BOŽÍ CESTA

Nelítostné okolnosti a těžké podmínky nás můžou častokrát zmást. Tehdy naše netrpělivost začne rozumovat: „Bůh to takhle určitě nemyslel, když mi to řekl. A možná nejsem schopný slyšet Jeho hlas. Pravděpodobně jsem ho špatně slyšel napoprvé. Moje nynější okolnosti a to, co mi tehdy řekl, se neshodují.“
Když Saul nečekal na Hospodina, konal tak na základě logiky a rozumu, ne důvěry. Slyšte tu řadu výmluv, které říkal Samuelovi, když nečekal na Hospodina: „Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává, neboť tys k určenému dni nepřicházel, a že se Pelištejci shromáždili v Mikmásu, řekl jsem si : Pelištejci teď sejdou proti mně do Gilgálu a já jsem si nenaklonil Hospodina. A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám.“ (1. Samuelova 13:11-12). Saul vzal věci do svých rukou a udělal, co si myslel, že byla jeho jediná možnost. A skončilo to žalem.
Čekání je velmi důležité a proto se o něm mluví v Božím slově často. Izajáš píše: „A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!“ (Izajáš 25:9).
„Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh -- kromě tebe -- který by dělal něco pro toho, kdo na něj očekává“ (Izajáš 64:4).
Milovaní, Boží cesta není cesta světa. Jediný způsob jak duchovně porůst, je trpělivě na něj s vírou čekat. Ti, kteří budují vztah s Pánem, zažívají tento duchovní růst: „A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. (Římanům 5: 3-4)