JAK BÝT NAPLNĚN BOŽÍ SLÁVOU? by Gary Wilkerson
„Jak mohu být naplněn Boží slávou?“ Mnozí ve Staré Smlouvě kladli tuto otázku a Mojžíš vyslovil toto velké volání. Překlad Bible „The King James Version“ překládá tato Mojžíšova muka mnohem jasněji: „Naléhavě tě prosím, zjev mi svoji slávu“ (Exodus 33:18). Toto naléhavé volání v sobě zahrnuje úpěnlivou prosbu, sténání v duši, výraz potřeby, která jednoduše musí být naplněna.
Bůh musel být Mojžíšovou žádostí potěšen, protože souhlasil a zjevil svou slávu. Instruoval Mojžíše, aby se skryl za skálu a krátce vykouknul, až půjde kolem, protože věděl, že ani Mojžíš by nemohl pohledět na zářivost jeho slávy. Tak Mojžíš uzřel jen malou část Jeho slávy – ale i tak ho “dávka” slávy mocně ovlivnila.
Většina z nás byla vyučena, že po té, co Mojžíš sestoupil, musel si dát přes obličej závoj, protože jeho tvář zářila tak oslnivě. Písmo říká, “Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj”(Ex 34:33). To bylo po té, co Mojžíš mluvil k lidu. Co to znamenalo?
V druhé Korinstkým Pavel vysvětluje: “Mojžíš...si dával závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.” (2Kor. 3:13) Podoba Boží slávy vlastně končí se slávou zračící se na Mojžíšově tváři. Dokonce i zářící sláva Boží přítomnosti nakonec vybledá.
Pavel ale také říká, že je druh Boží slávy, která nevybledá. “Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, cozůstává” (3:11). Pavel tady mluví o Boží slávě ztělesněné v Ježíši Kristu samém. “Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.”(3:12-13). Protože díky Kristově slávě, jsme povzbuzeni tak, jak nebyl ani Mojžíš! Pavel vysvětluje: “Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.” (3:16-18)
V Kristu, máme uvnitř nás slávu, která nevybledne. Naše odvaha převyšuje dokonce i tu, co měl Mojžíš, protože je zmocněna samotným Duchem Kristovým. Máme permanentní, neměnitelnou, nevybledající slávu!
Bůh musel být Mojžíšovou žádostí potěšen, protože souhlasil a zjevil svou slávu. Instruoval Mojžíše, aby se skryl za skálu a krátce vykouknul, až půjde kolem, protože věděl, že ani Mojžíš by nemohl pohledět na zářivost jeho slávy. Tak Mojžíš uzřel jen malou část Jeho slávy – ale i tak ho “dávka” slávy mocně ovlivnila.
Většina z nás byla vyučena, že po té, co Mojžíš sestoupil, musel si dát přes obličej závoj, protože jeho tvář zářila tak oslnivě. Písmo říká, “Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj”(Ex 34:33). To bylo po té, co Mojžíš mluvil k lidu. Co to znamenalo?
V druhé Korinstkým Pavel vysvětluje: “Mojžíš...si dával závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.” (2Kor. 3:13) Podoba Boží slávy vlastně končí se slávou zračící se na Mojžíšově tváři. Dokonce i zářící sláva Boží přítomnosti nakonec vybledá.
Pavel ale také říká, že je druh Boží slávy, která nevybledá. “Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, cozůstává” (3:11). Pavel tady mluví o Boží slávě ztělesněné v Ježíši Kristu samém. “Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.”(3:12-13). Protože díky Kristově slávě, jsme povzbuzeni tak, jak nebyl ani Mojžíš! Pavel vysvětluje: “Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.” (3:16-18)
V Kristu, máme uvnitř nás slávu, která nevybledne. Naše odvaha převyšuje dokonce i tu, co měl Mojžíš, protože je zmocněna samotným Duchem Kristovým. Máme permanentní, neměnitelnou, nevybledající slávu!