úterý 14. června 2011

NEJVĚTŠÍ NEBEZPEČÍ

Tím největším nebezpečím, jemuž čelíme, je neschopnost vidět Ježíše ve svých problémech – místo něho vidíme démony. V největší chvíli strachu, když je noc nejčernější a bouře nejzuřivější, se k nám vždycky blíží Ježíš, aby se nám zjevil jako Pán vod, Spasitel v bouřích. „Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky“ (Žalm 29:10).

Ve 14.kapitole Matouše nařídil Ježíš svým učedníkům ve člunu, aby čelili bouři. Bible říká, že je přinutil nastoupit do lodi. To mělo za následek problémy; loď sebou házela jako houpající se plovák. Kde byl Ježíš? Byl na hoře a pozoroval moře; byl tam a modlil se za ně, aby neselhali ve zkoušce, o níž věděl, že jí musejí projít.

Možná si myslíš, že alespoň jeden učedník poznal, co se děje a řekl: „Podívejte se, přátelé, Ježíš řekl, že nás nikdy neopustí a nezradí. Vyslal nás na tuto misii; činíme jeho vůli. Řekl, že on sám řídí kroky spravedlivého. Podívejte se znovu. To je náš Pán! Je zde! Nikdy nebudeme z jeho dosahu.“

Ale žádný z učedníků ho nepoznal. Nečekali, že bude v bouři. Nikdy nečekali, že bude s nimi (nebo jim blízko) v bouři! Avšak on přišel, kráčel po vodě.

Máme se naučit jednu lekci, jen jednu. Je to jednoduchá lekce, nic hlubokého, mystického, ani převratného. Ježíš jednoduše chce, abychom mu důvěřovali jako svému Pánu v každé bouři našeho života. Prostě chce, abychom zvedli své hlavy a svou důvěru i v nejtemnější hodince zkoušky. To je všechno.