RYZÍ V JEHO OČÍCH by Gary Wilkerson
Někteří křesťané hledají pomoc v každodenních maličkostech. Dejme tomu rozhodnutí, jakou si koupit značku zubní pasty, ale Bůh by vám na to odpověděl: „Hlavní je, abyste si je čistili každý den.“ Existují věci, na které nepotřebujeme Jeho explicitní vodítko, protože o nich víme, že je třeba je činit – tohle se dočteme ve Slově.
Nedávno jsem navštívil Turecko – poblíž hranic s Irákem a modlil jsem se za to, jak by naše organizace World Challenge mohla být nápomocná při uprchlické krizi. Lidé zde prchali před násilnou perzekucí Islámského státu a snažili se doplavat do bezpečí, ale OSN zde nebyla přítomna, aby jakkoliv zasáhla nebo pomohla. Požadavek zde byl alarmující - zoufalí lidé, kteří se přeplavili s holýma rukama - jen oblečením, které měli na sobě. Mluvil jsem s mladým chlapcem, který viděl jak jeho rodiče vyletěli do povětří při našlápnutí na minu Islámského státu. Nedokázal jsem si ani představit, jakým traumatem si tohle dítě muselo projít.
Během zpátečního letu domů jsem se modlil: „Pane, měla by se tady World Challenge nějakým způsobem zapojit?“ Okamžitě jsem se ucítil svaté usvědčení, které mě přepadlo, jako bych slyšel: „Proč se za to vůbec modlíš? Ty přeci umíš pomáhat!“ Uvědomil jsem si toto: „Samozřejmě, že World Challenge má tady pomoci. Máme naději evangelia a budeme se modlit za Boží prostředky, abychom dokázali pomoct. Tohle bylo vždycky DNA naší služby. Krmit hladové? Utěšit ty, kteří trpí? Moci nějakým způsobem ovlivnit životy sirotků? Proč se za to vůbec modlím? Jdeme do toho!“
„Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.“ (Matouš 25:35-36)
Nerad bych, abyste mě špatně pochopili, já samozřejmě věřím v motlitbu a její nasměrování. Ale proto, že jsme Boží ovce a známe Jeho hlas, je nám jasné, jak se k určitým věcem postavit. A mezi jednu z nich patří i následující: „Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.“ (Jakub 1:27)
Nedávno jsem navštívil Turecko – poblíž hranic s Irákem a modlil jsem se za to, jak by naše organizace World Challenge mohla být nápomocná při uprchlické krizi. Lidé zde prchali před násilnou perzekucí Islámského státu a snažili se doplavat do bezpečí, ale OSN zde nebyla přítomna, aby jakkoliv zasáhla nebo pomohla. Požadavek zde byl alarmující - zoufalí lidé, kteří se přeplavili s holýma rukama - jen oblečením, které měli na sobě. Mluvil jsem s mladým chlapcem, který viděl jak jeho rodiče vyletěli do povětří při našlápnutí na minu Islámského státu. Nedokázal jsem si ani představit, jakým traumatem si tohle dítě muselo projít.
Během zpátečního letu domů jsem se modlil: „Pane, měla by se tady World Challenge nějakým způsobem zapojit?“ Okamžitě jsem se ucítil svaté usvědčení, které mě přepadlo, jako bych slyšel: „Proč se za to vůbec modlíš? Ty přeci umíš pomáhat!“ Uvědomil jsem si toto: „Samozřejmě, že World Challenge má tady pomoci. Máme naději evangelia a budeme se modlit za Boží prostředky, abychom dokázali pomoct. Tohle bylo vždycky DNA naší služby. Krmit hladové? Utěšit ty, kteří trpí? Moci nějakým způsobem ovlivnit životy sirotků? Proč se za to vůbec modlím? Jdeme do toho!“
„Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.“ (Matouš 25:35-36)
Nerad bych, abyste mě špatně pochopili, já samozřejmě věřím v motlitbu a její nasměrování. Ale proto, že jsme Boží ovce a známe Jeho hlas, je nám jasné, jak se k určitým věcem postavit. A mezi jednu z nich patří i následující: „Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.“ (Jakub 1:27)