STÁT PŘED SVATÝM BOHEM
„Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“ (Micheáš 6,6-7)
Izraelci zde položili dobrou otázku: „Jak může kterýkoli člověk předstoupit před svatého Boha? Jak ho vůbec můžeme potěšit a být jím přijati? Jaký druh oběti od nás žádá? Naši krev, naše těla, naše děti?“
Hospodinova odpověď se objevuje v celém Písmu: „Nechci vaše oběti, slušné chování, sliby či dobré skutky. Nic z těchto lidských věcí pro mě není přijatelné. Jen jedno mi působí radost a těší mě – můj Syn a všichni, kdo jsou v něm shromážděni.“
Vzpomeňte si na toho nejmorálnějšího, nejčestnějšího člověka, jakého znáte. Ani on (či ona) není v Boží přítomnosti přijat bez Krista. Všechny dobré skutky toho člověka, vlídná povaha a štědrost jsou v Božích očích jen špinavé cáry.
Jak jsme tedy Hospodinem přijati? Pavel píše: „Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!“ (Efezským 1,6) Naše dobré skutky jsou důsledkem toho, že jsme v Něm.
Jestliže jste své srdce plně odevzdali Ježíši, pravděpodobně jste vyslovili stejnou otázku jako Izraelci: „Pane, jak Tě mohu potěšit? Jak Ti můžu dělat radost? Spoustu jsem toho slíbil a snažil jsem se, jak jsem mohl, přesto však pokaždé, když si myslím, že dělám pokroky, vrátím se o dva kroky dozadu. Měl bych číst více Bibli? Měl bych se více modlit? Nebo více svědčit? Pane, co ode mě chceš?“
Bůh nám odpovídá, tak jako odpověděl Izraeli: „Nechci žádné z tvých obětí a dobrých skutků. Uznávám jen dílo svého Syna, který mě potěšuje. Vyvolil jsem si tě od založení světa, abys byl mému Synu zaslíben. Dvořil jsem se ti, usvědčil tě a skrze svého Ducha jsem tě k Němu přivedl. Nemohu nenávidět své vlastní tělo!
Izraelci zde položili dobrou otázku: „Jak může kterýkoli člověk předstoupit před svatého Boha? Jak ho vůbec můžeme potěšit a být jím přijati? Jaký druh oběti od nás žádá? Naši krev, naše těla, naše děti?“
Hospodinova odpověď se objevuje v celém Písmu: „Nechci vaše oběti, slušné chování, sliby či dobré skutky. Nic z těchto lidských věcí pro mě není přijatelné. Jen jedno mi působí radost a těší mě – můj Syn a všichni, kdo jsou v něm shromážděni.“
Vzpomeňte si na toho nejmorálnějšího, nejčestnějšího člověka, jakého znáte. Ani on (či ona) není v Boží přítomnosti přijat bez Krista. Všechny dobré skutky toho člověka, vlídná povaha a štědrost jsou v Božích očích jen špinavé cáry.
Jak jsme tedy Hospodinem přijati? Pavel píše: „Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!“ (Efezským 1,6) Naše dobré skutky jsou důsledkem toho, že jsme v Něm.
Jestliže jste své srdce plně odevzdali Ježíši, pravděpodobně jste vyslovili stejnou otázku jako Izraelci: „Pane, jak Tě mohu potěšit? Jak Ti můžu dělat radost? Spoustu jsem toho slíbil a snažil jsem se, jak jsem mohl, přesto však pokaždé, když si myslím, že dělám pokroky, vrátím se o dva kroky dozadu. Měl bych číst více Bibli? Měl bych se více modlit? Nebo více svědčit? Pane, co ode mě chceš?“
Bůh nám odpovídá, tak jako odpověděl Izraeli: „Nechci žádné z tvých obětí a dobrých skutků. Uznávám jen dílo svého Syna, který mě potěšuje. Vyvolil jsem si tě od založení světa, abys byl mému Synu zaslíben. Dvořil jsem se ti, usvědčil tě a skrze svého Ducha jsem tě k Němu přivedl. Nemohu nenávidět své vlastní tělo!