KRISTUS JE KONEC by Gary Wilkerson
Pavel nás na příkladu Izraele učí, co je opravdová spravedlnost: „Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10,1-4).
Pavlův text nás vybízí k několika otázkám. Dělá nás to, že jsme ospravedlněni, spravedlivými? Ano, ve smyslu, že ospravedlnění nás staví do pozice spravedlivých. Dělá nás to, že jsme posvěceni, spravedlivými? Ano, ve smyslu, že postupně zažíváme, jak Kristova spravedlnost působí v našich každodenních životech. Ježíš je nám zdrojem ospravedlnění i posvěcení; obojího dosahujeme skrze Jeho dar milosti.
Mnoho křesťanů o tom slovy mluví: „Ježíš je mi zdrojem všeho.“ Ale svědčí o tom skutečně jejich život? Smutnou pravdou je, že hodně křesťanů žije, jako by od Boha přicházelo jen ospravedlnění – a jako by posvěcení dosahovali svými činy. Je to, jako by říkali: „Dosáhl jsem milosti vírou v Krista. Nyní se musím neúnavně snažit, abych byl posvěcen.“
Je to vlastně, jako kdyby říkali Bohu, že mu chtějí za jeho dar zaplatit: „Díky, že jsi mě skrze kříž ospravedlnil, Pane. Na oplátku budu posvěcen, když tě budu poslouchat. Ty jsi udělal první polovinu práce a já udělám druhou.“
Tento postoj vede přímo k životu v otroctví. Kolikrát jste jeli kolem nápisu „Kristus za tebe zemřel. Co jsi udělal ty pro něj?“ V církvi se to velmi rozšířilo.
Ježíš byl ukřižován, pohřben a třetího dne vstal z mrtvých, abychom mohli mít věčný život. Co bychom za to vůbec mohli udělat na oplátku? Odevzdávat desátky? Chodit na modlitební setkání? Více evangelizovat? Přesně o to se pokoušeli Izraelci. Izrael „usiloval o spravedlnost podle zákona“ (Římanům 9,31). Snažili se spravedlnosti dosáhnout svou vůli, ale nikdy se jim to nemohlo podařit.
Tento verš přináší všem generacím věřících svobodu: „Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10,4). Ježíš je konec. Není nic dalšího! „Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává“ (Římanům 9,16).
Pavlův text nás vybízí k několika otázkám. Dělá nás to, že jsme ospravedlněni, spravedlivými? Ano, ve smyslu, že ospravedlnění nás staví do pozice spravedlivých. Dělá nás to, že jsme posvěceni, spravedlivými? Ano, ve smyslu, že postupně zažíváme, jak Kristova spravedlnost působí v našich každodenních životech. Ježíš je nám zdrojem ospravedlnění i posvěcení; obojího dosahujeme skrze Jeho dar milosti.
Mnoho křesťanů o tom slovy mluví: „Ježíš je mi zdrojem všeho.“ Ale svědčí o tom skutečně jejich život? Smutnou pravdou je, že hodně křesťanů žije, jako by od Boha přicházelo jen ospravedlnění – a jako by posvěcení dosahovali svými činy. Je to, jako by říkali: „Dosáhl jsem milosti vírou v Krista. Nyní se musím neúnavně snažit, abych byl posvěcen.“
Je to vlastně, jako kdyby říkali Bohu, že mu chtějí za jeho dar zaplatit: „Díky, že jsi mě skrze kříž ospravedlnil, Pane. Na oplátku budu posvěcen, když tě budu poslouchat. Ty jsi udělal první polovinu práce a já udělám druhou.“
Tento postoj vede přímo k životu v otroctví. Kolikrát jste jeli kolem nápisu „Kristus za tebe zemřel. Co jsi udělal ty pro něj?“ V církvi se to velmi rozšířilo.
Ježíš byl ukřižován, pohřben a třetího dne vstal z mrtvých, abychom mohli mít věčný život. Co bychom za to vůbec mohli udělat na oplátku? Odevzdávat desátky? Chodit na modlitební setkání? Více evangelizovat? Přesně o to se pokoušeli Izraelci. Izrael „usiloval o spravedlnost podle zákona“ (Římanům 9,31). Snažili se spravedlnosti dosáhnout svou vůli, ale nikdy se jim to nemohlo podařit.
Tento verš přináší všem generacím věřících svobodu: „Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10,4). Ježíš je konec. Není nic dalšího! „Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává“ (Římanům 9,16).