PROČ NÁSLEDUJEME JEŽÍŠE? by Gary Wilkerson
Šestá kapitola Janova evangelia obsahuje pro mě jednu z nejtěžších pasáží. Mluví o následovnících Ježíše, kteří ho nakonec odmítnou a odvrátí se od Něj. Je to scéna, ve které ho učedníci hromadně opouští (Jan 6:66)
Ježíš právě zázračně nasytil tisíce. Lidé žasli a byli připraveni následovat tohoto zázraky konajícího Mesiáše. Když je ale konfrontoval s jejich opravdovými motivy, vysmáli se mu a odešli.
Za tímto úryvkem leží otázka pro všechny, kteří by chtěli následovat Krista. "Kdo vede tvůj život, Ježíš nebo ty? Necháme Boha určovat směr, kterým se ubíráme nebo se snažíme určovat sami, co po nás Bůh chce?"
Každý křesťan se s těmito otázkami setká záhy po uvěření. Od začátku v nás zuří bitva mezi dvěma znepřátelenými světy. Je tu ten venkovní svět, který se neustále ptá, "jaký z toho můžeš mít užitek?" A pak je tu boží království, které se ptá, "jak můžeš sloužit Bohu a svému bližnímu?"
Ježíš učil, že království Boží už je na zemi. "Království Boží je blízko" (Marek 1:15) Jinými slovy, království Boží je mezi vámi. Toho dne ale u většiny Ježíšových posluchačů vítězil Svět. Zajímalo je hlavně, co by mohli získat pro sebe. Když Ježíš přišel a nabízel požehnání, sbíhali se k Němu a říkali, "Jistě, budu tě následovat, když mi všechno dáš. Když uzdravíš moji rodinu a budeš odpovídat na moje modlitby, budu tvým učedníkem!"
Ale co se stane s naším závazkem víry, pokud se nám vše nesplní? Jak oddaní Ježíši zůstáváme, když nám dojde, že On není jen naším "asistentem"? Ti lidé, kteří byli tak rychle hotovi Ho následovat, Ho stejně rychle odmítli. Zklamaní se k Němu otočili zády. Ježíš věděl, že se to stane. Proto jim hned po vykonání zázraku, při kterém nasytil tisíce lidí, řekl: "Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni." (Jan 6:26) Neplatí to i o nás? Následujeme Ježíše hlavně kvůli požehnání, které dává, nebo proto, že je Pán?
Ježíš právě zázračně nasytil tisíce. Lidé žasli a byli připraveni následovat tohoto zázraky konajícího Mesiáše. Když je ale konfrontoval s jejich opravdovými motivy, vysmáli se mu a odešli.
Za tímto úryvkem leží otázka pro všechny, kteří by chtěli následovat Krista. "Kdo vede tvůj život, Ježíš nebo ty? Necháme Boha určovat směr, kterým se ubíráme nebo se snažíme určovat sami, co po nás Bůh chce?"
Každý křesťan se s těmito otázkami setká záhy po uvěření. Od začátku v nás zuří bitva mezi dvěma znepřátelenými světy. Je tu ten venkovní svět, který se neustále ptá, "jaký z toho můžeš mít užitek?" A pak je tu boží království, které se ptá, "jak můžeš sloužit Bohu a svému bližnímu?"
Ježíš učil, že království Boží už je na zemi. "Království Boží je blízko" (Marek 1:15) Jinými slovy, království Boží je mezi vámi. Toho dne ale u většiny Ježíšových posluchačů vítězil Svět. Zajímalo je hlavně, co by mohli získat pro sebe. Když Ježíš přišel a nabízel požehnání, sbíhali se k Němu a říkali, "Jistě, budu tě následovat, když mi všechno dáš. Když uzdravíš moji rodinu a budeš odpovídat na moje modlitby, budu tvým učedníkem!"
Ale co se stane s naším závazkem víry, pokud se nám vše nesplní? Jak oddaní Ježíši zůstáváme, když nám dojde, že On není jen naším "asistentem"? Ti lidé, kteří byli tak rychle hotovi Ho následovat, Ho stejně rychle odmítli. Zklamaní se k Němu otočili zády. Ježíš věděl, že se to stane. Proto jim hned po vykonání zázraku, při kterém nasytil tisíce lidí, řekl: "Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni." (Jan 6:26) Neplatí to i o nás? Následujeme Ježíše hlavně kvůli požehnání, které dává, nebo proto, že je Pán?