pondělí 3. května 2010

ÚPLNÁ ODEVZDANOST

„Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona…Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří: Není totiž rozdílu…jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši“ (Římanům 3.21-24).

Bůh nám zjevuje jasnou cestu, jak se stát absolutně svatými a dokonalými v jeho očích, a proto mohou všechny jeho děti žít v absolutním pokoji a radosti, když vědí, že Bůh na ně pohlíží jako na svaté a čisté. A to všechno je zdarma darované!

Jeho dar svatosti nikdy nemůže být odměnou za něco, co jsme udělali. Je to bezpracná nezasloužená laskavost – naprostý dar. “Co říká Písmo? Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost“ (Římanům 4:3-5).

Pokora je jedinou cestou do Boží svatosti, pokoření se do spravedlnosti Krista skrze víru.

Pokořit se znamená „odevzdat sílu své vůle“. S Bohem neexistuje nic takového jako síla vůle – všechna síla je jeho a on nedovolí žádnou jinou než svou vlastní. Bůh požaduje naprostou svatost, abychom byli poníženi tímto požadavkem! S trpělivostí sleduje naše zápasy, abychom byli svatými a čeká na nás, až padneme tak bídně, že poběžíme k jeho trůnu, padneme na kolena a zvoláme: „Je to beznadějné – nikdy nebudu svatý! Jsem slabý, tělesný, hříšný. Vůbec nic dobrého ve mně není.“ Pokání, které Bůh hledá, je vyznání slabosti našich marných snah a popření, že máme v sobě jakoukoli sílu.

Nikdy nemůžeš být oděn do Kristovy svatosti, dokud nepadneš na tvář před Božím trůnem nahý, chudý, ubohý, slabý a zcela bezmocný! Musíš jednou provždy připustit, že nemáš žádnou sílu odolat hříchu, že nemáš nic, co bys mohl Pánu nabídnout kromě pokažené, poražené a bezmocné hroudy hlíny. Musíš připustit, že nemůžeš být svatý ani s pomocí. Musíš dostat svatost jako dar.

Největším darem, který můžeš dát Bohu, je tvá víra, že on ti dá svou svatost. Izajáš zajásal: „V Hospodinu se šťastně raduji, má duše mého Boha velebí, neboť mě oblékl rouchem spásy a pláštěm spravedlnosti mě zahalil…Tak dá Panovník Hospodin vzklíčit spravedlnosti a chvále před všemi národy“ (Izajáš 61:10-11).