MÍSTO, KDE JE MALOMOCENSTVÍ ODHALENÉ

Mojžíš byl opravdu člověk, kterého se dotkl Bůh. Byl nadpřirozeně povolaný a plný zjevení o tom, kdo Bůh je. Byl pokorný, bohulibý a obtěžkán povinnostmi pro Boží čest. Bylo mu dovoleno poznat dozorčí službu jako jen málo jiným, neboť miloval Boha a rmoutil se nad hříchy lidu.

Přes to všechno Mojžíš nepoznal malomocenství ve vlastním podpaží: „Poté Hospodin řekl: Vlož si ruku do podpaží. Vložil tedy ruku do podpaží, a když ji vytáhl, jeho ruka byla malomocná, bílá jako sníh“ (Exodus 4:6).

Jaká hrůza – dotknout se svého vlastního podpaží a nahmatat malomocenství! Jaká názorná lekce naprosté zvrhlosti těla. Zahrával si trochu Bůh s Mojžíšem pomocí kouzla? Ne, byla to mocná lekce, kterou se musí naučit Boží muž. Byl to Boží způsob, jak říci tomuto muži: „Když ovládáš vlastní já, skoncuješ s ubližováním lidu a s haněním mé práce. Když se pokusíš dělat mou práci okázale, tělesně, sloužíš smrti a ne životu.“

Bůh prohlásil: „Nemůžu použít starou přirozenost z Egypta – ta se nepromění, vždy bude malomocná. Musí existovat nový člověk, který bude uchvácen ve slávě a moci toho, kdo JSEM!“

Mojžíšovi bylo nařízeno vložit svou malomocnou ruku zpět do podpaží. „A vložil znovu svou ruku do podpaží, a když ji odtud vytáhl, byla znovu zdravá jako zbytek jeho těla“ (Exodus 4:7).

Vytažení ruky znázorňuje službu. Co je malomocenstvím, co je hříchem? Skrytý, neodhalený, neopuštěný hřích! Co se stane, když Boží člověk vstoupí na svatou půdu? Jeho vnitřek je odhalen. Jeho nejhlubší skryté hříchy jsou vyneseny na světlo před jeho zraky a on je veden do křehkého Kristova milosrdenství pro uzdravení a obnovu.

Díky Bohu za ten druhý, světící, dotek! Ten očistný okamžik, kdy je vírou ukřižováno staré tělo a ruka či služba je očištěna – když jsme ještě jednou znovu oděni do toho pravého těla – jeho těla.

Díky Bohu, že se můžeme radovat, že jsme očištěni vzácnou krví Kristovou.