pátek 1. března 2013

PŘESVĚDČENÝ A ODSOUZENÝ

Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. (Římanům 3,20)

Zákon byl seslán "aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny." (Římanům 3, 19). "Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry." (Galatským 3, 24).

"Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti." (Římanům 7, 12-13)

Pavel říká: "nemohl jsem vyznat své hříchy předtím než jsem věděl, že to hříchy jsou. Nemohl jsem prahnout po Boží svatosti předtím než jsem věděl, jak daleko jsem od Boha. Zákon mě zasáhl, níčící mou nenucenost ohledně hříchu. Když jsem viděl Boží svatost skrze jeho přikázání, hřích se pro mě stal naprosto hříšným."

Toto je to odsouzení, které tě vede s pláčem přímo do Kristových náručí : "Milost Pane! Nedokážu se sám zachránit, nedokážu naplnit tvůj zákon. Vidím ten hřích v mém srdci."

Víra byla definována jako "let odcouzeného, kajícího se hříšníka pod Boží milostí v Ježíši Kristu". Jenom tento člověk, který byl odcouzen za jeho hříchy díky Božímu zákonu bude svobodný v Kristu svém útočišti.

V den Letnic povztal Petr a nabídl zástupům Boží evangelium milosti. Ale nejdřív je postavil do žhnoucího světla práva. Ukázal na ně prstem a řekl, "Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili." (Skutky 2,23) Lidé byli ve svých srdcích zasaženi a naprosto odsouzeni Božím slovem křičeli, "Co máme dělat?" (Skutky 2,37)

Adam byl obdarován evangeliem milosti - po tom co se mu otevřely oči ( viz Genesis 3,7). To bylo ale až po tom, co uviděl jeho zubožený stav a důsledek jeho hříchu. Bůh mu přinesl zprávu milosti a naděje.