POKOJ A DUCH SVATÝ

Na koho Ježíš vkládá svůj pokoj? Možná si myslíš: „Nezasloužím si život v Kristově pokoji. V mém životě je příliš mnoho zápasů. Má víra je tak slabá.“

Udělal bys dobře, kdyby ses zaměřil na lidi, kterým Ježíš dal svůj pokoj jako prvním. Žádný z nich toho nebyl hoden a neměl právo jej mít.

Přemýšlej o Petrovi. Ježíš vložil svůj pokoj na služebníka evangelia, který si brzy poté vyslechl prokletí. Petr byl horlivý ve své lásce ke Kristu, avšak též ho zapřel.

Potom zde byl Jakub se svým bratrem Janem, muži soupeřivého ducha, vždy hledající uznání. Žádali, aby mohli sedět po Ježíšově pravé a levé ruce, až vystoupí ve slávě na svůj trůn.

Ale takových bylo více. A též to byli rozpačití lidé. Nerozuměli Pánovým cestám. Mátla je Jeho podobenství. Po ukřižování ztratili veškerý smysl pro jednotu, který měli, a rozutekli se na všechny strany.

Jaký je to obraz! Tito muži byli plni strachu, nevíry, nejednoty, žalu, zmatku, soupeření, pýchy. A přesto to byli ti samí problémoví služebníci, kterým Ježíš řekl: „Dávám vám svůj pokoj.“

Učedníci nebyli vybráni pro svou dobrotu či spravedlnost; to je více než jasné. Ani pro své obdarování či schopnosti. Byli to rybáři a nádeníci, pokorní a podřízení. Kristus povolal a vybral tyto učedníky, protože viděl do jejich srdcí. Když se na ně podíval, věděl, že každý z nich se podřídí Duchu svatému.

Všechno, co tito učedníci měli, bylo zaslíbení Kristova pokoje. Plnost tohoto pokoje jim byla dána až o Letnicích. Tehdy sestoupil Duch svatý a spočinul na nich. Obdrželi Kristův pokoj od Ducha svatého. Tento pokoj přichází na nás, když nám Duch zjevuje Krista. Čím více z Ježíše chceš, tím více ti Duch z něj ukáže – a tím více budeš mít z Kristova pokoje.