OSPRAVEDLŃUJÍCÍ VÍRA
Ospravedlnění a spravedlnost přicházejí pouze skrze víru. Skrze víru jsem spasen, ospravedlněn a veden k víře v Kristovu krev. Toto je základní pravdou evangelia. Ale ne každá víra nás ospravedlňuje. Bible jasně hovoří o dvou druzích víry: první, která nás ospravedlňuje a druhá, která nemá žádný význam, dokonce ji zastává i ďábel.
V knize Skutků je zaznamenáno, že víru měl i mág Šimon, ale nejednalo se tu o ospravedlňující víru. „Uvěřil dokonce i sám Šimon a .....byl pokřtěn.“ (Skutky 8:13). Šimon nabídl apoštolu Petrovi peníze, aby získal moc Ducha Svatého, ale Petr mu odvětil: „Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí.“ (verš 23). Měl tím na mysli: „Tvé srdce je stále svázané hříchem.“
Snažil se mu tím říct, že bez pokání by byl on i jeho peníze zatraceny. Šimon sice věřil, ale nestal se Boží spravedlností v Kristu. Jeho víra nebyla vírou ospravedlňující, tou, která čistí srdce a přináší Kristovu spravedlnost.
Písmo nám říká, že „během toho svátku mnozí uvěřili (v Ježíše), neboť viděli zázraky, které dělal. Ježíš se jim ale nesvěřoval .......neboť sám věděl, co je v člověku.“ (Jan 2:23-25). Tito lidé v Krista uvěřili, ale jejich víra nebyla stejná jako u těch, kteří přijali „právo stát se Božími dětmi.“ (Jan 1:12).
Ospravedlňující víra je víc než jen přijetí víry nebo poznání Boha. Jakub tvrdil: „Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni - a třesou se!“ (Jakub 2:19). Jakub zde mluví o smrti a o dočasné víře – ne té věčné. I Ježíš varoval před touto vírou, kdy někteří uvěřili jen krátce – „nemají kořeny..... a v době pokušení odpadají." (Lukáš 8:13).
Ale na druhou stranu existuje víra, která „očišťuje srdce“ (Skutky 15:9) a „vede ke spravedlnosti“ (Římanům 10:10).
Aby se víra mohla stát vírou ospravedlňující, nesmí chybět provázející touha Boha poslouchat a být mu věrný. Tento druh víry obsahuje vitální sílu, princip věčné poslušnosti a lásky k Bohu.
V knize Skutků je zaznamenáno, že víru měl i mág Šimon, ale nejednalo se tu o ospravedlňující víru. „Uvěřil dokonce i sám Šimon a .....byl pokřtěn.“ (Skutky 8:13). Šimon nabídl apoštolu Petrovi peníze, aby získal moc Ducha Svatého, ale Petr mu odvětil: „Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí.“ (verš 23). Měl tím na mysli: „Tvé srdce je stále svázané hříchem.“
Snažil se mu tím říct, že bez pokání by byl on i jeho peníze zatraceny. Šimon sice věřil, ale nestal se Boží spravedlností v Kristu. Jeho víra nebyla vírou ospravedlňující, tou, která čistí srdce a přináší Kristovu spravedlnost.
Písmo nám říká, že „během toho svátku mnozí uvěřili (v Ježíše), neboť viděli zázraky, které dělal. Ježíš se jim ale nesvěřoval .......neboť sám věděl, co je v člověku.“ (Jan 2:23-25). Tito lidé v Krista uvěřili, ale jejich víra nebyla stejná jako u těch, kteří přijali „právo stát se Božími dětmi.“ (Jan 1:12).
Ospravedlňující víra je víc než jen přijetí víry nebo poznání Boha. Jakub tvrdil: „Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni - a třesou se!“ (Jakub 2:19). Jakub zde mluví o smrti a o dočasné víře – ne té věčné. I Ježíš varoval před touto vírou, kdy někteří uvěřili jen krátce – „nemají kořeny..... a v době pokušení odpadají." (Lukáš 8:13).
Ale na druhou stranu existuje víra, která „očišťuje srdce“ (Skutky 15:9) a „vede ke spravedlnosti“ (Římanům 10:10).
Aby se víra mohla stát vírou ospravedlňující, nesmí chybět provázející touha Boha poslouchat a být mu věrný. Tento druh víry obsahuje vitální sílu, princip věčné poslušnosti a lásky k Bohu.