pondělí 27. června 2011

JSME RODINA

Vyznávat moc, jež je v Kristovém jménu, není nějaká komplikovaná, skrytá teologická pravda. V mé knihovně jsou knihy, věnované výhradně tématu Ježíšova jména. Autoři je napsali, aby pomohli věřícím pochopit hluboký dopad, který Kristovo jméno má. Přesto, většina těchto knih je tak komplikovaná, že čtenáři si z nich nic nevezmou.

Věřím, že pravda, kterou bychom měli znát o Ježíšově jménu, je tak jednoduchá, že ji pochopí i dítě. Zní prostě takto: Když naše žádosti předkládáme ve jménu Ježíše, máme to dělat s plným přesvědčením, že je to stejné, jako když Boha žádá sám Ježíš. Ptáš se, jak to může být pravda? Dovol mi to vysvětlit.

Víme, že Bůh miloval svého Syna. Mluvil s Ježíšem a vyučoval jej během doby, kterou strávil na zemi. A Bůh nejenom, že slyšel, ale také vyslyšel každou prosbu svého Syna. Ježíš o tom svědčil slovy: „On mne vždy slyší.“ Ve zkratce, Otec nikdy nezamítl žádnou žádost svého Syna.

Dnes každý, kdo věří v Ježíše, je zaoděn do jeho Synovství. Nebeský Otec nás přijímá tak důvěrně, jak přijímá svého vlastního Syna. Proč? Je to kvůli naší duchovní jednotě s Kristem. Skrze své ukřižování a zmrtvýchvstání, nás Ježíš sjednotil s Otcem. „Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás... Já v nich a ty ve mně.“ (Jan 17,21-23)

Jednoduše řečeno, nyní jsme rodina – jedno s Otcem, jedno se Synem. Byli jsme přijati za vlastní a máme plné právo na dědictví, jež patří kterémukoliv dítěti. Znamená to, že všechna moc a zdroje nebes jsou nám přístupné skrze Krista.

Modlit se ve jménu Ježíše není formulka. Není to fráze, jež má zázračnou moc, už jen když se vyřkne. Moc je ve víře, že Ježíš přednáší naši věc před Otce dle svých zásluh. Je Přímluvcem – on za nás prosí. Moc je v plné důvěře v to, že Bůh nikdy neodmítne svého Syna a my jsme obdarovaní skrze naprostou věrnost Otce ke svému Synovi.