čtvrtek 27. května 2010

ZASLÍBENÝ BOŽÍ ODPOČINEK

„Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek. Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých“ (Židům 4:9-10).

Možná přemýšlíš: „Co asi znamená, vstoupit do tohoto zaslíbeného odpočinku? Jak by to mělo v mém životě vypadat?“ Modlím se za to, aby Bůh odstranil šupiny z našich očí a dovolil nám toto pojmout. Jednoduše řečeno, vstoupit do Jeho zaslíbeného odpočinku znamená plně důvěřovat tomu, že Kristus za nás vykonal dílo spásy. Máme odpočívat v Jeho spásné milosti, a to pouze skrze víru.

Když Ježíš vybízí slovy: „Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout“ (Matouš 11:28). Má tím na mysli konec všemu našemu tělesnému snažení a lidské snaze dosáhnout pokoje. Taktéž to znamená spoléhat se úplně na Ježíšovo dílo, vykonané za nás.

Nás zápas není proti tělu a krvi, ale odehrává se v duchovní oblasti. Starý Zákon o tom mluví velmi jasně. Znovu a znovu, Izrael dával prázdné, bezvýznamné sliby Bohu: „Chceme Ti sloužit, Pane. Uděláme vše, co nám rozkážeš.“ Jenomže dějiny dokazují, že neměli ani srdce, ani schopnosti k dodržení svého slova. Bůh je musel zcela zbavit jejich víry v sebe sama. Jediné, co musíme udělat, je přijít do přítomnosti našeho vzácného Boha.

Pavel říká: „Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme“ (Skutky 17:28). Mluví o nepřerušovaném společenství. Skrze vítězství na kříži, máme k našemu Pánu přístup v každou denní i noční hodinu. Musíme se rozhodnout: „Chci Krista ve svém životě. Chci být osvobozen od všeho tělesného. Takže půjdu vpřed, do Jeho přítomnosti a budu si žádat to, co mi patří. Chci, aby Ježíš byl mým jediným zdrojem uspokojení.“