POZDNÍ DÉŠT´

V Zachariášovi 12:10 se dočítáme o zaslíbeném pozdním déšti, který předchází finální sklizni. Pán trpělivě čeká, dokud nebude vylit Jeho poslední déšť – protože ten přinese závěrečnou sklizeň!

Na začátku tohoto století začalo v Kanadě letniční hnutí nazvané „Hnutí pozdního deště.“ Trvalo možná čtyřicet nebo padesát let. Dnes zbylo pouze pár církví „Pozdního deště.“ Ale ti, kdo byli do tohoto hnutí zapojeni, byli přesvědčeni, že zažívají veliké, konečné vylití Ducha svatého. Mnozí řekli: „Tohle je ono!“ Ale hnutí se rozpadlo. A další taková hnutí přišla a také odešla. Proč? Protože nebyla zaměřená na sklizeň!

Mnohá takzvaná hnutí Ducha svatého vymizela velmi rychle, protože se soustředily na člověka – byly zaměřené na dary, požehnání, sebevzdělání, sebezlepšení, štěstí. Tančení, smích, burácení, pokřik nebo jakákoliv jiná manifestace přičítaná Duchu svatému, to všechno je tělesné, pokud je nevyvolá zlomenost srdce pro ztracené a nespasené. Jestliže je to skutečně z Ducha, vyvrcholí především hladem a touhou dotknout se ztraceného a umírajícího světa!

Ježíš svázal sklizeň se ztracenými dušemi, když řekl: „Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:38).

Každé pravé vylití Ducha svatého se zaměří na tuto Ježíšovu modlitbu. A těch několik probuzení, která se prokázala jako pravá, byla všechna požehnána velikými sklizněmi duší. Neexistuje pravé probuzení bez veliké žně ztracených duší!

Vzpomeňme si na to, co se stalo jako důsledek Joela 2:28. O Letnicích bylo v jeden den spaseno 3000 lidí – a každý den přibývali další duše! Tito věřící pak byli vrženi do celého světa, aby svědčili ztraceným o Kristovi.

„Až se však na nás vylije shůry Duch, tehdy se z pouště stane sad a sad se bude za les počítat.“ (Izajáš 32:15). Izajáš zde říká: „Až přijde Duch svatý, vyprodukuje ovoce ke sklizni. Ztracené duše jsou získávány v hojnosti!“