ZLOBÍTE SE NA BOHA?
Myslím, že pro křesťana není nic nebezpečnějšího než mít zlost na Boha. Jsem otřesen rostoucím množstvím věřících, kteří vůči Němu cítí nevraživost. Proč? Jsou přesvědčeni, že se o ně Pán nestará, protože jim neodpověděl na některou z modliteb nebo nejednal v jejich zájmu.
Hospodin povolal Jonáše a ten šel do Ninive kázat zprávu o soudu, kterou obdržel. Když poselství doručil, posadil se Jonáš na svahu kopce a čekal, až Bůh začne konat soud. Ale uběhlo čtyřicet dní a nic se nestalo. Proč? Protože Ninivané činili pokání a Hospodin se rozhodl změnit svůj soud a nezničit je.
Většina hněvu vůči Bohu začíná zklamáním. Pán nás zavolá, naloží na nás břemeno a pošle nás. Pak, když věci nejdou tak, jak jsme si představovali, se můžeme cítit zklamaní a zrazení. Hospodin našim výkřikům bolesti a zmatku rozumí. Náš křik je lidský, stejně jako byl Ježíšův výkřik na kříži: „Otče, proč jsi mě opustil?“
Když v sobě pěstujeme podrážděnost, vyroste do hněvu. A Bůh se nás zeptá stejně, jako se otázal Jonáše: „Je dobře, že tak planeš?“ (Jonáš 4,9). Jinými slovy: „Myslíš, že máš právo zlobit se?“
Jonáš odpověděl: „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti“ (stejný verš). Tento prorok byl tak plný hněvu vůči Bohu, že řekl: „Je mi jedno, jestli budu žít nebo zemřu. Moje poslání zkrachovalo. Mám veškeré právo být na Hospodina rozzlobený.“
Boží Slovo říká, že je zde naděje: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala, je výrok Hospodinův“ (Jeremjáš 31,16).
„A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná“ (1. Korintským 15,58).
Milovaní, váš pláč a modlitby nevyšly nadarmo. Všechna vaše bolest a slzy měly smysl. Bůh vám říká: „Myslíš si, že to skončilo. Vidíš jen svůj neúspěch, selhání a žádné výsledky. Proto říkáš: ‚To je konec.‘ Já však říkám, že je to začátek. Vidím odměnu, kterou na tebe brzy vyliji. Zamýšlím pro tebe dobré věci – úžasné věci. Přestaň tedy naříkat!“
Hospodin povolal Jonáše a ten šel do Ninive kázat zprávu o soudu, kterou obdržel. Když poselství doručil, posadil se Jonáš na svahu kopce a čekal, až Bůh začne konat soud. Ale uběhlo čtyřicet dní a nic se nestalo. Proč? Protože Ninivané činili pokání a Hospodin se rozhodl změnit svůj soud a nezničit je.
Většina hněvu vůči Bohu začíná zklamáním. Pán nás zavolá, naloží na nás břemeno a pošle nás. Pak, když věci nejdou tak, jak jsme si představovali, se můžeme cítit zklamaní a zrazení. Hospodin našim výkřikům bolesti a zmatku rozumí. Náš křik je lidský, stejně jako byl Ježíšův výkřik na kříži: „Otče, proč jsi mě opustil?“
Když v sobě pěstujeme podrážděnost, vyroste do hněvu. A Bůh se nás zeptá stejně, jako se otázal Jonáše: „Je dobře, že tak planeš?“ (Jonáš 4,9). Jinými slovy: „Myslíš, že máš právo zlobit se?“
Jonáš odpověděl: „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti“ (stejný verš). Tento prorok byl tak plný hněvu vůči Bohu, že řekl: „Je mi jedno, jestli budu žít nebo zemřu. Moje poslání zkrachovalo. Mám veškeré právo být na Hospodina rozzlobený.“
Boží Slovo říká, že je zde naděje: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala, je výrok Hospodinův“ (Jeremjáš 31,16).
„A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná“ (1. Korintským 15,58).
Milovaní, váš pláč a modlitby nevyšly nadarmo. Všechna vaše bolest a slzy měly smysl. Bůh vám říká: „Myslíš si, že to skončilo. Vidíš jen svůj neúspěch, selhání a žádné výsledky. Proto říkáš: ‚To je konec.‘ Já však říkám, že je to začátek. Vidím odměnu, kterou na tebe brzy vyliji. Zamýšlím pro tebe dobré věci – úžasné věci. Přestaň tedy naříkat!“