) Eliášovi se dostalo čerstvé moci pomazání. Měl to opět pod kontrolou!

„Eliáš tedy odešel…“ (verš 19) Vyšel z jeskyně, aby činil Boží vůli. Nemusel ronit mnoho slz. Ne, on jednoduše slyšel Slovo Boží!

Milovaní, ďábel vás bude snažit držet ve strachu. Ale musíte se toho zbavit vírou! Řekněte si: „Není se mnou konec. Bůh mi dá nové pomazání z nebe – On si mne použije!“

Věříš tomu, že Bůh s tebou ještě počítá – že tě připravuje pro lepší věci? Chce k tobě mluvit ve tvé jeskyni sklíčenosti. Chce ti říct, co udělat a kam jít – chce tě odsud vyvést!

Tak povstaň ze svého zoufalství a zbav se pouta strachu a deprese! Odejdi ze své jeskyně. Zjistíš, že ve chvíli, kdy se postavíš a budeš vycházet, vylije se na tebe pomazání!

úterý 13. září 2011

JAZYK REVOLUCE

„Unáhlené řeči bodají jako meče, ale jazyk moudrých je jako lék.“ (Přísloví 12:18)

Revoluce mluví velkými a nadýchanými slovy.
Jako bodání meče,
Oni kirtizují svými jazyky
zavedený řád dne.
Zlý člověk vyhrabává zlo
a na jeho rtech je hořící oheň.
Neuhasitelný oheň pekla.
Ale podlý člověk bude chycen do pasti
prohřešky svých vlastních rtů.
Kdo drží svá ústa (na uzdě),
udržuje svůj život,
ale kdo otvírá svá ústa dokořán,
sklidí zkázku.
Neboť spravedliví nenávidí lež na rtech
a jazyk, který nepřináší uzdravení.
Světlo zlostníka zhasne
a jeho ústa zavřena;
neboť zlý jazyk
bude svžen
a jazyk moudrých
bude vyslán ku zdraví.

pondělí 12. září 2011

SÍLA A MOC ČISTÉHO BEZÚHONÉHO ŽIVOTA

Když nastavíš své srdce, aby bylo bezúhonné před Bohem – budeš žít způsobem, který těší a líbí se Pánu – budou ti, kteří přišli o přízeň a požehnání od Boha, tebou pohrdat a bát se tě. Vlažní křesťané a ti, kteří stále dělají kompromisy, bude způsob tvého života velmi znepokojovat a odpuzovat!

Živě můžeme tento příklad vidět v knize 1. Samuelova: „Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil.. . . . David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním. Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu.“ (1. Samuel 18:12-15).

Davidovo bezúhonné chování zasáhlo Saulovo srdce bázní! Kdykoli byl Saul v Davidově blízkosti, vzpomněl si na dobu, kdy se těšil Boží přízni a velké úctě svého lidu. Ale neposlušnost, závist, pýcha a tvrdohlavost stáli Saula poslední zbytky moci od Boha. A také jej to obralo o veškerou úctu svého lidu.

Nyní musel Saul čelit tváří v tvář mladšímu muži - méně zkušenému, pravděpodobně i méně výřečnému, ale muži, který vyzařoval sílu a bezúhonnost svatosti. Měl čisté srdce, byl plný Ducha Svatého a Saul z něho měl strach!

A věz, že se nejednalo o žádného modlářského pohana, který by se bál Davida. Ne, Saul byl muž, který zakoušel sílu Ducha svatého! On býval Boží pomazaný a od Boha vyvolený mocný muž!

David jednoduše žil počestný život a Bůh na něj vyléval svou přízeň! „Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.“ (1. Samuel 18:16).

Saul nechtěl pobývat v Davidově blízkosti. Písmo říká: „Proto se ho Saul zbavil“ (1. Samuel 18:13). Je smutné, že Saul představuje dnešní kompromitující církev, křesťany, dělají kompromisy a ztratili pomazání od Boha. On je typ věřícího, který byl kdysi plný Ducha svatého, pokřtěný, zapálený pro Boha. Ale díky své neposlušnosti, pýše a chtíči byli okradeni o všechno, co kdysi od Boha měli a znali.

Pro křesťana, který dělá kompromisy není nic děsivějšího než svatý bezúhonný život. A čím více se bude tvůj život připodobňovat Pánově vůlí a Jeho Svatostí, tím více budeš odpudivý pro odpadlé věřící.

pátek 9. září 2011

ŽIVOT V BOŽÍ MILOSTI

Bůh slibuje svou úžasnou přízeň těm, kdo v něj věří a jsou bez úhony. "Nezapomeň . . láska a věrnost ať tě neopouští, připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce! Přízně a uznání tehdy dojdeš před zrakem lidí i před Bohem" (Přísloví 3:1-4). Bůh tedy říká, že pokud se budete snažit být před Bohem nevinní, budete přebývat v Jeho milosti a on ve vás nalezne zalíbení.

To ale není všechno. Boží přízeň v sobě obsahuje i moc! Pavel řekl: "Neboť naše evangelium k nám nepřišlo je ve slově, ale také v moci, v Duchu svatém a v plné jistotě" (1.list Tesalonickým 1:5). Jeho přízeň přináší všemu, co říkáte a děláte, moc Ducha svatého. Vaše slova nebudou klesat k zemi, protože budou mít sílu Ducha svatého.

Pavel řekl, že slova, která jsou posilněna Duchem svatým, přináší veliké výsledky: "A vy jste následovali náš i Pánův příklad; přes mnohá soužení jste přijali Slovo s radostí Ducha Svatého" (1:6).

Proč byla Pavlova slova tak mocná, tak účinná? Protože, jak říká, "[jste] se stali vzorem pro všechny věřící "(verš 7). Nebylo to Pavlovo kázání, ani jeho modlení, co získavalo lidi pro Pána.Byl to jeho příkladný život! Bůh našel v Pavlovi čisté srdce, takové, které mohl obdařit silou Ducha svatého!

Boží přízeň také přináší velkou úctu mezi lidmi. O Davidovi je psáno: "David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst" (1 Samuel 18:30).

Muž, který chrání Ježíšovo jméno tím, že žije před ostatními svatým životem, dostane před nimi od Hospodina dobré jméno.

Někteří křesťané říkají: "Nezajímá mě mé jméno. Nestarám se o to, co si o mně lidé myslí. Chci být neznámý, nikdo. Ať má Hospodin všechnu slávu." Možná to zní skromné, ale podle Písma: "Jméno je cennější než spousta peněz, nad stříbro a zlato je být oblíben" (Přísloví 22,1). Bůh dává spravedlivým dobré jméno, aby Ho tím mohli oslavovat v ještě větší míře!

čtvrtek 8. září 2011

CO JE TO NEVINNÝ ŽIVOT?

Toto je chování nevinného křesťana podle apoštola Pavla:

1. Být nevinný znamená vyvarovat se podvodu jakéhokoli druhu. „Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést.“ (1 Te 2,3) Nevinný křesťan je bez jakkéhokoli podvodu v srdci. Pavel řekl: „Nebyl jsem podvodník, nekázal jsem vám jednu věc a přitom žil jinak. Mé chování bylo otevřenou knihou.

2. Být nevinný znamená nedotýkat se ničeho nečistého. „Naše poselství nepochází …z ničeho nejasného“ (1 Te 2,3) Pavel zde klade důraz na smyslnost a chtíč. Říká: „Žádné nečisté slovo nevyšlo z mých úst. Moje slova byla čistá, vycházející z čistého srdce.“ Pavel měl své tělo pod kontrolou. Žádné tělesné vášně ho neovládly – žádný duch touhy nebo smiltsva neposedl jeho mysl. Byl svobodným člověkem.

Věřící, který vypráví sprosté vtipy, má sexuální narážky či pokoukává po ostatních, je někdo, kdo ještě nebyl očištěn. Bůh říká: „Pokud chcete přede Mě předstoupit jako nevinní, musíte mít čisté uši, čisté srdce a čistý jazyk!“

3. Být nevinný znamená být bez omylu. „Naše poselství nepochází z omylu“ (1 Te 2,3)

Křeťan bez omylu nebo lsti se nesnaží být chytrý, mazaný ani nemanipuluje s lidmi. Nemá žádné skryté agendy, je totálně otevřený a čestný. Pavel řekl: „Nemanipuloval jsem tebou k Božímu království, ani jsem nepoužil chytrá slova nebo ti „hrál na city. Předložil jsem ti evangelium přímo.“

Pavel nikdy s nikým nehrál nekalou hru. Nikdy nepoužil psychologie, aby lidi získal. Řekl: „Ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví jako když matka chová své děti.“

Ale když přišel hřích, pokáral je hromem z nebe. Neměl touhu ani potřebu po uznání, ale miloval lidi z celého srdce. „Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek. Také jsme nehledali slávu u lidí - ani u vás, ani u jiných“ (1 Te 2,5-6)

Pavel měl vždy na paměti, že Bůh jej vidí a zkoumá jeho úmysly. Zdržel se zlého „v každé podobě“ (1 Te 5,22) a žil tak, jakoby měl Ježíš přijít v této hodině.

středa 7. září 2011

MOC BEZÚHONNÉHO ŽIVOTA

„Vy i Bůh jste svědkové, že jsme s vámi věřícími jednali zbožně, spravedlivě a bezúhonně.“ (1. Tesalonickým 2:10)

Jak mocné tvrzení – vzývat Boha jako svědka vaší svatosti! Přesto, Pavel se bez ústupků chválil před věřícími v Tesalonice: „Moji spolupracovníci a já jsme žili bezúhonně před vámi a před Bohem. Naše jednání bylo spravedlivé a čisté. Bůh i vy jste svědkové naší svatosti.“

Pavel byl efektivní kazatel a znal tajemství efektivního přivádění lidí k Bohu. Mohl si směle stoupnout před každou živou duši a svědčit: „Denně žiji před zrakem svatého Boha. Kráčím vždy s vědomím, že na mne upírá svůj svatý pohled. A vy všichni jste svědkové, že žiji svatý život!“

Apoštol toužil po tom, aby každý věřící přiváděl lidi k Bohu se stejnou mocí. Modlil se dnem i nocí za to, aby všechny Boží děti byli před Bohem svatí a bezúhonní: „Kéž Bůh, náš Otec, posílí vaše srdce ve svatosti, abyste před ním byli bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.“ (1. Tesalonickým 3:13)

Bohatý mládenec, který přišel za Ježíšem, žil dobrým životem od svého mládí a tím si získal zalíbení a rešpekt u Ježíše (viz. Matouš 19:16-20). Ale něco mu chybělo a na té jedné věci záleží nejvíce! Milovaní, neřídíte-li se tímto principem ve všem, co říkáte a děláte, nemůžete být bez úhony před Bohem a před lidmi: „Tak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno ve vás.“ (2. Tesalonickým 1:12)

Toto byla Pavlova motivace žít bezúhonný život: Žárlivě střežil slávu a jméno Ježíše! Věděl, že všechno musí postavit na tomto základě, protože veškerá lidská dobrota je jako špinavé hadry! Bezúhonný život je charakterizován stravující touhou přinést slávu jménu Ježíše u všech lidí.

pondělí 5. září 2011

PROČ BŮH VYSLYŠEL DAVIDOVU MODLITBU!

David nám vysvětluje, proč Bůh vyslyšel jeho modlitbu: „Učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil“ (Žalm 18:20).

Oblíbit si zde znamená „mít potěšení nebo radost.“ David říkal: „Činím Bohu potěšení. Ubránil mě jen proto, že má ve mně potěšení!“ Milovaní, Bůh má rovněž potěšení ve vás a ve mně!

Víte, že my, kdo důvěřujeme Hospodinu, jsme jeho svatým Sionem, jeho svatým pozůstatkem. Pozůstatek znamená „ty, kdo vzývají Pána z čistého srdce.“ Jsou to ti, kdo byli povoláni z líného křesťanstva a jsou Ježíši zcela oddáni.

Bůh říká vybranému Sionu: „V Hospodinově ruce budeš slavnou korunou, v dlani svého Boha královskou čelenkou. Už nikdy ti nebudou říkat Opuštěná, tvoji zem nebudou nazývat Pustinou. Budou ti říkat Oblíbená a tvoji zem nazvou Provdanou – ano, Hospodin se bude v tobě kochat“ (Izaiáš 62:3-4, B21).

Proč Bůh přichází, aby mne zachránil, proč je tak ochoten mne spasit? Protože se ve mně kochá! Jsem pro něho potěšením a raduje se z mého přátelství!

Jeden vzácný mladík mi řekl: „Nikdy nejsem přesvědčen, že mne Hospodin skutečně přijal. Zřídkakdy se cítím být pro Boha dobrým – jako kdybych na to neměl. Zkouším si ho naklonit tím, že činím dobře druhým.“

Tolik křesťanů se takto cítí! Během let jsem poznal mnoho starších křesťanů, kteří nikdy neměli v Pánu jistotu. Cítili se nehodní, nečistí, nemilováni. Nikdy nevěřili, že jsou pro Boží srdce potěšením, a tak se stále snažili přijít na to, jak by ho mohli potěšit. Když v jedné oblasti selhali, udělali tři věci v jiné oblasti, aby se pokusili učinit Boha šťastným.

Milovaní, za žádných okolností tomu tak není! Až předstoupíte před Ježíše, nebudete mu moci nic vynahradit. Naopak on všechno vynahradí vám, protože je to jeho poslání! On říká: „Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky – mé veliké vojsko, které jsem na vás vypravil“ (Joel 2:25).

Nezáleží na tvém selhání či nedostatku, Bůh ti všechno vynahradí!

pátek 2. září 2011

JE BŮH OCHOTEN MI PŘIJÍT NA POMOC?

Věříš tomu, že Bůh je ochoten Ti rychle přijít na pomoc?

Tady selhává mnoho křesťanů. Vědí, že Bůh má všechno, co potřebují, uznávají, že On se stará, ale nejsou přesvědčeni, že jim přijde rychle na pomoc.

Když Bůh neodpoví na jejich volání hned, vysvětlují si to vnitřními překážkami na své straně. Přicházejí jim na mysl různé důvody, proč jim asi Hospodin nechce přijít na pomoc.

Na hoře Karmel, Eliáš obvinil pohanského boha Baala ze zanedbávání: „… vzývali jméno Baalovo od rána až do poledne: „Baali, vyslyš nás!“ Neozval se ani hlásek, žádná odpověď.“ (1. Královská 18:26)

„Kolem poledne se jim Eliáš začal posmívat: „Křičte hlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba se zapovídal nebo si šel ulevit. Možná není doma anebo spí – tak ať se probudí!“ Křičeli, co mohli, a podle svého zvyku se bodali noži a oštěpy, až z nich crčela krev… Neozval se ani hlásek, žádná odpověď, žádná odezva.“ (1. Královská 18:27-29)

Poslechni si tato slova znovu: „Neozval se ani hlásek… žádná odpověď… žádná odezva.“

Přesně takovým způsobem i my obviňujeme Boha ze zanedbávání! Modlíme se, voláme k Bohu, ale pak si jdeme svou cestou a nevěříme, že nás slyšel! Odcházíme z Boží přítomnosti – z církve, z vnitřní komůrky – a přemýšlíme nad tým, jestli vůbec poslouchal!

Bůh je vždy ochoten slyšet a odpovědět na naše volání o pomoc. Líbí se mi, co o Něm řekl David: „Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají! ... Vzývám tě v den svého soužení, neboť mi odpovíš.“ (Žalmy 86,5.7)

David řekl: „Můj Bůh je ochoten odpovědět mi hned v ten moment, kdy k Němu volám! Nezastavuji se a neuvažuji o svém problému. Nermoutím se a nesnažím se ho vyřešit. Jdu ke svému Bohu a volám: Pomoc!“

Bůh na nic jiného nečeká, nežli na tvé volání, vycházející se zlomeného srdce, vysloveno vírou dítěte!

čtvrtek 1. září 2011

VIDÍ BŮH, ČÍM PROCHÁZÍM – ZAJÍMÁ HO TO?

Bůh se ptá: „Doopravdy věříš, že přesně vím, jaké útrapy právě teď snášíš?“ Možná při čtení těchto řádků něčím procházíš a žádáš Ho, aby za tebe jednal. Samotná podstata tvého problému vyžaduje odpověď.

Milovaný, věříš, že Bůh sleduje každý tvůj pohyb stejně jako otec u svého nemluvněte? Víš, že ztvárňuje v tvém srdci každou tvou myšlenku? Věříš, že On koná – zapisuje každou slzu, slyší každý povzdech, vznáší se nad tebou, miluje tě a stará se o tebe?

Bible to potvrzuje!

„Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho…Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil“ (Žalm 34:16,18).

„Hospodinovy oči procházejí celou zemí, aby posiloval ty, kdo jsou mu oddáni celým srdcem“ (2.Letopisů 16:9).

Věříš, že Bůh si naprosto uvědomuje každou tvou myšlenku, každý tvůj zármutek, bolest, zkoušku, finanční potíže, rodinné problémy – a že tě chce tím vším provést?

Žalmista nám říká: „Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí“ (Žalm 103:13).

Hebrejské slovo pro slitovat se zde znamená: „pomazlit se, objímat, milovat, mít soucit.“ Písmo říká, že Hospodin svírá v náručí ty, kdo se ho bojí. Bůh kolem tebe klade svou paži, hladí tě po tvářích, drží tě. Říká: „Znám tvé myšlenky, tvé obavy, každou bitvu, které čelíš a zajímá mě to!“ Ať procházíš čímkoli, ať se jakkoli cítíš, Hospodin to všechno vidí! Cítí tytéž pocity tvé nemohoucnosti. Zná každý tvůj pohyb – všechno, co říkáš a děláš.

Bůh se na tebe nehněvá. Ne! Chová k tobě vzácné, mazlivé a milující myšlenky. Ví, jak se cítíš – a zajímá Ho to! Říká: „Ano, procházíš velikou zkouškou; jsi pokoušen a zmítán. Avšak jsi mé dítě a já nikdy nedovolím nepříteli, aby tě dostal. Přenesu tě přes to!“