POCIT NEHODNOSTI
Náhle jsme zasaženi pocitem nehodnosti. Obracíme se do sebe a myslíme si: „Zase jsem to udělal! Vůbec jsem se nezměnil. Nikdy nebudu podobný Kristu. Stále reaguji jako dítě a ne jako dospělý křesťan. Proč se neměním?“
Milovaní, ďábel chce, abyste setrvávali v obavách ohledně vašich slabin a nedostatku růstu a abyste si mysleli, že s tím nelze bojovat, a tak byli zbaveni odvahy a s bojem přestali.
Jistě, že občas budeme klopýtat, protože boj bude pokračovat, dokud se náš Pán nevrátí. Musíme se ale vždycky postavit na nohy a pokračovat dál.
Boží slovo mluví o přemáhání: „Všechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět“ (1. Jan 5:4, B21). „Kdo přemáhá, bude dědicem všeho a já mu budu Bohem a on mi bude synem“ (Zjevení 21:7, přel.).
David napsal: „Svůj hřích mám stále na mysli“ (Žalm 51:5, B21). Tento muž byl odhalen před celým světem jako cizoložník a vrah. Napsal také: „Má provinění nad hlavu mi rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno!…celý den se v zármutku potácím“ (Žalm 38:5-7, B21).
Co kdyby si David dělal starosti se svým selháním? Činil pokání z celého srdce, a proto mohl říci: „Ty jsi obrátil můj nářek v tanec, svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!“ (Žalm 31:12).
Nejrychlejší způsob, jak se zbavit „pocitu nehodnosti,“ je víra v Kristovo odpuštění. A on je vždycky připraven odpustit: „Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají!“ (Žalm 86:5, B21).
Milovaní, ďábel chce, abyste setrvávali v obavách ohledně vašich slabin a nedostatku růstu a abyste si mysleli, že s tím nelze bojovat, a tak byli zbaveni odvahy a s bojem přestali.
Jistě, že občas budeme klopýtat, protože boj bude pokračovat, dokud se náš Pán nevrátí. Musíme se ale vždycky postavit na nohy a pokračovat dál.
Boží slovo mluví o přemáhání: „Všechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět“ (1. Jan 5:4, B21). „Kdo přemáhá, bude dědicem všeho a já mu budu Bohem a on mi bude synem“ (Zjevení 21:7, přel.).
David napsal: „Svůj hřích mám stále na mysli“ (Žalm 51:5, B21). Tento muž byl odhalen před celým světem jako cizoložník a vrah. Napsal také: „Má provinění nad hlavu mi rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno!…celý den se v zármutku potácím“ (Žalm 38:5-7, B21).
Co kdyby si David dělal starosti se svým selháním? Činil pokání z celého srdce, a proto mohl říci: „Ty jsi obrátil můj nářek v tanec, svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!“ (Žalm 31:12).
Nejrychlejší způsob, jak se zbavit „pocitu nehodnosti,“ je víra v Kristovo odpuštění. A on je vždycky připraven odpustit: „Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají!“ (Žalm 86:5, B21).