HŘÍCH, KTERÝ ROZPLÁČE BOHA
Řeknu vám to přímo – žádné chození kolem horké kaše. Hřích, kvůli kterému Bůh pláče, je páchán denně. A ne bezbožnými služebníky nepravosti, nýbrž mnoha křesťany – je to hřích pochybování o Boží lásce ke Svým dětem.
Zdá se vám, že pláč činí Boha příliš lidským a zranitelným? Pak se zamyslete, jak by milující Bůh mohl neplakat, když Jeho vlastní lid pochybuje o samotné Jeho povaze, Jeho charakteru. Ježíš Kristus byl Bohem v lidském těle a podle Janova evangelia plakal, když Jeho nejbližší pochybovali o Jeho lásce a zájmu. Byl to ztělesněný Bůh, jenž u Lazarova hrobu plakal nad přáteli, kteří nepoznali, kým On je.
Znovu a znovu nejbližší Ježíšovi společníci tady na Zemi pochybovali o Jeho lásce k nim. Vzpomeňte si na učedníky na lodi hnané bouří, která nabírala vodu. Ježíš byl na zádi a spal. Učedníci se tak báli o své životy, že jím zatřásli a otevřeně ho obvinili, že se o ně nestará: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Marek 4,38) Jak moc toto nařčení muselo Pána zarmoutit! Na lodi byl přece Všemocný Bůh! Jak by se mohl nestarat? Ale kdykoli lidé spustí oči z Pána a místo toho se soustředí na okolnosti, vždy je přepadnou pochyby. Ježíš byl šokován! „Jak se můžete strachovat, když jsem s vámi? Jak můžete pochybovat o mé lásce a péči?“
Dnešní křesťané tímto zarmucují Pána ještě více. Naše nedůvěra Ho uráží více než pochybnosti Marie, Marty a všech učedníků, neboť náš hřích je páchán na větším světle. Stojíme na vyšší hoře a vidíme víc, než oni kdy mohli spatřit. Máme celou Bibli s kompletním a podrobným záznamem Boží spolehlivosti. Máme psaná svědectví křesťanů více než dvaceti století, generace a generace zbožných předků, kteří nám předali neotřesitelné důkazy Boží lásky. A naše nespočetné osobní zkušenosti dokazují Boží starostlivou péči a lásku k nám.
Podívejme se na Jeho nesmírnou milost a lásku, přiznejme hříšnost našich pochyb a poznejme, kdo je Bůh!
Zdá se vám, že pláč činí Boha příliš lidským a zranitelným? Pak se zamyslete, jak by milující Bůh mohl neplakat, když Jeho vlastní lid pochybuje o samotné Jeho povaze, Jeho charakteru. Ježíš Kristus byl Bohem v lidském těle a podle Janova evangelia plakal, když Jeho nejbližší pochybovali o Jeho lásce a zájmu. Byl to ztělesněný Bůh, jenž u Lazarova hrobu plakal nad přáteli, kteří nepoznali, kým On je.
Znovu a znovu nejbližší Ježíšovi společníci tady na Zemi pochybovali o Jeho lásce k nim. Vzpomeňte si na učedníky na lodi hnané bouří, která nabírala vodu. Ježíš byl na zádi a spal. Učedníci se tak báli o své životy, že jím zatřásli a otevřeně ho obvinili, že se o ně nestará: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Marek 4,38) Jak moc toto nařčení muselo Pána zarmoutit! Na lodi byl přece Všemocný Bůh! Jak by se mohl nestarat? Ale kdykoli lidé spustí oči z Pána a místo toho se soustředí na okolnosti, vždy je přepadnou pochyby. Ježíš byl šokován! „Jak se můžete strachovat, když jsem s vámi? Jak můžete pochybovat o mé lásce a péči?“
Dnešní křesťané tímto zarmucují Pána ještě více. Naše nedůvěra Ho uráží více než pochybnosti Marie, Marty a všech učedníků, neboť náš hřích je páchán na větším světle. Stojíme na vyšší hoře a vidíme víc, než oni kdy mohli spatřit. Máme celou Bibli s kompletním a podrobným záznamem Boží spolehlivosti. Máme psaná svědectví křesťanů více než dvaceti století, generace a generace zbožných předků, kteří nám předali neotřesitelné důkazy Boží lásky. A naše nespočetné osobní zkušenosti dokazují Boží starostlivou péči a lásku k nám.
Podívejme se na Jeho nesmírnou milost a lásku, přiznejme hříšnost našich pochyb a poznejme, kdo je Bůh!